Lil singer [m.yg. x p.jm.]

~31~

Yoongi's pov:

Probudil jsem se s tím roztomilým andílkem v náručí. Pořád nemůžu uvěřit tomu co se stalo v noci... Já se mu taky opravdu líbím?? Jak je to vůbec možný?

Zadíval jsem se na Jimina a začal ho jemně hladit po těch jeho hebkých vlasech, zatímco jsem sledoval jak klidně oddechuje na mé hrudi.

Po pár minutách jsem ucítil jak se začal vrtět a po chvilce začal rozespalé mžourat po pokoji, který byl lehce osvícený slunečními paprsky, které se prodrali skrze záclony.

Pousmál jsem se na něj a on se usmál okamžitě zpět.

OMG JAK MŮŽE NĚKDO BÝT TAK ROZTOMILÝ HNED PO PROBUZENÍ??

„Dobré ráno Hyungu.“ řekl stále s úsměvem na tváři.

„Dobré ráno Jiminie...“ popřál jsem mu zpět a dal jsem mu po momentu uvažování jemnou pusu na čelo.

Když jsem se od něj zase odtáhl, bylo vidět jak se celý jeho obličej zbarvil do červena.

TO JE TAK CUTE POMOC!!

Zatímco jsem v mysli fanboyoval nad Jiminem, již zmíněná osoba si zabořila hlavu zpět do mě hrudi a pevně mě objala.

Ale samozřejmě že tento okamžik muselo něco narušit. Ta věc byly dveře, které se otevřely a objevil se v nich Hoseok.

Měl zarudlé a oteklé oči, rozcuchané vlasy a zmuchlané oblečení. Vypadal jako by celou noc probrečel.

„Ahoj Jimine,“ pozdravil, a vypadal jako by měl na spěch. „Yoongi. Potřebuju s tebou mluvit.“

„A mě nepozdravíš?“ povytáhl jsem obočí.

„Ne.“ odpověděl stručně. „Ale manažer volal Namjoonovi a Namjoon volal mě protože tobě se nemohl dovolat a prý budeme vydávat album ale potřebujeme jednu písničku a ty jsi momentálně naše jediná záchrana, protože jsi úplný génius co se týče skládání.“

V šoku jsem na něj zůstal zírat. Tohle jsem opravdu nečekal.

„Album? Ale... To by bylo naše první oficiální album...“ vydechl jsem.

„Jo. Ale pokud do týdne nebudem mít písničku tak žádný album nebude takže zvedej ten svůj líný zadek, jde se pracovat.“ řekl mi.

„A taky si vezměte všechny věci, oba dva. Už se sem nebudete vracet.“ doplnil, a Jimin se začal zvedat a s úsměvem se vypravil ke dveřím, dívající se na mě vyzývavým pohledem.

Taky jsem vstal a s nevěřícím pohledem jsem se vydal budovou za Hoseokem.

Po cestě skrze bludištěm chodeb a schodů jsem ucítil, jak mě někdo chytl za ruku. Pousmál jsem se na Jimina a propletl jsem si s ním prsty.

Všiml jsem si však, že on má na tváři nervózní a smutný výraz.

„Co se děje Jiminie?“ zeptal jsem se ho šeptem tak, aby nás Hoseok, který byl pár metrů pred námi, neslyšel.

„Hyungu... Tohle není konec, že ne? Budeme se spolu dál bavit, že? Prosím...“ zašeptal zpět a já viděl jak se mu po tváři skutálela slza.

Jemně jsem mu jí setřel a usmál se.

„Samozřejmě že se dal budeme bavit. Nebreč prosím, nemáš se čeho bát. Budeme si psát a scházet se a volat si. Dobře?“ odpověděl jsem mu něžným hlasem.

On jen přikývl pevněji stiskl mojí ruku.

Vyšli jsme ven před budovu a až teď jsme měli konečně možnost vidět, že je to vlastně dost velká vila. Nebyl však čas obdivovat její krásu, jelikož Hoseok nás začal hnát do auta které na nás čekalo.

„Hoseoku, kam vůbec tolik spěcháš?“ zeptal jsem se ho když jsme byli usazení a řidič začal jet pryč.

„To je jendo...“ zamumlal a já si umínil, že to z něho později dostanu.

Zbytek jízdy probíhal v tichu. Hoseok něco dělal na mobilu a Jimin celou dobu pevně držel mojí ruku, jako by se bál, že když jí pustí, tak už mě nikdy neuvidí.

Nakonec jsme dorazili před dům, který jsem nepoznával. Usoudil jsem že je to Jiminův dům.

A měl jsem pravdu, jelikož se začal zvedat ze sedadla.

„Ahoj Hyungu...“ rozloučil se se mnou.

Naposledy jsem mu pevně stiskl ruku a dal mu rychlou pusu na čelo.

„Ahoj Jiminie. Večer ti napíšu, dobře?“ usmál jsem se na něj, ale uvnitř se mi chtělo brečet nad tím, že ho teď nejspíš pár dní neuvidím kvůli jedný písničce. Proč jí prostě nemohl složit Joon?

Jimin se ještě rychle rozloučil s Hoseokem a pak už jsem ho pozoroval jak mizí ve dveřích domu.

Řidič se zase rozjel a po chvíli jsme byli před studiem.

Vysedl jsem z auta a Hoseok mě následoval. Řidič odjel a mi vešli dovnitř.

Šel jsem okamžitě ke svému stolu a pustil jsem počítač.

„Jdu pracovat na designu alba...“ oznámil mi Hoseok a já jen přikývl.

Vzal jsem si tužku a papír a začal skládat text.

Ale jediný co jsem měl v hlavě byl Jimin....

Nejspíš to bude zamilovaná písnička, pomyslel jsem si...

★

Doufám že se vám líbí kapitola!! ☺️

Luv u 💜

★