Lil singer [m.yg. x p.jm.]

~9~

Jimin's pov:

Konečně jsme stáli před dormem.

Yoongi vytáhl klíče z kapsy a roztřesenou rukou odemkl.

Po pěti minutách cesty začalo pršet a proto se mu teď triko lepidlo na kůži. Vypadal neskutečně sexy.

Vešli jsme dovnitř sundali si boty.

„Eh... Měl by ses převléct, nebo nastydneš. Pojď za mnou, půjčím ti nějaký oblečení.

Jen jsem přikývl a vydal se za ním.

Došel ke dveřím, za kterými byl velký šatník.

Chvíli se přehraboval a poté mi podal kupičku oblečení.

„Tohle by ti mělo být.“ řekl a já si od něj oblečení vzal.

Nechal mě samotného abych se mohl převléknout.

Již v suchém oblečení jsem se vydal do kuchyně, která byla spojená s obývákem.

Seděl na gauči s koleny přitáhlými k tělu. Zíral do blba a celkově vypadal dost v šoku.

Sedl jsem si k němu beze slova ho obejmul.

Objetí mi oplatil a já po chvíli cítil jeho slzy na svém rameni.

„Tae...“ špitl tiše.

„Já vím. Ale určitě je pro to dobré vysvětlení.“ snažím se ho uklidnit.

„Pochybuji... nedává to smysl. Taehyung byl vždycky veselý, roztomilý, takový dětinský.... nemůže být mafián. A už vůbec ne obchodovat s lidm-“

Na konci se mu zlomil hlas kvůli jeho vzlyku.

Co se dělá když před vámi brečí váš crush, kterýho právě traumatizoval kamarád?

Nejspíš bych ho měl nějak utěšit. Ale netuším jak, v těchhle věcech jsme nikdy nebyl dobrý.

Nakonec jsem se rozhodl ho pevněji obejmout a hladit mu vlasy.

Uh jakože je má tak hebký, je strašně příjemné je hladit.

Po chvilce se uklidnil, za což jsem byl rád.

„Díky Jiminie.“

„Za co? Jen jsme tě objímal.“

„Někdy je jedno objetí lepší než tisíce slov...“

Chtěl jsem mu na to něco říct, ale zazvonil mi mobil.

Koukl jsem se kdo mi volá.

Namjoon.

Položil jsem mu to. Tušil jsem, co potřebuje.

„Minie...“ oslovil mě Yoongi.

„Ano Hyung?“

Neodpovídal.

Jen se mi koukal do očí a přibližoval se k mému obličeji.

V dalších zlomcích sekundy položil své měkké polštářky na ty mé.

Přitáhl si mě za pas blíž k sobě. Já mu vpletl ruce do vlasů zatímco on trochu nejistě pohl rty.

Náhle se však trochu odtáhl.

„Jsi ten nejkrásnější člověk, kterého jsem kdy spatřil.“ zašeptal.

Co-

Ne. Nenenenenenene. Musím pryč. Nechci být s člověkem, který mi lže.

„Já- promiň, musím jít.“ řekl jsem a vyběhl jsem do chodby.

Rychle jsem se obul a oblékl si bundu.

Otevřel jsem dveře a naposledy se na něj ohlédl, předtím, než jsem odešel.

Sledoval mě se slzami v očích.

Promiň Yoongi, ale já nejsem hezký.

S touhle myšlenkou jsem odešel a vytočil Joonovo číslo.

★

💜 Annyeong 🖤

★