Rasistická Paříž ✔️

~10~

Vlezla jsem do pokoje a doufala, že se rodiče nebudou vyptávat, co se stalo. Jak jsem si naivně mohla myslet, že mě miluje? Jsem blbka...

------------

Adrien's Pov:
Marinette vyběhla ubrečená a já věděl, že je konec. ,,Marinette, počkej já se fakt zamiloval!" Neposlouchala a s mým řevem se zaklapli vchodové dveře. Bolelo to tak moc, ale ne tolik, jak ji.

Posadil jsem se na postel a do dlaní si vložil hlavu. Jak jsem si mohl myslet, že na to nepřijde. Nejhorší je, že jsem ji za ty měsíce propadl a doopravdy se zamiloval. Co teď ona udělá? Zničí jí to? Nebo se vzchopí a vyrovná se s tím?

Poprvé v životě jsem cítil doopravdickou lásku k někomu. Nejdřív jsem myslel jen na sázku. Kdyby jste se mě tenkrát zeptali co k ní cítím, tak bych vás pomazal sladkými nechutnými lži, ale teď? Teď bych vám řekl, jak ji miluji a nedokážu bez ní žít. Odpustí mi? V hlavě se mi promítalo tolik otázek na které jsem neznal odpověď. Rozhodl jsem se zajít k Lukovy a vyjasnit mu situaci.

Zaklepal jsem na staré dřevěné dveře. Otevřeli se a v nich stál Luka bez trička. ,,Nazdar, proč si mě ignoroval!" Řekl rozzuřeným hlasem. Zamračil jsem se a opřel se o futra. ,,Proč si mi psal i když jsem ti dal jasně najevo, že se s tebou nechci vídat." Řekl jsem celkem klidným hlasem. ,,Chtěl jsem vědět jestli si už tu negryni ojel ne tyvole." Začala se ve mně vařit krev. ,,Neříkej ji tak!" Uchechtl se. ,,Že by ses zamiloval mh." ,,Jo zamiloval a ty si to posral. Kdyby si mi nepsal a nepletl se mi už do života, tak bych s ní byl. Jenže ona je naštvaná a nechce mě vidět." Luka pozvedl obočí a dělal, že nic z toho neslyšel. ,,Ty to vyčítáš mně? Neměl bys sobě, že si souhlasil s tou sázkou. Kdyby ses zamyslel nad sebou dřív, tak by to tak neskončilo." ,,Ty by ses měl zamyslet! Kdo ji chtěl znás-" Luka mi zabouchl dveře přímo před nosem. Bouchl jsem pěstmi do stěny. Čurák. Chtěl jsem jít za Marinette, ale věděl jsem, že to nemá smysl. Buď mi odpustí a nebo ne...

Marinette's Pov:
Ležela jsem a přemýšlela o svém životě. Dokážu se vůbec TADY zamilovat. V Paříži? Neřeknu kdybych byla ve své rodné Nigérii, tam by to šlo levou zadní. Všichni stejné rasy a nikdo se tam neodsuzuje, ale tady. Už od začátky bylo jasné ty pohledy tich lidí jak na mě koukali, to jak se Adrien divně choval a jeho narážky. Mohlo mi to dojít. Všechno to byla naprostá lež.

Sešla jsem dolů do obýváku, kde ustaraně seděla mamka s tátou. Drželi se za ruce a když mě zahlédli, ihned si mě mamka vzala do vřelého obětí. Opět mi začali stékat slzy. ,,Nebreč holčičko." Hladila mě po vlasech. ,,Řekni, co se stalo." Vylíčila jsem jim všechno, co se dělo. Samozřejmě rodiče už dřív věděli, že s Adrienem chodím, ale teďka byli na něho naštvání, obzvláště táta. ,,Já ho zabiju." Mamka mu stiskla ruku. ,,Ale Tome klid." Usmála se na mě. Snažila jsem se na oplátku také usmát, ale nešlo to prostě.

Povídali jsme si ještě dobrou chvíli a když se naše konverzace začala chýlit ke konci, tak se mi v hlavě zrodil nápad. Čím víc jsem nad ním přemýšlela tím se mi víc zamlouval a já věděla, že je to teď jediné, co potřebuji...

Takže tu máme předposlední kapitolu. Tak co si myslíte, že Marinette napadlo. Dejte mi vědět.

Btw děkuji za všechny ohlasy, jste moje zlatíčka😍

Luv u all<3
AU REVOIR