Dead

6. 𝓦𝓮'𝓵𝓵 𝓼𝓮𝓮

,, Protože ty jsi naše přítelkyně. " ale to byl zase jiný hlas.

,, Řekl kdo?" ani jsem nečekala na odpověď. ,, To si tak kurva věříš, nebo co? Nebo snad máš tak vysoké ego, že si do prdele přivlastňuješ lidi?!! Pokud jo, tak mě pěkně pozorně poslouchej. " když jsem to dořekla zkameněl a nastražili oba dva uši.

,, Jelikož mi furt kurva kritizuješ život, což mě kurva sere, tak ti něco řeknu a doufám že se aspoň poučíš. Krytizuj můj život tehdy, když bude tvůj sloužit jako dobrý příklad." dívala jsem se hluboce do je ho očí, až jsem viděla jak ho ta slova překvapila a zároveň zabolela.

Obešla jsem ho a nasedla na motorku. ,, Počkej, prosím! " řekl Jimin zoufale. ,, Co chceš Jimine? " zeptala jsem se otráveně. ,, Prosím, uvidíme se ještě někdy, nemyslím ve škole. " jako, jestli se budou chovat tak to, tak nevím.

,, Uvidíme Jimine, jestli se budete všichni chovat takhle, tak se- . " nedořekla jsem větu, protože mě hned přerušil. Už zase! To je snad nikdo nenaučil, že se neskáče do řeči? ,, Nebudeme, přísahám. Já tě prosím Alexio. Já tě prosím " řekl zoufale, až jsem chtěla říct jo, ale někdo to musel zkazit.

,, Mluv za sebe Jimine. Já se nehodlám Jimine měnit, kvůli takové čubce. " řekl hnusně a s nechutností v hlase. No tak to jsme si chlapečku nedomluvili. ,, Jó tak čubce?! " řekla jsem naštvaně. Zrazu měl strach v očích a couval dozadu, asi poznal že je zle.

,, Prosím, nech mě být. " naříkal, žadonil, vypadal jak kňučící pes. ,, To sis měl rozmyslet dřív kurva, než jsi něco vůbec vypustil ze své nevymáchané huby! " už jsem byla u něho a chtěla se napřáhnout, že mu dám pěst, ale zastavila jsem se těsně u jeho tváře.

,, Aaaah, haha, je až směšné, jak se bojíš a před Jungkookem hraješ na drsňáka." smála jsem se, ale hned jsem přestala a zvažněla jsem.
,, Měl by jsi si vážit svého života, můžeš o něj rychle přijít a ne mnou, ale je víc takových lidí , kteří by chtěli aby jsi chcípl." ušklebila jsem se a řekla si: ,, Od kdy jsi tak moudrá Alexio? " a usmála jsem se pro sebe.

Nasedla jsem na motorku a teprve teď jsem odjela. Konečně jsem jela domů. Miluju noční jízdy motorkou, ten chladný vánek, jak vám čechrá ty vlasy. Oooh, miluju to. Zasnila jsem se tak do toho, že jsem si vůbec nevšimla že jsem doma.

Zaparkovala jsem motorku zpátky do garáže a zase do kopce. Šla jsem po schodech nahoru, no a ještě vylovit klíče z kabelky. Taaaak, konečně.

Odemčela jsem dveře a vešla dovnitř. Odložila jsem si klíče a ostatní věci na komodu a přezula jsem si boty a dala si papuče.

Šla jsem zpátky dolů a zamířila jsem přes celou chodbu do kuchyně se napít.

Vzala jsem si pití a šla si sednout na gauč. Položím si pití, ale než si stihnu sednou zazvoní mi telefon. Eunwoo.

A: ,,Ahoj, co potřebuješ?"
E: ,,Ahoj, no potřebujeme tě u koní, jsou úplně divocí a dlouho si tu nebyla. Ona tě potřebuje a nedá se uklidnit a nemyslím jenom ju. "
A: ,, Hned jsem tam!"

Ukončila jsem hovor, rychle jsem si vzala klíče na komodě a šla jsem si obout boty, doslova jsem vystřelila z baráku. Utíkala jsem do garáží si vzít mou motorku, rychle jsem si nasadila přilbu a nastartovala. Hodila jsem zpátečku a vycouvala z garáže a na dálkovém ovladači jsem zavřela garáž.

Jela jsem jak nejrychleji jsem mohla. Asi máte na mě spoustu otázek, ale všechno vám pak vysvětlím. Slibuji. Asi chcete vědět kam jedu.
Jedu do lesa. Proč? Protože tam mám neviditelnou cestu a do toho lesa nikdo nechodí. Skrz pověsti. Nechápu proč tomu věří, ale aspoň líp pro mě.