Elfí strážci: Temný pakt

Kapitola 5: Úsměvná večeře

V elfím království se Aurelius a Randus konečně znovu setkali. Bylo to setkání dvou přátel, kteří sdíleli společný cíl a neúnavně bojovali za svobodu a ochranu svých lidí. Jejich radost ze znovuobjeveného spojenectví byla patrná na jejich tvářích.

S nimi byl také Randusův nejlepší přítel, Thornwick, silný a plný energie.

Thornwick: "Zdravím veličenstvo, rád vás poznávám."

Aurelius: "Já rád poznávám tebe Thornwicku."

Thornwick: "Takže Darkness. Co o něm slyšíte, mi jsme o něm neslyšeli celých dvacet let."

Aurelius: "My i něm slyšíme denně. Zabíjí nevinné lidi, aby získal to co chce."

Thornwick: "Takže on každou chvíli může zamířit sem."

Aurelius: "Ano. Mám tušení že ví že je tady."

Randus: "Co přesně ten artefakt je zač?"

Aurelius: "Talisman moci, z držitele udělá mocnou bytost, která bude mít natolik síly, aby nás druh nadobro zlikvidoval."

Thornwick: "Tak to Darkness nepocítil sílu Randuse a mě."

Aurelius bral vážnost této situace a zodpovědnost své role jako král, a tak mu Thornwickova veselá povaha připadala trochu divná. Nicméně, když viděl radost a štěstí, které Thornwick přinášel u večeře, tak se nakonec usmál.

Aurelius: "Samozřejmě."

Randus: "Slyšeli jste vtip o stvoření Vesmíru?"

Thornwick: "Tenhle? Ten je úplně trapný."

Randus: "Není. No přijde světlo a místo toho světla je člověk a pak vytvoří další lidi a nakonec se to všechno pokazí když uvidí Trpaslíka."

Aurelius poslouchal, ale vůbec mu to nepřišlo vtipný.

Aurelius: "Dobře."

Večeře mezi těmito třemi přáteli se stala okamžikem volnosti a radosti. Během ní se jejich rozhovory mísily s vtipy a smíchem. Společně si vychutnávali jídlo, dělili se o příběhy a plánovali další kroky, které by jim přinesly vítězství nad Nemesisem.

Byla to večeře, která byla plná smíchu a radosti. V tu chvíli se všichni cítili spojeni a síla jejich přátelství a odhodlání byla ještě silnější. Byla to chvíle, která zlomila napětí a obavy a přinesla do jejich srdcí naději a odhodlání.

Když se večeře chýlila ke konci, Aurelius si uvědomil, jak důležitá je tato spojenecká rodina. Byl vděčný za přátelství a sílu, kterou našel v Randusovi a jeho příteli Thornwickovi. Věděl, že v nadcházející dnech bude potřeba jejich přítomnost."

Tato výjimečná večeře byla nejen o jídle, ale také o posilování pout a přátelství. Byla to chvíle, která vytvořila nezlomný základ pro jejich společný cíl.

Aurelius: "Tak bylo to dobré, ale s jídlem se to nesmí přehánět. Takže šup šup."

A tak, s posilněným srdcem a úsměvem na tváři, se Aurelius, Randus a Thornwick připravovali na výzvy, které je čekaly.

Tato večeře se stala symbolem jejich jednoty a síly, která byla klíčem k překonání temnoty a znovunalezení světla a prosperity pro obě království.