Šťístko | FF Shaw ✅

05

Seděla jsem v rohu letadla kde jsem se předtím probrala. Objímala jsem si kolena. Tohle byl kolosální průser. Brian chodil sem a tam. Byl naštvaný.
,,Nemůžu uvěřit, že si mu dala ty plány."
,, Omámil mě."
,,To není omluva. Měla jsi bojovat."
,,Říká ten co zdrhl při první příležitosti a nechal všechno za sebou."
,,Nech toho. Vůbec neznáš souvislosti."
,, Nápodobně." Promnula jsem si holá ramena. Byla celkem kosa. Ale co se divím. Byly jsme nejméně v osmi tisících kilometrech nad zemí. Přes ramena mi přistála těžká a hlavně teplá bunda. Deckard se na mého bratra zamračil.
,,To by stačilo. Nech jí být."
,,Děláš si srandu?! Předala nebezpečný plán neuvěřitelně nebezpečný bomby nepříteli a já ji mám nechat být?"
,,Stalo se." Brian se zasmál.
,,To nemyslíš vážně."
,,Jak jsem řekl. Stalo se. Měli bychom se zaměřit na řešení a ne tady fňukat."
,, Řešení? Máš plán hm? Najdeme Kocchara seberme mu ty plán na sestavení a co pak? Stejně je bude mít ona pořád v hlavě."
,, Jasně, proč ne. A k tvé poslední poznámce....Co navrhuješ?  Zastřelit jí?"
,,Cože? Zbláznil ses?"  Deckard přistoupil dost blízko k Brianovi. Sotva by se mezi ně vešla krabička od sirek.
,,Mám tvoji pozornost? Skvělé. Od incidentu uplynulo kolik? Pět hodin? Ten chlap nebude čekat. Bude chtít tu bombu co nejdříve sestavit. K tomu bude potřebovat součástky." Deckard se ohlédl na mě.
,, Princezno? Budeme potřebovat seznam." Do toho se vložil Hobbs.
,,Jak si můžeš být jistej, že ty součástky už třeba nemá?" Zachumlala jsem se do bundy a vstala.
,,To není jen tak ledajaká bomba. Ta se nedá sestavit z věcí co má člověk doma ve spíži. Má určité specifikace." Deckard mi věnoval vědoucí pohled.
,,Jak jsem řekl. Budeme potřebovat seznam."
,,Dám se to dotoho." Roman začal chodit sem a tam a přitom rozhazoval rukama.
,,Dobře. Budeme mít seznam. A copak? Budeme objíždět každej dostupnej krám kde to snad prodávaj?"  S Deckardem jsem si vyměnila pohled a já se pak uculila. Roman se zastavil a zamračil se.
,,Co? Co? Proč se holka culíš?" Deckard si založil ruce na hrudi.
,,Když potřebuješ speciální součástky. Obzvlášť velice specifické. Ty v krámu nekoupíš."
,,A kde je teda budeme hledat?"  Dopsala jsem seznam téměř dvaceti součástek, které se jen tak nedají sehnat.  Podala jsem list papíru Deckardovi a usmála se na Romana.
,,Přece na černém trhu, blbečku."
,,Hej, přestaň mě urážet. Briane, ty k tomu nic neřekneš?"
,,Jak víš, že se to tam dá sehnat?"
,,Ty o mě nevíš spoustu věcí, bratříčku." Deckard shlédl můj seznam a zamračil se.
,,Budeme se muset rozdělit. Jsou dva černé trhy kde by ty věci mohli být."
,,Tři trhy."  Namítla jsem. Deckard se na mě podíval.
,,Gíza,  São Paulo."
,,Gíza, São Paulo  a Mexico."
,,Mexico? Děláš si srandu?"
,,Před třemi lety to převzal Don Paolo Giovanni. Ten umí obchodovat."
,,Skvělý." Pronesl ironicky. Roman se díval z jednoho na druhého.
,,Jsem snad jedinej kdo to nějak nepobírá? Holka, od kdy víš kde jsou černý trhy se součástkama na výrobu bomb?"
,,Nečekáš, že ti na to odpovím, že ne?" Brian mě chytl pod loktem.
,,Mě by si mohla."
,,Mám takový pocit, že si to nezasloužíš." Vytrhla jsem se z jeho sevření a podívala jsem se na Deckarda.
,,Jsem v týmu s tebou a pokud je ti život milej, tyhle dva tam sebou nechci."

