Uprostřed noci,
vidíš hvězdy,
já jsem jedna z nich,
už ti chybí můj smích?
Tak jak jsi to vždy říkal:
"Neodcházej, nemůžeš mě tu nechat."
A přece jsem tě tady nechala,
na místo, kde je dobře jsem utekla.
Chtěl jsi jít též,
byla by to hloupost, víš?
Musíš žít za nás oba,
prožít věci, co jsem nepoznala.
Přes všechen smutek zapomínala na tebe,
a když už se teď díváš na nebe,
hledáš mě,
já hledám tebe.
Je toho tolik, co jsem ti zapomněla říct,
tak se posaď a můžeš na to zkusit přijít,
co jsem ti asi tak chtěla říct...
ČTEŠ
Třeba najdu štěstí
PoesíaSbírka mých básní, které většině lidí nedávají smysl. Já věřím, že se najde alespoň jedna duše, která mě pochopí<3
