Týna a kouzelné město Velinoc Kniha 1

Setkání s neznámým

Svítalo. Dora se probudila a viděla Maxmiliána s Týnou, jak spí jako hrdličky. Dora si povzdechla a šla se podívat, co mají ke snídani. vzala si buřt a vodu. Snídala. Po chvilce Týna vstala a políbila Maxmiliána na čelo. vylezla ze stanu. ,,Dobré ráno." pozdravila ji Týna. Dora se na ní ignorujícím pohledem podívala a pokračovala se snídaní. Týně to trochu zarazilo, ale pak to nechala být a přidala se k ní.

Všichni byli připraveni na cestu. Vyšli ze zámku a Týna vytáhla mapu a ukázala směr. ,,Tak jo týme. Teď to bude velice náročná cesta. Tou stejnou cestou zpátky nepůjdeme. Musíme jít na sever." zavelela. ,, A co bude na té cestě náročného?" Příšery." odpověděla smutně Týna. ,, Je to tady zakreslené." To zvládneme! Vždyť máme ty dary!" No ano, ale ještě je neumíme používat. Teprve včera jsme je dostali." nesouhlasila Dora. ,, Ale přeci nám říkala, že je budeme moct použít, když se bude blížit nebezpečí. Pojďte! jdeme dál. Tentokrát třetí klíč je u Trollských vodopádu. ,,T-T-Trolly?! Ale vždyť přeci víte, jací jsou. Jsou zlí a velcí a-a moc silní na to, abychom je porazili." strachovala se Dora. ,,Neboj se! My to dokážeme! Ať je to cokoliv." snažila se ji Týna utěšit.

Pokračovali dál na sever. Došli k hranicím města. Pokračovali dál opět temným lesem, ale ještě temnějším než předtím. Dora se klepala strachy a Týna s Maxmiliánem více zpozorněli. ,, A jéje." Co se děje?" Potřebuji si odskočit." odpověděla stydlivě Dora. ,, No to si děláš ze mě srandu. Je to nutný?" ,,Bohužel ano." ,,Tak běž. My tady na tebe počkáme." ,,Dobře." souhlasila strachy Dora. Uběhla hodina. Ještě nepřišla. ,,Kde je?" ,,To nevím. Půjdu se podívat." ,,Jdu s tebou." přidal se Maxmilián. Rozhlíželi se. ,,Áaa" křičela strachy Týna. ,,Co se stalo?!",,Podívej!" začal vzlykat Týna. ,,To ne."

Viděli Doru ležet zraněnou na zemi. Celá od krve, všude hluboké škrábnutí a krvavou nohu. Nehýbala se. Vypadala, jako kdyby byla...mrtvá...

,,Myslíš, že žije?" ,,Nevím...kouknu se." odpověděl ji Maxmilián. ,,Dýchá! Je jenom v bezvědomí." ,,To je dobře." vydechla s radostí Týna. Maxmilián ji vzal do náruče. V průběhu cesty ji Týna ošetřovala.

Dora se probudila. ,,Kde-kde to jsem?" ,, Si u matky Přírody...doma..." ,,Potkali jsme ji při cestě v lese. Zavedla nás k ní domů a pomohla tě vyléčit. Budeš tu muset zůstat." ,,Ne! musím jít s vámi." V tomto stavu jít nemůžeš." řekla neuspokojeně matka. ,,Co se ti vlastně stalo?" ,,Odskočila jsem si. To víte...no a pak jsem slyšela kroky. Myslela jsem, že jste to vy, ale mýlila jsem se. Byl to nějaký mladý člověk. Do obličeje jsem moc neviděla, ale co je jistý, že to byl chlapec a měl hnědo černo fialové vlasy. Vypadal něco jako černokněžník nebo jako kouzelník patřící k dobru. To už jsem taky nevystihla. A přibližoval se ke mě a nečekaně mě začal ubližovat! Pak mě nějakou kouzelnou holí praštil do hlavy. Dál si nic nepamatuju." ,,Dobře. Odpočívej. S tebou tady jednu noc zůstaneme, aby si byla aspoň poslední den s námi." řekla smutně Týna a pousmála se.

