Šťístko | FF Shaw ✅

04.

Těžce se mi dýchalo. A to nemluvě o mých očích. Víčka byly těžká jako šutr. Ale nakonec se mi je podařilo zvednout.
První zjištění po ohlédnutí.  Pořád jsem byla na tý podělaný základě kam mě odvezli, pořád v tý samý podělaný místnosti. Ale sama a byla přivázaná k židli. Zápěstí jsem měla sedřené jak byly pevně utažené provazy k podpěrkám. Jenže mojí pozornost zaujala hadička co vedla od mě paže nahoru. Zvedla jsem hlavu, hadička vedla do sáčku s modrou tekutinou, která vysela na stojánku.
,,Jsem rád, že jste se už konečně probudila. Mám celkem naspěch."  Podívala jsem se před sebe. O stůl se tam opíral celkem statný chlápek. Černý plnovous měl upravený stejně jako černé vlasy učesané dozadu. Černý oblek měl určitě šitý na míru.
,,Víš kdo já jsem, děvče?"
,,Reyansh Kocchar." Muž se usmál.
,,Pak tedy víš proč jsem tady a proč ještě vůbec dýcháš."
,,Nic vám neřeknu." Začal se nepokrytě smát.
,,Ani jsem nečekal, že ano. Tedy aspoň ne dobrovolně. Jsem si jistý, že už jste si všimla  kanyly co vám vede do paže, přesněji do vaší žíly. Je to novinka. Moji lidé na tom pracují už několik měsíců. Kdyby tu byl  můj člověk začal by žvanit něco o obsažených látkách a bla, bla, bla. Já vám to řeknu jednodušeji. Takové vylepšené sérum pravdy. O hodně lepší. A nebojte testované subjekty přežili. Ne, že by to ve vašem případě bylo důležité. Řekněte mi co potřebuji a pak vás zabiju."
,,Vy umíte dívku povzbudit." Usmál se a kývl na někoho za mnou. Přistoupil ke mě jeden nejspíše z jeho lidí a otočil kolečkem na hadičce. Modrá tekutina se dala do pohybu až skončila v mém těle. Zprvu jsem nic necítila. Poté se semnou svět začal točit. Až tak moc, že se mi zatmělo na pár vteřin před očima.

💣💣💣

Někdo se mnou zatřásl.
,,No ták, Šťístko, probuď se!" Zamračila jsem se a otevřela oči. Seděla jsem na zemi. Byla jsem svázaná. Owen u mě klečel a rozvazoval mi ruce.
,,Owene?"
,,No konečně. Myslel jsem, že celou tu srandu prospíš." Zaostřila jsem na jeho obličej. Ani známka jizev po popáleninách ani zraněních.
,,Co na mě tak vejráš?"
,,Ty jsi byl na plastice? Kdy jsi to stihl?" Krátce se zasmál. Potom se podíval na moji hlavu.
,,Pěkně tě zřídili. Nejspíš máš otřes mozku. To bude dobrý."
,,Ne. Myslím to vážně. Vždyť jsi měl popálenou většinu část těla. Včetně poloviny obličeje."
,,Nejspíš se ti něco zdálo." Vstal a podal mi ruku.
,,Musíme jít než přijdou na to, že jsme pro tebe přišli."
,,Jsou tady i ostatní?"
,,Jasně, že jo. Nikdy bychom tě někde nenechali. Pojď."  Chytl mě za ruku a poklusem jsme doběhli k autu. Otevřel mi zadní dveře. Nastoupila jsem a on za mnou naskočil na zadní sedadlo.  Do ruky mi vrazil tablet.
,,Musíme okamžitě informavat základnu o tý bombě co vynalezli."
,, Cože? Vždyť jsme přísahali , že o tom nikomu neřekneme."
,,O čem to mluvíš? Vždyť jsme ji teď objevili. Mělo mě napadnout, že to bude tak hlídaný, ale zase kdo mohl vědět, že tam najdeme takových plánu na výbušná zařízení."
,,Owene, co to meleš za nesmysly? Stalo se to před šesti lety." Owen vzal do ruky malou baterku a posvítil mi do oka.
,,Hele!"
,,Máš strašně rozšířené zorničky. Úder do hlavy byla nejspíš větší než jsem si myslel, nestihl jsem to k tobě včas.  Koccharův syn se k tobě dostal dřív než jsem stačil zakročit."
,, Moment. Vždyť toho si zastřelil. Vím to. Části jeho mozku jsem měla ve vlasech a bylo to nechutný." Owen mě chytl za ramena a drsně se mnou zatřásl.
,,Morgan. Tu laboratoř jsme objevili před dvěma hodinama. Šla si do auta uvědomit základnu, ale během toho tě přepadl  Koccharův syn. Musíš to udělat teď. Pošli  plán DarkRidera základně. Musíme okamžitě jednat."
,,Ale-"
,, Štístko, mě přeci věříš ne?"
,, Ovšemže ano."
,,Tak udělej co jsem ti řekl." Vzala jsem dotykové pero do ruky a zapla tablet. Začala jsem kreslit, popisovat. Psát počty. Jakmile jsem skončila, podívala jsem se na Owena. Jeho loket mířil k mému obličeji.

