Rasistická Paříž ✔️

~1~

Marinette's Pov:
Mířila jsem k obrovské budově. Polkla jsem na sucho, sklopila hlavu a snažila se ignorovat utvořené skupinky puberťáků, kteří si na mě posměšně ukazovali. Nebylo mi to vůbec příjemné, snažila jsem se co nejdřív proplout do kabinetu, kde jsem měla domluvenou schůzku s mou novou třídní. Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala. Po chvíli se mi dostavilo tlumené "dále".

Pomalu jsem otevřela dveře a nakoukla dovnitř. Za stolem seděla mladá paní se zrzavými vlasy vyčesanými do drdolu. Její zelené oči se odtrhly od monitoru a přesunuly se na mě. Trhlo ve mně. Nejdřív si mě prohlížela od hlavy až k patě, pak se usmála a pokynula ať si sednu na dřevěnou židli před jejím stolem. Její úsměv byl upřímný a přátelský.

,,D-dobrý den..." posadila jsem se. Celou dobu se na mě usmívala jejím širokým úsměvem a ze mě opadla nervozita. ,,Zdravím tě, ty budeš Marinette Dupain-Cheng?" Pokývala jsem hlavou na souhlas. ,,Já jsem Bustierova a budu tvoje nová třídní." Pověděla a začala mi vyprávět o tom, jak to zde na škole chodí.

*Crrr* Vyrušil nás školní zvonek a bylo na čase se odebrat za doprovodu učitelky do třídy.

Stála jsem před katedrou, vedle mě stála učitelka a třídě oznamovala, že k nám přichází nová žačka, přičemž ukazovala na mě. Klepala jsem se, jak radlík, div jsem nezkolabovala rovnou na místě. ,,Tak, řekni něco o sobě třídě." Pobídla mě. Chtěla jsem dát najevo jasný nesouhlas, ale ona se ke mně naklonila a zašeptala: ,,Neboj se, bude to dobrý." A přitom mě hladila po zádech. To mi připomnělo mámin dotek.

Vždy, když jsem měla z něčeho strach, mi hladila záda. Nadechla jsem se a spustila. ,,T-takže jsem Marinette Dupain-Cheng, pocházím z Nigérie. Je mi sedmnáct. Přestěhovali jsme se, protože můj táta je Francouz a chtěl se sem vrátit. Mamka je z Alžírska, ale její táta je z Číny, proto mám příjmení Cheng." Domluvila jsem a trochu znervózněla.

,,Proč seš tak černá? To si cestou spadla do bláta?" Začala se chechtat nějaká přemalovaná blonďatá kravka v první lavici. ,,Chloé přestaň! Takhle se nechová k novým spolužákům." Napomenula ji slušně paní Bustierova. Chloé překroutila očima a otočila hlavu ven z okna. Co si budem, trošku se mě to dotklo.

Učitelka mě popostrčila k druhé lavici a ukázala na volné místo blíž ke zdi. Sedla jsem si a hned se na mě energicky otočila moje spolusedíci. Oči měla světle hnědé s nádechem oranžové. Obličej ji zdobily brýle s černými obroučky. Vlasy dlouhé až po ramena s kaštanově hnědou barvou, ji krásně ladily k její snědé pleti. Chytla mé ruce do jejích dlaní a vyhrkla: ,,Ahoj, já jsem Alya!" Zaskočila mě. V jejich očích zářily jiskřičky. Usmála jsem se a přikývla. ,,Těší mě."

-Po vyučování-
Konečně konec. Zbytek vyučování proběhl úplně bez problémů. Alya se ukázala jako fajn holka.

Na tváři se mi objevil menší úsměv. Mám první kamarádku. Šla jsem dolů ze schodů, které byly před školou, ale to bych nebyla já, kdybych se nerozmázla. Letěla jsem dolů ze schodů, přivřela oči a čekala až dopadnu na tvrdou špinavou zem. Ale to se nestalo.

Ucítila jsem okolo sebe obmotané cizí ruce. Byla jsem v pokleku, ale žádné políbení se zemí se nedostavilo. Shlédla jsem vzhůru a uviděla kluka s nádhernými smaragdovými oči a blonďatými vlasy. ,,Seš v pořádku?" Zeptal se mě. Rychle jsem se sesbírala z jeho náruče, pokývala hlavou na souhlas a utekla.

Náš nový dům byl jenom přes cestu od školy. Doběhla jsem dovnitř a pozdravila rodiče. Poté jsem si zalezla do pokoje, lehla si na postel a přivřela oči. Ten byl, tak krásný....

Chci se zeptat jestli mám psát i počet slov?

Takže tohle je první díl. Snad se vám líbí víc, než ten starý. Jelikož jsem to u tamtoho předtím psala z fleku, a pak mi vlastně došlo že nemám, jak pokračovat, tak jsem se rozhodla teďka neudělat stejnou chybu!!! Mám celou knížku dopsanou a kapitoly budou vycházet pravidelně. (Btw víc jsem toho psala v infu, takže si ho prosím přečtěte 🙏🏻) Nezapomeňte napsat názor do komentářů a i radu jestli máte.

Luv u all<3
AU REVOIR