Zrádci z Coquitlamu Ⅱ

10.

,,Počkej, takže tě vyhodili?!" Šokovaně ale s pobavením zároveň se na ni podívám a ona se zazubí. ,,Jenom málem! Ale než aby si na mě zasedli, tak jsem radši odešla." Zasmála se a já nestačila zírat. Moje starší sestřenice se odjakživa chovala strašně vzorně. Nikdy nedělala nic, co by jí mohlo nebo jiným uškodit. Školu měla vždy na prvním místě a v životě jsem nezažila, že by navštívila jakoukoliv párty nebo večírek, či že by zašla do klubu, vůbec! Proto se taky mohla teta Sophie přetrhnout, aby ji všude vychvalovala. Už odmala si pamatuji, že kdykoliv jsme s tátou přijeli na návštěvu, obletovala kolem a neustále mlela věci typu ,,A ta naše Maddie! Ona je tak vzorná! Už jsem vám říkala, že je nejlepší z celého ročníku?! Určitě dostane stipendium na jedné z prestižních škol!". Nikdy by mě ani nenapadlo, že s ní bude taková sranda. Prý ji skoro vyhodili ze školy, po nějakém větším průseru na kolejích. Říkala, že tam s kamarády pořádali oslavu a trochu se to zvrtlo, nakonec museli zavolat hasiče, protože se někdo pokusil odpálit provizorní ohňostroj a málem u toho zapálil celou budovu.
Kromě svého chování a postoje k určitým věcem, kompletně změnila svoji vizáž. Dřív to byla taková zakřiknutá blonďatá holka, co zásadně nosila kostýmky, šaty a make-up nepoužívala ani ve svých osmnácti, zatím co polovina školy měla na ksichtě paštiku. Nechala si udělat pár tetování, hlavně na krku a prstech, což vypadá hezky a elegantně. Taky teď nosí volné roztrhané džíny, které na sobě mají řetězy nebo jsou postříkané barvami, croptopy, či krátká trička a botaskami na vysoké platformě. Svoje zelené oči zkrášluje černými linkami a tmavými stíny.
Musím přiznat, že jí to sluší, rozhodně víc než předtím. Teta Sophie to sice příliš neoceňuje, spíš naopak, ale já myslím, že je Maddie i spokojenější.

,,Ty, Harp?" Oslovila mne z ničeho nic. ,,Mhm?" Broukla jsem nepřítomně a prázdnou plechovku hodila do koše. ,,Je mi líto, že odejdeš..." Zvážněla najednou a už nezněla tak vesele a bezstarostně. ,,Máma je fakt šiblá, nevim co si jako myslí, že budeš teď dělat. Snažila jsem se jí to rozmluvit, ale vůbec mě neposlouchá!" Rozhodila frustrovaně rukama. Mile jsem se usmála, byla jsem ráda, že se mě zastala, ačkoliv jsem ani nepočítala, že by to mělo nějaký efekt.
,,To je dobrý, ale děkuju, že ses aspoň pokusila. Konec konců mám nějaké peníze z tátovy pojistky a za to určitě seženu nějaký nájem, minimálně do té doby, než si najdu brigádu nebo práci." Nevěděla jsem, jestli v tu chvíli uklidňuju ji nebo sebe, ale asi to fungovalo.
,,To je na hovno... Ale hele kdybys měla nějakej problém, řekni. Mám něco naspoříno, takže ti můžu pár stovek dát." Vděčně jsem jí poděkovala, ale raději předem řekla, že to zvládnu a ať si nedělá starosti. Navíc, teta Sophie mě nevyhazuje okamžitě. Určitě mi dá pár týdnů nebo měsíců, dokud si nenajdu bydlení. Je to sice kráva, ale přeci jen by mě jen tak nevyhodila na ulici.
Ještě jsme s Maddie chvíli kecaly, když si najednou vzpomněla, že si musí něco vyřídit. Já si proto dodělala rozbor poznámek a rozhodla se zajít za Cadem. Je to pro mě neobvyklé a zvláštní říct, že mám přítele. Ani nevím jak, ale prostě se to stalo. Od doby, co jsem na něj náhodou narazila a měla takovou menší potyčku s Finnem, jsme se začali víc bavit, skamarádili se a nakonec spolu začali chodit. Pravidelně teď trávím odpoledne u něj a hraju s ostatníma na playstationu. Jsou to fajn kluci a aspoň se mám s kým bavit.
Finn se sice občas chová jako vůl, ale už jsme se stačili usmířit. Vtipálek Dylan ho vždycky zklidní, jakmile je to potřeba, a dvojčata Kingovi, Nick s Aaronem ho popřípadě odtáhnou pryč. Kingovi jsou z bohaté rodiny, takže mě poněkud překvapilo, že se stýkají s ostatníma, ale nakonec se ukázalo, že jim na bohatsví jejich rodičů moc nezáleží. Dylan bydlí jen kousek od nás a zjistila jsem, že chodí na moji bývalou střední. Finn je z nich nejstarší, je jen o pár měsíců mladší než já a taky už chodí na vejšku. Myslím, že na nějakou technickou, ale to si nejsem moc jistá. Cade je teď v posledním ročníku jedné soukromé střední školy, kam chodí i bratři Kingovi. Tvrdil, že se mu tam moc nechtělo, kvůli snobským pracháčům, ale nakonec ho tam rodiče stejně poslali a on se neopovažuje cokoliv namítat.
Převlékla jsem se do něčeho pohodlnějšího a pro mě lichotivějšího. Béžové cargo kalhoty s topikem a mikinou byly ideální volbou. Ještě jsem to vylepšila kšiltovkou, kterou mi věnoval Cade a řadou prstýnků. Pro jistotu jsem vzala i longboard, kdybychom náhodou chtěli jít do skate parku. Kluci tam jezdí poměrně často, takže jsem na to už zvyklá. Z nabíječky jsem popadla mobil a ze stolku klíče, seskočila jsem z půdy a vydala se ven.
Strýčkovi jsem oznámila, že se jdu projít, ale pochybuju, že to vůbec zaregistroval. Teta Sophie si v kuchyni míchala jakési smoothie, takže jsem jí byla klasicky u zadku.