AŽ PO UŠI // Louis Tomlinson FF // DOKONČENÉ ✔

VII.

♥ Užijte si nový díl! 

* * * * * * * * * * * * * * * * * *

Rozhodila jsem ruce. „No, asi ne..." Neměla jsem skutečně ani to nejmenší ponětí, kam má přítelkyně svými slovy míří. A bolelo to. Každé její záštiplné slovo na mě působilo jako jedna dobře mířená kulka.

Povzdechla si, svou nelibost držela na uzdě jen velmi stěží. Onoho napětí, jež se vznášelo v prostoru, jsem se mohla skoro fyzicky dotknout. „Ale no tak! Že je do tebe Louis po uši zamilovanej!"

Sotva dozněla poslední hláska, svět se se mnou zhoupl a poté na moment úplně zčernal. Snad jsem na chvíli ztratila vědomí, jelikož když jsem přišla k sobě, zdálo se, jako by vše kolem jaksi potemnělo. Přebírala jsem si její slova v hlavě pořád dokola, obracela je naruby, snažila se je pochopit, ale čím déle jsem nad nimi přemítala, tím mi připadala nesmyslnější. A tak jsem se nakonec zmohla jen na jedno. „Zamilovanej do mě? Zbláznila ses?!" Měla jsem chuť křičet a kopat kolem sebe, připadalo mi, jako by si ze mě snad tropila žerty.

„To ty blázníš, pokud to nevidíš," opáčila už smířlivějším hlasem. „Fakt sis toho ještě nevšimla? Opravdu? Za celé ty měsíce, co s ním pracuješ?"

„Diane, brzdi trochu," vrtěla jsem odmítavě hlavou. „Proč mi to děláš? Proč mi takhle ubližuješ?"

„Já ti přece nechci ublížit," natáhla se a uchopila mé dlaně pevně do svých. „Chci jen, abys otevřela oči! Kdybys dneska Louiho viděla, všechno pochopíš. Byl zničenej. On nechce zvát na rande nikoho jinýho. Chce už dlouho pozvat tebe, ale nesebral odvahu."

Její ruce jsem setřásla a prakticky proti vlastní vůli vyprskla smíchy. „Slyšíš se? Uvědomuješ si, jak absurdně to zní? Muž jako on musí sbírat odvahu? Ženské mu leží u nohou!"

„Ne ta, kterou chce on."

Odtáhla jsem se od ní. Stiskla jsem dvěma prsty kořen nosu a v duchu počítala jednotlivé nádechy. Tahle konverzace mě zabíjela. A přesto jsem cítila jakousi morbidní fascinaci a nebyla schopna ji ukončit. I přes onu nesnesitelnou bolest, jež se mi v hrudi pomalu formovala v silný vzlyk.

„Kimmie," ztlumila hlas do šepotu, „Louis je do tebe blázen. Od chvíle, co tě poznal, nemluví o ničem jiném. Zprvu tě obdivoval. Jak jsi odvážná, že ses vrhla do takového dobrodružství a úplně překopala svůj život. Jak jsi chytrá, dobrosrdečná. Což se brzy přetavilo ve slova krásná a úžasná. Týdny už mu říkám, aby tě pozval na rande, ale on pořád odmítá. Myslí, že je ti lhostejný. Že o něj nemáš zájem. A dnešek to kompletně završil. Prý když se ho snažíš dát dohromady se svou kamarádkou, je jasné, jak ho bereš."

Srdce jsem měla až v krku, udělalo se mi zle. Můj žaludek se houpal stejně jako celý svět, Dianina slova mi v uších rezonovala jako ohraná stará páska. Nevěřila jsem ani jedinému z nich. Nešlo to. Tommo a já? Leda kdyby se Země začala otáčet v opačném směru. Což se, hádala jsem, doposud nestalo.

„Di, zřejmě sis to celé špatně vysvětlila," zachroptěla jsem, najednou přemožená silou tolika protichůdných emocí, které mě zachvacovaly. „Podívej se na mě! Někdo jako on by si o mě neopřel ani staré zrezivělé kolo!" Poprvé jsem nahlas pronesla, co mě od dob mého dospívání trápilo. Čím jsem se naplno užírala od minuty, kdy jsem Louiho osobně poznala. A jestli měla můj postoj pochopit, musela vědět, co se mi odehrává hluboko v srdci.

„Oh, zlato," zašeptala asi po těch nejdelších pěti vteřinách v mém životě. Bez váhání se přisunula blíž a pevně mě objala kolem ramen. „Nerozumím, proč zrovna ty o sobě máš tak nízké mínění. Jsi ten nejbáječnější člověk, jakého jsem kdy poznala! Neuvěřitelně silná, pozitivní, usměvavá. Rozdáváš radost všude, kde se objevíš. A podle mě je přesně to důvodem, proč se do tebe Louis zamiloval. Nedivím se mu," věnovala mi spiklenecké zamrkání. „Vždyť ty musíš být v jeho světě naprostým zjevením."

Škytla jsem a polkla první příval pláče. Oči se mi rychle plnily slanými slzami, mrkala jsem a mrkala, abych je zahnala, ale co naplat, jedna se mi bezmocně skutálela po líci. Byla naplněná zoufalstvím, nenávistí k sobě samé i strachem o to, co bude.

„On tě miluje," broukala mi Diane konejšivě do ucha, zatímco já tiše a bezmocně plakala. „A jak vidím, ty jeho taky."

Upřela jsem na ni pohled zarudlý od pláče.

„Měla bys mu to říct."

Popotáhla jsem a utřela si ubrouskem mokré stružky na svém obličeji. „Bojím se. Co když se opravdu pleteš? Jeho odmítnutí by mě zabilo. Pořád nedokážu přijmout, cos mi řekla. On a já? To nedává ani ten nejmenší smysl. Nejsem pro něj dost dobrá... Jsem tlustá a nezajímavá."

Z plných rtů jí sklouzlo hrozivé zavrčení. „Tohle se už nikdy neopovažuj říct."

„Vždyť je to pravda!" rozhodila jsem bezmocně ruce. „Jen se na mě podívej. Dokážeš si představit, jak bych vedle něj vypadala? Svět by se mu vysmál! Takhle to prostě nefunguje. Ve vztazích neplatí, že se protiklady vždycky přitahují. Pokud jsou dva příliš rozdílní, nemůžou spolu fungovat. Nemůžou fungovat ani vedle sebe!"

Diane se nadechla k odpovědi, ale předběhla jsem ji. Ještě jsem totiž neskončila. „Nejde o nějaký krutý vtip?"

* * * * * * * * * * * * * * * *

>>ZA PŘÍPADNÉ PŘEKLEPY, NESROVNALOSTI ČI CHYBKY SE OMLOUVÁM, MOHOU SE OBJEVIT...
>>MOC MĚ POTĚŠÍ KOMENTÁŘ! ♥
>>DÁL SE PŘIPOJUJTE NA FACEBOOK, MÁM TAM SPECIÁLNÍ PROFIL A JE OTEVŘEN KAŽDÉMU, KDO SE BUDE CHTÍT PŘIDAT =) Jméno → PetíStories Wattpad