Lil singer [m.yg. x p.jm.]

~8~

Jimin's pov:

Seděl jsem na lavičce na domluveném místě už asi patnáct minut.

Kouknul jsem se na hodinky a zjistil, že je 11:40.

Co když Yoongi nepřijde? Co když na mě zapomněl, nebo se vykašlal?

Ne. To by Yoongi neudělal.

Uslyším dusot bot a otočím se směrem ke zdroji hluku.

Byl to chlapec, podobně starý jako já.
Měl na sobě dlouhý černý triko a volný roztrhaný džíny.

Běžel směrem ke mně.

Zastavil se před lavičkou, na které jsem seděl.

„Ahoj Jiminie. Promiň, zaspal jsem." vypravil že sebe udýchaně.

„Oh, ahoj Hyung. To je v pořádku."

„Můžeme jít na jídlo? Po tom běhu mám celkem hlad." koukl na mě.

„Jasně, proč ne. V kolik normálně vstáváš, když jsi teď zaspal?" zeptal jsem se.

„V jedenáct. Minimálně. Ale občas mě vzbudí Hoseokův zpěv ve sprše, nebo rána z toho, jak Namjoon zas něco rozbije." lehce se uchechtl.

Šli jsme vedle sebe a mezi námi panovala příjemná atmosféra. Vedli jsme nenucenou konverzaci a já si po chvíli všiml, že je Yoongi stejně velký, jako já.

Pousmál jsem se nad nové zjištěným faktem. Jen málo kdo je tak malý, jako já.

Po pár minutách jsme došli k restauraci.

Vešli jsme a sedli si ke stolu, odkud byl dobrý výhled na všechny okolo.

★

Jídlo, které jsme si objednali máme již napůl snězené.

Celou dobu jsme si stále povídali, ale najednou vešla dovnitř skupina lidí. Nebylo by to nic neobvyklého, kdyby mezi nimi nebyla osoba, která se až moc podobala Taehyungovi.

„Ehh, Hyungu? Není támhle náhodou Tae?" otázal jsem se Yoongiho.

„Jo, to je on." řekl a lehce se u toho zamračil.

Sedli si kousek od našeho stolu.

Naštěstí si nás nevšimli.

Zaposlouchal jsem se do jejich konverzace, stejně jako Yoongi.

„Takže. Mám nachystaný návrh smlouvy. Jelikož obchod s lidmi je nelegální ve většině zemí, je ve smlouve tento pojem použít není."

Taehyung dál pokračoval v mluvení, al eja ho neposlouchal.

Byl jsem dost zmatený.

Crush jednoho z mých nejlepších kamarádů, který se v group chatu jevil jako ten nejnevinnější člověk na planetě, provozuje obchod s lidmi?

Když ale promluvila jedna z těch holek, začal jsem zase poslouchat.

„Oh, Taehyungie oppa, práce mafiána ti opravdu jde. Jinak s tou smlouvou souhlasím. Není potřeba tam nic upravovat."

Musel jsem se přeslechnout.

Tae? Mafián? Obchod s lidmi?

Podíval jsme se na Yoongiho.

Byl bledý jako stěna a zrak měl upřený na nedojezené jídlo.

„Hyungu... Půjdem odsuď, co má to říkáš." navrhl jsem mu.

Jen beze slov přikývl.

Položil na stůl peníze. Bylo to o asi deset tisíc wonů víc, ale neřešil to a šel ke dveřím.

(10 000 wonů = 169, 43 Kč.)

Následoval jsem ho ven.

„J-jim-minie?"

„Ano?"

„M-myslíš, že b-bys moh-hl jít ke m-mě? N-nech-chci být t-teď sám." zeptal se mě.

„Samozřejmě Hyung. Ale co Namjoon a Hoseok hyung?"

Záporně zakroutil hlavou.

„J-jsou ob-ba ve stud-diu." odpověděl mi.

„Dobře, tak pojď."

Šli jsme asi tři minuty, když se Yoongi začal celý klepat.

Chytl jsem ho za ruku a propletl si a ním prsty. Pevně mi svíral ruku a trochu se přestal třást.

Sand zvládne dojít až k nim do dormu.

★

💜 Annyeong 🖤

★