Dead

7. 𝓗𝓸𝔀?

,, Proto ses mi zdála tak povědomá, v té škole. Né jenom tím, že jsi královna. " ztuhla jsem na místě a otočila jsem se do tmavého rohu.

*****************************

,, To ty jsi mi udělala bolest, na kterou nikdy nezapomenu!" začal na mě zvyšovat hlas. ,, Víš kolik mi to stálo úsilí, vůbec na ni hodit to las-" skočila jsem mu do řeči tentokrát já.

,, To laso na ní vůbec nemělo být a už vůbec ne takovým způsobem. Chápu že by jsi dostal zaplaceno. Ale stálo by ti to za to! Nechat týrat zvíře, které za nic nemůže! Ale ty si zamaneš, že je to dobrý kšeft a je to jenom zvíře! Není to tak! " už mi z toho křiku přeskakovaly hlasivky.

,, Nemám prav- " skočil mi do řeči. ,, Ano máš pravdu. Ale co jsem měl dělat?! Nechat se dál bít! Nebo radši ulovit koně, dostat peníze a zmizet. Podívej co mi udělal. " zklidnil se mu hlas. Ale to co jsem viděla, bylo strašné. Přes celé břicho, měl všude jizvy.

,, To kvůli ní? " zeptala jsem se ho chladně. ,, To ten kůň má tak velkou cenu?" byla jsem překvapená. ,, Očividně ano. " musí se furt na mě dívat? ,, Proč mám pocit že ti na tom vůbec nezáleží?" řekl smutně.

,, Nevíte o mně nic Taehyungu a ani nepředpokládej, že vám o mně něco řeknu." řekla jsem mu chladně, zády k němu. ,, Proč? Proč nám nechceš o sobě nic říct? Vždyť máme na to dostatek času a musíme zachránit naši rasu. Nebo víš jak to myslím? Musíme Být s tebou. Jenom s tebou je nám bezpečně. " dořekl svůj dlouhý monolog, teda pro mě dlouhý.

Uchechtla jsem se. ,, Aaah~ haha, jako vážně? Máte Jungkooka, ten který zavraždil chladnokrevně celou armádu. Není to tak?" řekla jsem mu to do očí. Když jsem to dořekla přitiskl mě ke stáji. ,, Takhle o něm nemluv!" zavrčel. ,, PROČ?" zařvala jsem, až sebou cukl. ,, Ty jsi ho tak snad neviděl? Myslím tím, než jste byli spolu. Neviděl jsi ho jako monstrum, před kterým se musíš schovat. Aby tě nezabil?. Nemám pravdu?" dívala jsem se hluboce do očí. Ale on mezitím přemýšlel.

,, Zamysli se Taehyungu, vážně jsi ho bral jako neškodného, jako teď? Nebo jako chladnokrevné monstrum, které umí být kruté a všechny bez výčitků zavraždit? Copak mi na to řekneš?" a furt jsem se dívala stejným hlubokým pohledem do jeho ustrašených očí.

,, Ano, je to tak. Máš pravdu, opět. Ale kdyby jsi ho poznala, on takový není." skočila jsem mu do řeči. ,, Ano není, ale byl by. Kdyby nebyl s vámi. Myslíš že by přestal, kdyby neměl vás? Nepřestal, a zabíjel by dál, bez pocitu viny. Opět mám pravdu, že?" nesnažím se ho přesvědčit o opaku, ale on si musí uvědomit, že je pro jiné hrozbou, a né všichni ho vidí jako on.

,, Proč mi to všechno říkáš? Proč nám všem tak ubližu-" proč si to o mně myslí? To snad nevidí, co se mu snažím říct? ,, Já nikomu neubližuji, jenom se vám snažím říct, že né všichni ho vidí jako neškodného, jako vy. Musíš to pochopit." řekla jsem mu to s vážností v hlase, aby to už fakt pochopil.

,, Já se za všechno omlouvám, za to všechno co jsem ti způsobil a tomu koni také." začal zrazu brečet. Já jsem stála zmatená, nad klečícím a zlomeným Taehyungem.

,, Hej, hej, hej. Klid, ano? Dobře, chápu, každé má své dny. Nebreč prosím, nevím jak tě mám utišit." vím že to zrovna nebyla nejlepší podpora, ale tak musela jsem mu to říct. ,, Proč? " zeptal se z ničeho nic. ,, Proč co?" nechápala jsem. ,, Proč nedokážeš někoho utišit?" stejnak by se to jednou dozvěděl.

,,Protože nevím co to je smutek, rozumíš? Bohužel, než jsem se stala tvorem, byly mi odebrány, všechny city, který má normální člověk a tvorové. Musela jsem si odpykat svůj trest, tak mi byly odebrány všechny city. Nevím jaké to je milovat a být smutná." díval se na mě, tak lítostivě, až mě to bodlo do srdce. ,, To je mi líto." řekl upřímně. ,, Jaký tre-" chtěl se zeptat, ale nedala jsem mu prostor, bude lepší, když to nebude nikdo vědět.