Rasistická Paříž ✔️

~8~

Vlezla jsem za Adrienem do teplé vany. Jenom přeci potom, co se stalo večer jsem to potřebovala jak sůl. Dal mi letmý polibek do vlasů. ,,Jak se ti to včera líbilo." Usmál se kulišácky a poté našpulil pusu. Bylo mi trapně. ,,J-jo dobrý. Zašeptala jsem. ,,Mně se to obzvlášť líbilo." Řekl zvláštním hlasem,až mě to zamrazilo. Co má za lubem? Neřešila jsem to a užívala si teplou vodu, která zahřívala mé tělo.

------------

O dva měsíce později...
Je to asi k neuvěření, ale s Adrienem jsme furt spolu. Kdo by to čekala že? Myslela jsem si, že holka jako já nemůže mít, tak hezkého kluka, ale to jsem se očividně mýlila! Od toho incidentu s Lukou se už nic podobného nestalo. On si mě nevšímá takže vlastně všechno cajk. Až na to, že Adrien se s ním stýká a v poslední době často. Jednou jsem s ním byla na rande a on mu volal. Něco málo jsem zaslechla a z toho mála jsem dokázala usoudit, že se baví o mně. Adrien říkal něco do stylu "Ale vole já se do ní fakt zamiloval." Nechápu to, ale bojím se to řešit. ( V mém podání je trošku Marinette natvrdlá :)

Držíme se ruku v ruce. Právě jdeme k Adrienovi. Je docela zataženo a vypadá, že za chvíli začne pršet. ,,Je ti zima?" ,,Trošku." Přetáhl si mikinu a podal mi ji. Vděčné jsem se usmála a přetáhla si ji přes hlavu. Ucítila jsem jeho kolínskou. Miluji jeho vůni.

Křupnu si prsty. ,,Tak vysvětlíš mi tu fyziku, jak si slíbil?" ,,Jasnýý." Usměje se Adrien, jeho klasickým úsměvem, když myslí na něco úchylného. ,,Chceš vysvětlit tření?" Hned se na mě vrhne a začne mě líbat. Odstrčila jsem ho. ,,Ne Adriene, já fakt musím mít za jedna jinak jsem v prdeli!" Prokroutil očima dotčeně. Začal mi vysvětlovat tu otravnou fyziku. Náš učitel je fakt debil. Řekne, co se máme naučit a nakonec tam dá úplně něco jiného. Nechápu, jak Adrien může proplouvat.

Když už jsme se doučili a já jakžtakž uměla základní vzorce, tak se vydal pro nějaké občerstvení, aby jsme zde nebyli o hladu. Mezitím, co jsem čekala mu cinkl telefon. Neměla bych strkat nos do cizích záležitostí. Jenže moje zvědavost byla větší než rozum. Vzala jsem telefon do ruky a otevřela ho. Měl ho bez hesla. Rozklikla jsem instagram a tam byla zpráva od Luky! Začala jsem číst. ,,Tak co, už si ji ojel? Nechápu, co ti trvá dva měsíce. A proč mě od té doby ignoruješ, co jsem se já o ní pokusil. Však to byla vole jenom sázka." Moje srdce se zastavilo. Byla jsem pouze sázka? V životě mě nemiloval! Jak jsem mohla být tak naivní. Po tváři mi začali stékat potůčky slz.

Vyběhla jsem z pokoje a přitom srazila Adriena. ,,Co se děje?" Histericky jsem začala ječet. ,,Jak jako co se děje?! Tak se podívej, co se děje." Vrazila jsem mu telefon do hrudníku a on se podíval na zprávu. Oči se mu rozevřeli. ,,Já to tak nemyslel, prosím já-já. Nejdřív si byla sázka, ale pak jsem se doopravdy zamiloval a-" ,,Už tě nechci v životě vidět! Utekla jsem a ignorovala, že Adrien něco po mně ječí.

Vlezla jsem do pokoje a doufala, že se rodiče nebudou vyptávat, co se stalo. Jak jsem si naivně mohla myslet, že mě miluje? Jsem blbka...

Depresivní kapitola na světě, ale tak co by jste čekali zejo. Podle mě to bylo tak trošku jasný, že se tohle stane, ale jestli jsem vás aspoň trochu překvapila, tak budu happy :)