𝐎𝐂𝐄𝐀𝐍 𝐄𝐘𝐄𝐒 , 𝐣. 𝐦𝐚𝐲𝐛𝐚𝐧𝐤 ✔️

𝐜𝐡𝐚𝐩𝐭𝐞𝐫 𝐧𝐢𝐧𝐞

Nakládala jsem bedny s mořskými plody, když mě doběhla udýchaná Kie. ,,Brooke..." Snažila se popadnout dech. Opřela si ruce o kolena a čekala až se pomalu uklidní. ,,Co se děje?" Přišla jsem k ní a položila jí ruku na záda.

Po minutce se rozdýchala a byla schopna mi danou věc povědět. ,,Brooke, přijď večer na pláž. Budeme tam s klukama u ohně." Usmála se a já okamžitě její nabídku přijmula.

✭ ✭ ✭

Byl krásný západ slunce z dálky. Uviděla jsem na pláži čtyři osoby sedící u ohně. Pousmála jsem se a vydala za nimi.

,,Ahoj!" Křikla jsem na dálku, aby věděli o mé přítomnosti. ,,Ahoj, Brooke." Zamávala Kie, když se ohlédla a posunula se více k Popovi, abych si mohla sednout k nim do kruhu. Ostatní po mém sedu, pozdravili též.

,,Tak co novýho, Brooke?" Zeptala se Kie a já si položila svou plátěnou tašku za sebe. ,,Nic novýho není. Co u vás?" Usmála jsem se na všechny. ,,Mohl bych dostat to stipendium, ale jen kdybych nezačínal být stejný průserář jako oni." Odpověděl Pope. Usmála jsem se, ,,Průserář? Vy jste průseráři?" Ukázala jsem na ostatní. ,,Spíš kluci dělaj voloviny." Kie hravě protočila očima a zasmála se. ,,Copak neznáš yolo?" Na to jí jen odpověděl JJ.

,,Brooke, ty jsi nic za průser neudělala?" Zeptal se mě John B. ,,Moc ne. Maximálně ukradla kolo nebo od týpky peníze na svačinu." Mykla jsem rameny. ,,Páni, jestli to tak půjde dál bude z tebe budoucí kleptomanka." Zasmál se JJ.

,,Taky mám pěkně nevyřízené účty. Jednou mě málem zmlátila za školou. Díky bohu, že si udělal procházku školník." Vysvětlila jsem.

Opravdu to bylo těžké období. Ale vím, že mě to jednou čeká a nemine. Bohužel.

,,Ou no, ale vzdala to ne? Už tě nijak vyhledávat nebude ne?" Zeptal se Pope. ,,Ne, asi ne." Usmála jsem se a snažila všechny uklidnit, aby neměli starosti.

Povídali jsme si do té doby dokud slunce nezašlo. Po nějaké době jsem spolu s JJem začala blbnout. Určitě bylo zajímavé nás pozorovat při babě. ,,Ne! Ty vole, dost!" Zasmála jsem se, když mi JJ zatarasil cestu. Jediná cesta byla vchod do moře. ,,Dobře..." Couvnul a nechal mě projít.

,,Jsi lechtivá?" Zeptal se s úšklebkem na tváři a já znejistěla. ,,N-ne?" Bylo mi jasné, že mi neuvěří. Někdy umím přesvědčit člověka, ale právě teď mi své zkušenosti nějak nešly k použití. ,,Mám se přesvědčit?" Pomalu se přibližoval a já plynule couvala. ,,To můžeš no, ale až mě chytíš!" V ten moment jsem se rozeběhla a běžela po písku do dáli.

Bylo to vtipné dokud jsem na rovině nezakopla o své nohy a nespadla na pusu. Jak dlouhá, tak široká. ,,Do prdele.." Zasmála jsem se a přetočila na záda. Teď nebyla šance, že se zvednu a uteču. ,,Ale, ale.." Přišel blíže a upřeně mě sledoval ze shora. ,,Vzdávám se, prosím." Zvedla jsem ruce, abych mu svou prohru dala na jevo.

Klekl si vedle mě a já se mu z lehu zadívala do očí. Tak chladné barvy. Můžete z nich cokoliv vyčíst, ale právě zářily štěstím. V ten moment co jsem byla na ně upřená, mě začal lechtat všude po břiše a já s sebou cukala a smála se jako praštěná.

Snažila jsem se smíchy popadnout dech, ale právě mi v tom blonďatý polonahý kluk jen s mikinou a kraťasy zabraňoval. ,,J-JJi, stačí!"

Po chvíli přestal a já se ze zad překulila na břicho. Sedla jsem si a ukázala JJovi, aby udělal totéž vedle mě.

Pozorovali jsme tmavé vlny. Byla velká černá tma. Na nebi zářilo plno hvězd a já měla vedle sebe jeho. Začínalo také na teplotě klesat a já bez toho, abych to předpokládala se zatřepala zimou.

To, ale změnila teplá látka kolem mých ramen. Podívala jsem se na JJe, který mi pokládal svou mikinu na záda. ,,To nemusíš-" ,,Zmlkni a vem si to." Utnul mě a já si ji celou navlékla. ,,Děkuju."

Do nosu jsem načichala jeho vůni jako drogu. Mikina byla hebká a tmavě modrá. Safírová barva. Celá jsem se do ní zahuhňala. ,,Za nic." Jemně se usmál a já byla znovu z jeho úsměvu omámená. Opatrně jsem svou hlavu přiložila na jeho rameno a přisedla blíže k němu.

Letmo jsem ucítila, jak se všechny svaly na jeho těle napnuly. Bylo to jako by se světový čas zastavil a já vnímala jen jeho.

✭ ✭ ✭