Kotlík, žába a Tenebris meridiem

Kapitola osmá

Nervózně jsem přešlapovala přede dveřmi, naposledy jsem se zhluboka nadechla a rázně zaklepala. Odpověď byla téměř okamžitá.

„Vstupte!"

Otevřela jsem dveře a rychle proklouzla do místnosti. Profesor Snape seděl za svým stolem a psal nějaké poznámky na pergamen ležící na stole. Aniž by vzhlédl od práce, pokynul jednou rukou ke křeslu naproti jeho stolu. Vydala jsem se k němu a začala se nadechovat k pozdravu a odůvodnění, proč jsem přišla. Než jsem to však stihla, profesor promluvil.

„Dobré ráno, slečno Grangerová. Už jsem se začal obávat, že mi hodláte přede dveřmi vystát důlek."

Došla jsem zdánlivě klidně ke křeslu a pomalu se usadila. Snažila jsem se o nenucený tón.

„Dobré ráno i vám, pane profesore. Netuším, o čem to mluvíte. Trvalo mi sotva jeden nádech, než jsem zaklepala na dveře."

„Pak musíte mít větší plíce než Čínský ohniváč, protože vám to trvalo přesně sedm minut a dvanáct sekund." Prohodil ledabyle, aniž by vzhlédl od své práce.

Nyní už se mi nepodařilo ubránit se lehkému zrudnutí tváře. „Jak byste něco takového mohl vědět? Slyšel jste mě snad přicházet?"

„To jsem ani nemusel. Hlídám si své soukromí, slečno Grangerová. Když někdo přijde, upozorní mě na to pergamen, který visí na zdi za vámi." Opatrně jsem se ohlédla, abych spatřila ten zrádný pergamen. Na tohle jsem připravená nebyla. Dopsal slovo, odložil brk a téměř líně odložil pergamen. „Co máte na srdci tak důležitého, že jste se rozhodla mě poctít svou návštěvou?"

Odkašlala jsem si a spustila „Totiž, přišla jsem, abych se s vámi domluvila na dalším postupu a předala vám seznam lektvarů pro ošetřovnu od madam Pomfreyové. Seznam jsem již pročítala a udělala předběžný rozvrh práce, aby se vše stihlo v tom nejkratším čase. Bezesný spánek se může dělat společně s kostirostem a bylo by vhodné s nimi začít, protože jejich příprava potrvá..."

„Slečno Grangerová, předpokládám, že z mého dopisu bylo patrné, že pro naši spolupráci musíte mít obstarané všechny předměty ze seznamu, který jsem vám poslal. Myslím, že byste mohla vědět, že já žádné výjimky nedělám, ačkoliv jste na ně pravděpodobně díky svému přátelství s panem Potterem zvyklá."

Lehce jsem nakrčila pusu. „O žádné výjimky nestojím pane. Vaší podmínce jsem dostála a veškeré předměty ze seznamu jsem si samozřejmě obstarala."

„Skutečně?" V očích se mu mihl záblesk překvapení. „Máte úplně vše? I kotlík Min Chi Lang? Musím uznat, že jste na mě udělala dojem, slečno Grangerová. Ovšem na mé konzultace budou třeba větší dovednosti, než jsou nějaké..." odmlčel se a pak dodal „...nákupy."

„S tím počítám, pane."

„Nicméně, když už jste tady, můžete rovnou začít s přípravou lektvatrů na ošetřovnu. Pokud vím, dnešní den máte vyhrazený přesně pro tento účel, tak byste se neměla vůbec zdržovat." Líně protáhl poslední větu, vyzývavě na mě pohlédl a s mírnou jiskřičkou v oku ještě poznamenal. „Máte už hodinu a patnáct minut zpoždění, myslím, že si o to budete muset zkrátit pauzu na oběd."

Patrně se mě snažil vyprovokovat k nějaké reakci, která by mu umožnila mi to tu ještě více znepříjemnit. Na tuhle hru mu nehodlám přistoupit. Mile jsem se na něj usmála a odvětila.

„Omlouvám se, pane. Nenapadlo mě, že budete očekávat, že vás tak brzy poctím svou společností. Slibuji, že příště vás již čekat nenechám. Svou chybu si dnes samozřejmě odpracuji. Hned se pustím do práce."

Pátravě se mi zahleděl do očí a pak poznamenal. „Výtečně. Pro příště si také zapamatujte, že šaty do laboratoře nepatří. A ani ty květiny, pokud si ovšem nepřipadáte jako květináč ve skleníku profesorky Prýtové."

Ruka mi bezmyšlenkovitě vyletěla k růži, kterou jsem dnes měla ve vlasech místo včerejší slunečnice. Vytáhla jsem ji z vlasů a položila mu ji na stůl. „Rozumím, pane. Doufám tedy, že se mi o ni postaráte, než dnes skončím." Následně jsem mávla hůlkou a z tašky vyletěl jednoduchý černý hábit, který jsem si nasadila přes šaty a následně vytáhla pergamen se seznamem lektvarů. „Pokud mohu začít podle svého plánu, ráda bych začala Bezesným spánkem a Kostirostem."

Pohlédla jsem na něj. Seděl opřený na své židli a rukou opřenou o stůl si podpíral bradu a hloubavě upíral svůj temný pohled na onu květinu. „Začněte jak uznáte za vhodné, slečno Grangerová, ale dávejte si pozor na plamen, který zažehnete. Mohla byste se nehezky popálit."

Hrozba ukrytá za jeho slovy byla jasně patrná. Pouze jsem pokynula hlavou a přesunula se do laboratoře a začala s přípravou.