Lil singer [m.yg. x p.jm.]

~20~

Yoongi's pov:

Vzbudil jsem se uprostřed noci.

Měl jsem vyprahlo v krku a ukrutný hlad.

Taky mě bolely záda, což jsem nejdřív netušil proč, než mi došlo, že ležím na zemi.

Musel jsem v noci spadnout.

Chtěl jsem se zvednout a ještě se pokusit usnout, ale koutkem oka jsem zaznamenal pohyb v rohu místnosti.

Snažil jsem se tam něco uvidět.

Po chvilce jsem rozeznal osobu, stojící nehnutě u zdi.

V žilách se mi rozlila vlna adrenalinu.

Přemýšlel jsem co bych měl dělat.

Rozhodl jsem se, že nejlepší bude, když budu předstírat, že jsem nic nespatřil.

Zvedl jsem se a lehl si zpátky.

Chtěl jsem obejmout Jimina, ale něco mi v tom zabránilo.

Byl to pár rukou obmotaných kolem mých zápěstích.

Naprosto jsem ztuhnul a pomalu otočil hlavu za sebe.

V mizerným světle jsem rozeznal obličej mýho nejlepšího kamaráda.

Zalapal jsem po dechu.

Byl jsem lehce v šoku.

„Co tu kurva děláš?!“ sykl jsem na něj.

„Sklapni a pojď za mnou.“ sykl na mě na zpátek

„Co Jimin?“ nenechám ho tu.

„Prostě pojď!“

Zněl dost naléhavě, takže jsem se bez dalších otázek zvedl následoval ho.

Vyšel z pokoje, ke kterému měl z nějakýho záhadnýho důvodu klíče a vyveld mě ven na chodbu.

Pokračoval dál až ke vzdálenému prázdnému pokoji.

Místnost vypadala jako že jí někdo pravidelně využívá. Byl tu dost velký nepořádek. Oblečení a další věci rozházené všude možně.

„Uhm.. počítám že máš asi hodně otázek, že?“ začal Hosoek.

„Jo, a doufám že ty mi je odpovíš.“

„Ne tak úplně, ale myslím, že společně s TaeTaem to zvládneme.“

Taehyung?!

To ne...

Nechci ho vidět...

Ale bylo už pozdě. Dveře za mnou se otevřeli a dovnitř vešel Tae.

„Ahoj, Hyungu...“ pozdravil mě.

Nechci ho tu.

Nevěřím mu.

Proč mu Hoseok věří?

„Můžeš se začít ptát Yoongi.“ pobídl mě Seok.

Potřebuju znát odpovědi alespoň na nějaké otázky...

„Hoseoku. Co tu děláš?“ zeptal jsem se přímo osoby, u které jsem doufal že je důvěryhodná.

„Ehh, těžko se to vysvětluje, ale pokusím se to udělat stručný a srozumitelný.

Určitě víš, že Taehyung je součástí mafie. A taky víš, že za celých šest let našeho přátelství jsi nepotkal mého otce ani jednou.“

Jen jsem zmateně přikyvoval, ale neměl jsem nejmenší tušení, kam tím míří.

Hoseok se zhluboka nadechl a pokračoval.

„Věc se má tak, že můj otec je taky součástí mafie, dokonce je na nejvyšší pozici. Tae o tom neměl ani tušení, ale určitě víš jak se stala ta divná věc s Jungkookem a já jsem na chvíli zmizel... Nějací další mafiáni nás chtěli unýst, jelikož Kook je taky součástí mafie. Taehyung nás zachránil a tak se dozvěděl kdo je můj otec.

A takhle se stalo, že jsem teď tady. Další otázka?“ vychrlil ze sebe.

Stál jsem tam v šoku.

Opravdu jsem toho čekal hodně, ale ne tohle.

„Ehm, já... Na jak dlouho tu budeme?“ vysoukal jsem ze sebe další otázku.

„Na jak dlouho bude potřeba. Navíc venku je teď víc gengů než obvykle, takže tady jste více v bezpečí než u vás v bytě.“ odpověděl mi Taehyung.

„Dobře... Můžu už jít? Myslím, že potřebuju chvilku na zpracování.“ řekl jsem.

Jen přikývli a Hoseok mě odvedl zpět do pokoje.

Chtěl mi něco ještě říct, ale já ho zastavil pohybem ruky.

Nechtěl jsem teď nic slyšet.

Seok to naštěstí pochopil a jen mi popřál potichu dobrou noc a zase mě zamknul do pokoje.

Tohle bude ještě dlouhá noc...

★

💜 Annyeong 🖤
Omlouvám se, že to vychází tak pozdě, ale musela jsem dělat osobního psychologa svý sestře, takže jsem neměla moc čas dopsat zbytek.
Každopádně doufám, že vám tahle kapitola udělala radost a další bude zase v neděli. Taky bych chtěla říct, že v sobotu vydávám nový příběh, takže se máte na co těšit 😉

★