Lil singer [m.yg. x p.jm.]

~23~

Jimin's pov:

Celý zbytek dne jsme strávili čtením.

V tichu jsme se každý věnovali svým knížkám a já si nemohl pomoct abych nepřemýšlel, kdy se odsud dostanu, jestli vůbec.

Yoongi se mi zdál dost klidný, ale to je on nejspíš vždycky.

Pořád jsem strašně zmatený, co tu dělám. Proč já?

„Hyungu?“ oslovil jsem nakonec staršího.

„Copak se děje Jiminie?“ otočil se na mě.

„Já jen... Zdáš se mi strašně klidný a já jsem zmatený proč tu vlastně jsem a... Bojím se Hyungu.“ poslední větu jsem řekl velmi potichu a nebyl  jsem si jistý, jestli mě slyšel.

Musel jsem ho určitě otravovat. Už jednou mě uklidňoval že se mi nic nestane, ale stejně jsem měl hrozný strach.

Yoongi se však ke mě přisunul blíž a natočil mi hlavu tak, abych se mu koukal do očí.

„Jiminie, já vím že je to těžký, pít vodu z kohoutku u který nevíme jestli je pitná, nedostávat žádný jídlo a netušit vůbec nic, ale zvládneme to. Slibuji ti, že všechno bude v pořádku, ano?“ řekl mi klidným hlasem a já přikývl.

Přitáhl si mě do obětí a já kolem něj pevně obmotal své paže.

Věřím mu. Netuším jak si tak rychle získal moji důvěru, ale dokázal to a já věřím, že se odsud dostaneme.

„Díky Hyungu.“ zamumlal jsem mu do hrudi.

Yoongi mi vtiskl polibek do vlasů, nad čímž jsem se začal červenat jako nějaká puberťačka. Doufám, že si toho nevšiml.

„Pojď spát, Jiminie.“

Přikývl jsem a lehl si.

Co mě však překvapilo bylo, že si mě Yoongi ležící vedle mě zase přitáhl zpět do objetí.

„Dobrou noc Hyungu.“ popřál jsem mu.

„Dobrou Jiminie.“ zamumlal nazpět.

★

Yoongi's pov:

Po chvíli jsem usnul, ale ne na dlouho.

Probudilo mě jemné zatřesení.

Kouknul jsem se za sebe a rozeznal Hoseoka.

Díky bohu, potřebuju s ním mluvit.

Opatrně jsem se vymanil z Jiminova objetí a následoval Seoka do stejného pokoje jako minule.

Hned jakmile zavřel dveře jsem na něho a na Taehyunga sedícího na koberci začal mluvit.

„Jestli se snažíte nás vyhladovět, tak se vám to daří. Mimochodem doufám, že ta voda co teče v koupelně je pitná, protože pokud ne, tak jste nás právě oba otrávili.“

„Kurva, mi vám zapomněli dát jídlo a pití!“ zaklel Hoseok.

„Omlouvám se Hyungu, nějako jsme na to zapomněli. Ale ta voda by měla být v pohodě.“ ujistil mě Tae.

„Hned ráno tam budete mít snídani.“ slíbil Seok.

„Každopádně, potřebujete konkrétního, nebo...?“ zeptal jsem se.

„Jen chceme vědět jak to jde s Jiminem.“ řekl Taehyung.

„Je vyděšený a zmatený. Upřímně se mu vůbec nedivím. Snažil jsem se ho uklidnit co nejvíc to šlo, ale nemyslím si že je to dostatečný.“ oznámil jsem.

„Chtěli bychom mu všechno vysvětlit, ale to nemůžeme do té doby, dokud si s ním nepromluvíš.“ řekl Taehyung.

Povzdechl jsem si.

„Zítra s ním promluvím.“ slíbil jsem.

„Skvěle. Tak pojď zpátky, jestli nic víc nepotřebuješ.“ řekl mi Hoseok a já odevzdaně odešel zpět do tepla Jiminova objetí.

★

💜 Annyeong 🖤
Omlouvám se, že ta kapitola nevyšla včera, ale byla jsem strašně vyčerpaná. Ale pokud budu mít přes týden čas tak vydám ještě jednu navíc. Doufám, že jste si užili aspoň tuhle 💜.

★