Rasistická Paříž ✔️

~4~

Odstrčila jsem ho od sebe. Začali mě pálit slzy v očích. Co jsem nějaká levná kurva abych se s ním hned vyspala. Oblékla jsem si tričko. ,,Promiň." Zašeptala jsem a vyběhla směr domov....

------------

Ráno jsem se probudila se strašnou bolestí hlavy. ,,Ugh co se s-stalo." Chytla jsem se za hlavu a mnula si spánky. Rozšířily se mi zorničky přitom, když jsem si vzpomněla na včerejšek. Od toho vína, po líbání, kde jsem pak skončila u něho v posteli, ale utekla dřív než se něco stalo. Ještě, že včera nebyli rodiče doma a dneska taky nebudou. Kdyby mě viděli v tomhle stavu tak by mě zabili.

Sešla jsem dolů do kuchyně, kde jsem si vytáhla prášek na bolest hlavy a zapila ho vodou. Kde mám telefon. Vrátila jsem se do pokoje a šla se podívat po svém mobilu. Dlouho jsem ho nemusela hledat, protože ležel na mém stole. Zapnula jsem ho a hned na mě vyskočilo 22 zpráv. Rozklikla jsem instagram a zjistila, že mi psala Alya.

Alya: Tak co rande kočko???

Alya: halooo

Alya: omg neříkej, že si u něho

Alya: co děláte😈

Alya: YayYayYayYay

A dalších podobných sedmnáct zpráv. Neměla jsem chuť odepisovat. Telefon jsem položila zpátky na stůl a šla si lehnout. *Crrrrr* začal mi hlasitě zvonit telefon. Doprdele moje hlava. Lenivě jsem se zvedla a šla pro něj. Na obrazovce mi vyskočilo velkým písmem Adrien. Nee, fakt na něho náladu zrovna nemám. Típla jsem mu to, ale on byl nedobytný a prozváněl dál. Došli mi nervy a zvedla jsem mu to.

( Rozhovor budu psát jako zprávy )

Adrien: A-ahoj moc se omlouvám za ten včerejšek nevím, co to do mě vjelo.

Marinette: Mhh v pořádku zapomeneme na vše a budeme jenom přátelé dobře?

Adrien: jasně. Jako omluvu bych tě chtěl aspoň někam vzít, třeba se projít chceš?

Marinette: Dneska mi není dobře. Ale v neděli můžem.

Adrien: Dobře platí.

Položila jsem to. Přikývla jsem jenom proto, že nechci ztratit tak dobrého kamaráda. Lehla jsem si a šla se prospat.

Vzbudila jsem se. Spala jsem čtyři hodiny. Bylo okolo druhé. Šla jsem do kuchyně pro něco k snědku. Nechtělo se mi moc vyvařovat, a tak jsem si nakonec udělala boloňské špagety. Už mi je líp, ale stejně nevytáhnu paty z domu. Přišla mi zpráva od Alyi. Ježiši já ji předtím neodepsala.

Alya: Zvedni svůj zadek a pojď dolů čekám na tebe.

Neee, já chci spát. Povzdechla jsem si a nakonec se vydala dolů. ,,Čau kočko." Skočila na mě. Zatáhla jsem ji dovnitř a rovnou jsme šly do pokoje. Usadila se na pohovku a dala si nohu přes nohu. ,,Tak povídej, přeháněj. Dělali jste to? Proto si mi včera neodepsala?" Povzdechla jsem si a začala všechno Alye popisovat. Možná některým z vás přijde divné, že všechno říkám Alye, když ji znám krátce. Ale ona mi přirostla k srdci a je pravá kamarádka.

Alya začala prskat. ,,Adrien je takový kokot. To snad není možný." Vztekala se. Nakonec se mi jí povedlo uklidnit a ona potom odešla domu. Už byl večer a tak jsem šla spát....

Probudila jsem se bez jaké kolik bolesti hlavy. Dneska se mám sejít s Adrienem v parku. Rodiče se už vrátili a tak jsem mamce trošku pomohla s úklidem. Po obědě jsem se už vydala směr park. Sedla jsem si na lavičku a čekala na Adriena. Přišel o deset minut později, nevadilo mi to, aspoň jsem měla čas si trochu pročistit myšlenky.

Chvíli jsme seděli v tichosti, ale pak spustil. ,,Hele ještě ohledně toho-" ,,Ne, prostě na to zapomeneme, neřeš-" Najednou jsem ucitila jeho rty na těch mých. Byl to krátký polibek, ale i tak plný citů. ,,Miluji tě." Promluvil....

Jak si myslíte, že se děj bude vyvíjet? Všechno pište do komentářů.

Luv u all<3
AU REVOIR