Dead

10. 𝓦𝓱𝓪𝓽 𝓪𝓻𝓮 𝔂𝓸𝓾 𝓭𝓸𝓲𝓷𝓰?

Zapila jsem to proteinem v šejku a převlékla jsem se do sportovního oblečení, vzala si pití a šla do mého fitka. Jenže nebyla jsem tam sama. ,, Co tu děláš, myslela jsem, že máš být jinde ne, pokud vím?" už to opět začíná, lezení mi do prdele, kam se pohnu, musí taky.

**********************************
,, No co? Já už jsem za mě ležel dost dlouho, na to, abych si mohl jít zacvičit. " proč je takový blb? Můžete mi to někdo vysvětlit? Asi ne, co?
,, Ležel jsi jenom 2 hodiny, ani ne. A to mi chceš říct, že jsi plný elánu, za tak krátkou dobu? Ani to nezkoušej, zacvičit si můžeš kdykoliv, ale odpočinek je důležitější takže padej, dveře víš kde jsou, adiós. " zamávala jsem mu a šla cvičit.

Dala jsem si pár cviků, no pár. Strávila jsem tam 3 hoďky, ale i tak, je to málo. Pak jsem šla takovou dálku do pokoje, že to není možný a vzala si oblečení, kosmetiku a rovnou zamířila do koupelny, vím, že někdy si dát vanu je fajn, uvolní se vám tělo, cítíte se potom svěží, ale pro mě je to ztráta času.

Pak jsem si oblékla oblek, zavázala kravatu. Neutahovala jsem si ju a ani jsem si nedala košili do kalhot, přijde mi to lepší a pohodlnější. Vzala jsem si sluneční brýle, cigarety, podívala jsem se, jestli v krabičce mám zapalovač, pak jsem si ze stolku ještě vzala peníze, žvýkačky a klíčky od auta.

Usoudila jsem, že už můžu konečně vyrazit. Vzala jsem si normální tenisky, nesnáším podpatky, fuj. Šla do garáže, tentokrát jedu autem, pozor. Otevřela se garáž a já mohla konečně pryč z domu. Asi se ptáte kam asi jedu, že? Nechte se překvapit, však se to brzo dozvíte.

Trvalo mi to asi hoďku, vystoupila jsem z auta a šla se opřít o něj, no neříkám nic, ale nejsou moc skromní, už podle toho, jakou mají vilu. Hodila jsem cigaretu na zem a zašlápla jsem ji. Šla jsem k obrovské bráně a čekala, až se otevře.

Pak jsem šla dlouhou, dlouhou, ale fakt dlouhou zahradou. A nakonec jsem zastavila u hlavních dveří, zazvonila jsem a čekala, až se někdo ozve. ,, Haló? Kdo je?" předpokládám, že to byl Jimin. ,, Nech se překvapit." ušklíbla jsem se do kamery, které jsem si hned všimla.

Nečekala jsem dlouho a otevřel mi Taehyung. Civěl na mě, jak kdybych byla svatý obrázek. ,, Pustíš mě dovnitř, nebo tu mám stát?" přešlápla jsem na místě. ,, Jo jasně, promiň." zavřel pusu. Otevřel mi pořádně dveře, abych mohla projít.

Prošla jsem kolem něho a cítila jsem, jak jeho pohled mi propaluje záda. ,, Nechceš fotku?" víc se na mě fakt dívat nemůže. Šla jsem podle hlasů, který vedou do obývacího pokoje, hádám. Pak jsem zahla za roh a ano, byli tam všichni, ale nikdo mi nevěnoval pozornost, krom Jungkooka. Jak jinak.

,, Nečekal jsem, že přijdeš?" zvedl pohled, z kostek, které držel v ruce, by mě zajímalo, na co je má. ,, Ano, já ráda dělám, nečekané rozhodnutí, ještě před 2 hodinami, bych si to rozmyslela, jak tak vidím." dívala jsem se na všechny.

,, Takže bereš tu spolupráci?" zeptal se Nam. ,, To jsem neřekla a ani neřeknu, dokud mi o tom neřeknete víc." zvedla jsem bradu. ,, Dobře, tak se posaď." ukázal na volné křeslo, vedle Yoongiho a Jimina. Konzultovali jsme a dělali různé kompromisy, až jsme zjistila, že už je dost pozdě a měla bych jít.

,, Dobře, tak to probrem příště, ještě." řekla jsem chladně a podívala jsem se na hodinky. ,, Dobře, bylo mi potěšením, vás poznat." usmál se na mě. ,, Nech toho Namjoone, oba víme, že se mi do toho vůbec nechce, ale stejnak by jste mi nedali pokoj, takže taky víš, že to nedělám z vlastní vůle, kdybych tě potkala za jiných podmínek, možná by to bylo jiné, ale není to oboustranné, nazdar." nasadila jsem si zpátky brýle a odešla jsem.