Kotlík, žába a Tenebris meridiem

Kapitola dvanáctá

*** Tuto kapitolu čtete na vlastní nebezpečí. Může obsahovat násilné, či nechutné scény.  

Seděl jsem u stolu a snažil se soustředit na nejnovější vydání Lektvaristy, ovšem myšlenky mi (ostatně stejně jako pohled) utíkaly ke květu růže, který stále ležel na stole. Jak neskutečně mi ta holka pije krev. Ale nebojte se, slečno Grangerová, karty se brzy obrátí. Zde nic lacino nedostanete a já se také rád pobavím, jak jste se doposud nepochybně bavila vy.

Odložil jsem časopis stranou. Beztak by to v tomto stavu byla pouhá ztráta času a tím já nerad mrhám. Raději jsem se zaměřil na jinou činnost. Začal jsem svolávat různé náčiní a nádoby pro její další úkol. Nechal jsem jej vykládat na stůl umístěný kousek ode mě, abych ni měl dobrý výhled, a nakonec přivolal velkou dřevěnou bednu, kterou jsem nechal snést na podlahu kousek od jejího pracovního stolu.

Podíval jsem se na hodinky a s uspokojením zjistil, že část vyhrazená pro katalogizaci skladu končí za 12 minut. Zašel jsem do své pracovny objednat si šálek černé kávy a za chvilku se i s ní vrátil zpět ke stolu. Vzal jsem zpět do rukou nové vydání Lektvaristy a alespoň na oko se do něj začetl. Stihla jsem to akorát včas, protože téměř vzápětí vyšla i s popsaným listem pergamenu ze dveří skladu.

Přešla až k mému stolu a opatrně položila pergamen s poznámkami na okraj mého stolu. Postavila se kousek od stolu a vyčkávala, až ji začnu věnovat pozornost. Dával jsem si načas. Přestože jsem ani číst nezačal, tvářil jsem se, že jsem plně zaujat textem, avšak i bez přímého pohledu na ni jsem měl naprostý přehled o její osobě. Jak se říká: Přátelé si udržuj blízko, nepřátelé nejblíž. Slečna Grangerová byla jen s těží nepřítelem, ale osinou v zadku byla perfektní a hádám, že i na podobné případy by se toto úsloví mohlo vztahovat.

S maximální důležitostí jsem otočil list a pokračoval ve zdánlivé četbě na druhé straně. Grangerová se již začala netrpělivě ošívat, ale nic neřekla, ani neudělala nic jiného proto, aby upoutala mou pozornost. Musela si být jistá tím, že jsem si plně vědom její přítomnosti. Ostatně málo kdy mi něco uniklo. Nechal jsem ji ještě chvilku prohlubovat nervozitu, která byla čím dál tím více patrná, i přesto, jak horlivě se ji snažila skrýt. Velmi pomalu jsem zavřel časopis a odložil ho na hromádku pergamenů na stole. Následně jsem k ní zvedl svůj tázavý pohled a vyčkával, co mi řekne.

„Pane profesore," pokývla hlavou směrem k pergamenu a pokračovala. „dokončila jsem dnešní kontrolu skladových zásob. Stihla jsem dvě police linoucí se nalevo od dveří. Zapsala jsem stav dané ingredience do příslušné kolonky a zakroužkovala ty, jejichž počty nesedí s cílovým stavem zásob."

„Dobrá, příště budete pokračovat tam, kde jste dnes skončila. Nyní se můžete přesunout ke stolu. Do začátku roku je nutné doplnit pár důležitých ingrediencí, které se získávají z jednoho konkrétního tvora." Slečna Grangerová se přesunula ke stolu a začala si zkoumavě prohlížet nástroje a následně onu „záhadnou" bednu. „Vy mi jistě povíte, co se nachází v té bedně, že?"

Na to nahlédla do oné bedny a na tváři se jí objevil sebejistý úsměv. „Jistě pane, je to Ropušnice Modrobradavičnatá. Velmi ceněný magický tvor, protože se z něj získává hned několik magických přísad, z nichž každá má trochu odlišné vlastnosti, což je dosti neobvyklé. Ze sekretu, který najdeme v její bradavici, očí, slizu a ledvin získáváme důležité ingredience pro spoustu lektvarů. Sekret je vhodný pro lektvary zaměřující se na léčbu nepovedených matoucích kouzel, oči na lektvar proti nespavosti, sliz je vhodný na léčbu ekzému a ledviny pro krev doplňující lektvary." Odříkávala s úsměvem.