Celý zbytek dne si povídali, jedli a říkali si vtipy. Těšili se, až získají všechny klíče a dojdou do města Velinoc.
Šli spát. Týna nemohla usnout. Pořád přemýšlela kde jsou moji rodiče? Najdeme je? Zjistím vůbec, co se jim stalo?

Další den hned ráno Týna a Maxmilián vyrazili. Zamávali jim a Dora jim přála šťastnou cestu. Matka je doprovodila za temným lesem a slíbila Týně, že se s Dorou naposledy neviděli. Šli dál po krásné louce. Vypadala, jako zlatý kočár. Všude lítal hmyz. Okolo nich poletovali modré a žluté motýli a včely opylovaly květy rostoucí na pastelově zelené trávě. Slunce jim hřálo na hruď a užívali si krásné slunečné počasí. Na chvilku si odpočinuli. Týna už nemohla. Bolela ji záda, jako kdyby nesla deseti kilového člověka. Za tu dobu si dali borůvkový čaj, který jim matka dala na cestu. Pak se něco před nimi zjevil...nějaký člověk...Vypadal jako ten stejný chlapec, kterého popisovala Dora.
,,Dobrý den," ,,E...dobrý den,",,Co tu děláte v tak krásné dopoledne?" zeptal se chlapec. Maxmilián se podíval na Týnu. Říkali si: Máme mu říct pravdu? To co udělal Doře je naprosto trestné a ještě ke všemu vypadá podezřele.
,, Jdeme ke svým starým přátelům. Neviděli jsme se s nima už šest let! A teď odpočíváme." ,,A nechtěli byste jít na chvilku ke mně domů? Je to kousek a lidi moc nepotkávám. Žiju sám." ,,Jak se jmenujete?",, Erik Limej. K vašim službám.",, Je tak trochu...divný." zašeptala do ucha Maxmiliánovi. ,,Nám asi nebude vadit, když se na chvilku zdržíme." ,,To ne. Aspoň někoho dalšího poznáme." řekla divným hláskem Týna.

Šli k němu domů. Dům byl celý od kamene. Okna byla malá a tmavá. Střecha byla ze dřeva. Vešli dovnitř. Před nimi stála velká místnost, ve které byl obývák a kuchyně. V další místnosti byla koupelna a pokoj. Vše bylo jako v zámku. Naproti pokoji byl druhý menší pokoj. Erik šel udělat něco k pití a Týna s Maxmiliánem si sedli na šedý gauč. ,,Chcete také čaj?" ,,Ne, děkuji." Dám si později." odmítli. Povídali si. Začalo se pomalu stmívat. ,,My už asi půjdeme. Děkujeme vám za pohostinnost." ,,A proč tu nezůstanete? Stmívá se a myslím, že by bylo lepší, kdyby jste vyrazili až ráno. ,,To je pravda. Asi tu možná přespíme" ,,Ale vždyť ho ani tolik neznáme a vypadá podle popisu Dory stejně! Nemůžeme tu přespat. Bůh ví, co s námi může udělat!" varovala tichým hlasem Maxmiliána, ale ten ji neposlouchal. Erik je zavedl do toho menšího pokoje. V ní byla královská manželská postel, vedle ní stál dubový noční stolek a naproti stála také dubová skříň. Zdi byly namalované citrónovou barvou a podlaha byla složená z prken. ,,Přeji vám dobrou noc a ať se vám dobře spí." přál jim podezřele Erik a zabouchnul dveře. Maxmilián s Týnou si odložili věci a lehli si do postele. Otočili se zády. Týna nemohla usnout. Otočila se k Maxmiliánovi. ,,Maxmiliáne, ty spíš?" ,,Ne. Nemůžu usnout. Mám pocit, že nás někdo sleduje.",, To já taky. A bojím se a něco se mi nezdá. Ten Erik Limej...taky ti to příjmení něco říká?" ,,Jo. Ale nemůžu si vzpomenout." Není to něco jako...to ne..." Co je?" To příjmení je poskládáno s jména toho černokněžníka, kterého jsme potkali v Hollow Night!",,Ty myslíš Čada Mejrovce Litana?!" ,,Ano...přesně tak..."
Týna s Maxmiliánem se zvedli z postele a u dveří stál...Erik...