💣💣💣

Probudil mě houpavý pohyb. Otevřela jsem oči. Což byl špatný nápad. Svět se se mnou točil jako kolotoč.
,,Lidi, už je vzhůru." Pomalu jsem se ohlédla za hlasem. Tohodle vola jsem znala. S Brianem částo blbli v naší ulici s autama. Roman Pearce. Mohlo bejt ještě hůř? Brian ke mě poklekl a podal mi balenou vodu. Jasně, že může být ještě hůř. Vodu jsem, ale neodmítla. Celá pulitrová láhev ve mě zmizela během chvíle.
,,Chceš ještě?"
,,Jo." Někdo mu podal další a tu následně podal mě. Tu jsem vypila už jen do půlky. Během pití jsem se rozhlédla.  Byly jsme v nákladním letadle. Skvělé. Hobbs stál opodál a o něčem debatoval s Panem nikdo. Toretto byl opřený o vysokou bednu nedaleko. Deckarda jsem nikde nevidela. Ač jsem nechtěla podívala jsem se na Briana.
,,Co se stalo?" Zamračil se.
,,Ty si to nematuješ?"
,, Ptala bych se kdyby jo?" Roman se uchechtl.
,,Tý jo je ještě protivnější než si pamatuju." Obdařila jsem ho vražedným pohledem. S námahou jsem se posadila. Brian mě při tom jistil.
,,No, když si byla ve vedlejší místnosti s Panem Nikdo, Hobbse a Shawem, spustil se z ventilace dým. Všechny nás uspal.  Probudil jsem se mezi prvními. Byl jsem svázaný. K tobě jsem se dostal téměř pozdě.  Slyšel jsem několik výstřelů, než jsem vtrhl do místnosti. Ten chlápek tě chtěl akorát zastřelit. Začal jsem po něm střílet, ale neměl jsem ještě dobrý vidění a tak jsem ho minul. Stačilo to na to, aby utekl." Znovu jsem se rozhlédla.
,,Říkal jsi, že si slyšel několik výstřelů. Na koho teda  střílel, když ne na mě?" Brian se podíval na zem.
,,Kde je Deckard?"
,,Schytal to, když tě chtěl zachránit."
,,Znovu opakuji. Kde je?"
,,Vzadu. Je tam malá ošetřovna." Vstala jsem a svět se se mnou pořádně zatočil.
,, Počkej měla by jsi ještě odpočívat. Nemáme páru čím tě nadopovali." Nedbala jsem na něho a rozešla jsem se směrem kde jsem doufala, že je vzadu. K mému překvapení mě nikdo nezastavil. Prošla jsem dveřmi a malou chodbou. Chtěla jsem jít dál, ale zastavila jsem se u dveří s červeným křížem. Nad tím označením jsem protočila očima. Bezokolků jsem ty dveře otevřela. Zarazila jsem se.  Vešla jsem do malé místnosti s jedním prázdným lůžkem. Ale kvůli tomu jsem se nezarazila. Přede mnou byl Deckard Shaw. A byl jen v černých boxerkách. Že jsem viděla hodně namakaných chlapů a tenhle pohled stál taky za to. Jen se ohlédl a zkontroloval mě pohledem.
,,Co tahle zaklepat než někam vtrhneš, princezno?"
,,Já nikdy neklepu." Otočil se ke mě zády . Natáhl si kalhoty a zapl si je. V ten moment jsem si všimla na jeho právem boku velké obdélníkové náplasti. Překonala jsem tu krátkou vzdálenost a dotkla se toho místa. Nepatrně sebou škubl.
,,To nic není. Schytal jsem i horší." Opatrně  jsem přejela přes jeho zranění.
,,Měl jsi mě zastřelit v momentě kdy ti došlo, že vím to co nikdo a je to věc co může ohrozit všechny na týhle planetě."  Dvěmi prsty pod mou  bradou mě donutil podívat se mu do očí.
,,Řekni mi všechno co se stalo potom co ses probudila."
Vzhledem k tomu, že se mi cestou sem na ošetřovnu začali vracet všechny souvislosti to nebylo těžké.
,,Reyansh Kocchar se stal. Nemám páru jak mě na základně našel, ale našel. Něčím mě nadopoval. Říkal tomu vylepšené sérum pravdy. Byla to taková modrá tekutina. Začala se mnou točit místosti a pak jsem asi na pár vteřin odpadla. Když jsem se probudila byla jsem zase nedaleko Káhiry. A byl tam i Owen. Bylo to tak skutečný. Cítila jsem i písek v botách a to neskutečný horko. Owen byl jako dřív. A on-"
,,On co?"
,,Dokázal mě přesvědčit, že se uplynulý roky nestali. Chtěl po mě..." Deckard mě chytl za ramena a pevně ne stisk.
,,Co po tobě chtěl?" Se slzami v očích jsem se podívala do těch jeho.
,,Chtěl po mě, abych základně poslala plánek  DarkRidera. A já to udělala."

__________________________________________

Tak co jak se vám to zatím líbí? Komentář mě zajisté potěší.
Zatím páčko 🙋🏻‍♀️