💣💣💣

Blízké okolí São Paulo, Brazílie 

Seděla jsem na předním sedadle velkého džípu. V celém autě panovalo ticho. Doslova mrtvolné ticho. Můj pohled padl na rádio. Dle mého nenápadně jsem se rukou přibližovala k tlačítku k zapnutí. Hudba ještě nikoho nezabila no ne?
,, Ať tě to ani nenapadne." Ozval se Deckard ze sedadla řidiče.
,,To chceš jet celou dobu v tichu?"
,,Mám ticho rád."
,,Jenže mě to ticho celkem unavuje."
,,Zkus znova zkontrolovat jestli nejsou nějaké zprávy o pohybu Kocchara." Podívala jsem se na tablet na mém klíně.
,,To už jsem udělala nejméně pět krát. O jeho momentálním pohybu nemáme nic."
,,Zkus to po šestý třeba se poštěstí." Zkusila jsem to a stále žádné zprávy. Opřela jsem se pohodlně do sedadla a pohlédla na chlapa vedle sebe. Čas zjistit jakou má trpělivost.
,,Už tam budem?"
,,Ne." Na chvíli jsem se odmlčela.
,,A už?"
,,Ne." Zase jsem chvíli počkala.
,,A teď?"
,,Ne." Viděla jsem jak sevřel volant.
,,A vážně už tam nebudem?" Deckard prudce zajel ke krajnici a zastavil. Kdybych se nechytla palubní desky už bych byla rozpláclá na předním skle. Se zafuňením se na mě podíval.
,,Nechtěj po mě, abych litoval, že jsem tě vzal sebou." Uculila jsem se. On se zamračil.
,, Zkoušíš mojí trpělivost?"
,,Jop."
,,Mohlo by se ti to vymstít, princezno. Neznáš mě." Chystal se znovu rozjet, ale promluvila jsem dřív než to udělal.
,, Chlap co byl doporučený na ocenění Viktorinin kříž nemůže být zas tak špatný." Podíval se na mě takovým zvláštním pohledem.
,,To už je dávno a lidé se mění. Na to nezapomínej."
,,Schytal si při mé záchraně kulku. Proč?" Místo, aby mi odpověděl, zapnul rádio. Auto naplnili tóny Beyoncé single ladies. Zamračil se na rádio, ale nepřeladil ho. Hned  potom se rozjel.
V tichosti jsem vydržela poslouchat hudbu jen asi pět minut.
,,Víš jak je na tom Owen?" Povdechl si.
,, Stále v umělém spánku a pořád připojený na přístrojích. Bude na nich dokud nebude v pořádku jeho plíce. Dokud nezačne dýchat sám nemůžou ho odpojit." Přikývla jsem a pak se zarazila.
,, Tak moment. Vždyť jsem s ním mluvila. Pokud je stále v umělém spánku jak pak mohl-" Deckard se na mě podíval a hned se zase věnoval cestě před sebou.
,,Ty prevíte!"
,,Potřeboval jsem, aby si začala mluvit. Použil jsem program na změnu hlasů a můj člověk s tebou potom mluvil."
,,Jsi fakt kretén. Jo! Kretén největšího britskýho kalibru."
,,Proč mi furt předhazuješ, že jsem Brit? Závidíš snad Američanko?" Mlčela jsem a dívala jsem se z okna na ubíhající cestu.
,,Owen by mi neodpustil, kdybych se nesnažil udělat pro tvoji záchranu všechno. Už tak dost máme mezi sebou napjaté vztahy. Proto jsem schytal tu kůlku."
,,Abys věděl, v těch vzácných chvílích, vždy o tobě mluvil jako o vzoru."
,,Nekecej. Vážně?"
,,Jo asi nevěděl jakej jsi ve skutečnosti britskej kretén."