Šťístko | FF Shaw ✅

12.

Co dokáže ženskou rozhodit ? Když nemá žádný šaty a jde do pětihvězdičkový restaurace s matkou svého přítele.
Ráno hned po osmé hodině ráno, jsem vzala obchody útokem. Ulovila jsem celkem pět pěkných kousků. Zrovna jsem měla na sobě už třetí a prohlížela jsem se v zrcadle.
,,Vem si na sebe ty purpurové." Polekaně jsem se otočila. Deks se opíral ve dveřích a prohlížel si šaty co jsem právě měla na sobě.  Byly tmavě modré na úzkých ramínkách.
,, Myslíš?"
,,Jo."
,,Tak fajn." Přetáhla jsem si šaty přes hlavu a nechala je ležet na zemi. Prolétla jsem kolem něho do ložnice a z postele jsem sebrala purpurové šaty. Měli výstřih do véčka, zakrývali celé ramena a končili těsně nad koleny.  Oblékla jsem si je a zamračila se. Byla mi bidet ve výstřihu podprsenka. Následně jsem ji sundala a běžela se zase podívat do zrcadla.
,, Perfektní." Ohodnotil mě. A já po něm švihla pohledem.
,,Co? Jen jsem ti je pochválil." Z krabice jsem vyndala  bílé páskové boty na podpatku. Nazula jsem si je a prohlídka v zrcadle.
,,Ne. Teď je to perfektní."  Ode dveří křesel za mě a pohladil má ramena. V odrazu jsem viděla, že pro něco sahá do kapsy džínů. Byla to malá krabička, ze které něco vyndal. Odhrnul mi vlasy a mezi prsy mě zastudil přívěsek. Zapnul mi řetízek a já pohladila diamantovou slzu.
,, Líbí?"
,,Jo, ale-"
,,Fajn, protože je k tomu ještě náramek." Chytl mě za ruku a nasadil mi tenký náramek s přívěsky miniaturních slz. Malé diamanty došlo mi.
,,To nemůžu přijmout."
,,Můžeš a taky přijmeš. Jsi překrásná."
,, Dobře. Pro tentokrát. Nechci dostávat žádné drahé dárky." Usmál se a znovu mě pohladil po ramenou.
,,Nechci tě děsit, ale už ti zbývá jenom hodina."
,,Do hajzlu!"

Deks zastavil před restaurací a mě z toho naskočila husí kůže.
,, Neboj. Bude to v pohodě."
,,Jasně. Tobě se to řekne. Co máš vůbec v plánu?"
,,Měl bych něco mít?"
,,Včera si to tvrdil své matce."
,,Lhal jsem, abych tomuhle předešel. Ale mám v plánu jít do posilovny. Vezmeš si potom taxík nebo mám pro tebe sjet."
,,Postarám se o sebe."
,,Tak pevný nervy." Naklonila jsem se a nechala se políbit. Potom jsem vystoupila a odhodlaně vešla do restaurace Lonerze.

Ocitla jsem se v přijímacím salonku. Bylo to tam snobské až to bolelo. A jen proto, že mě Deckardova matka odchytla u východu  jsem nezdrhla.
,, Páni, drahoušku, tomu říkám model." Cítila jsem, že její pohled může snad i rentgenovat. Sama na sobě měla, zelené šaty barvy zmijozelu a přesto bílý kabát. Ten nechala v šatně a poté nás usadili. Byl to krásně prostřený stůl. Když jsem zahlédla ty příbory byla jsem v háji. Jen jsem doufala, že nebudou žádný šneci. Číšník nám donesl menu a odešel. Když jsem začala listovat v menu, nejenže se mi zvedal kýbl z výběru, ale taky z těch cen. Ne, že bych byla nějak chudá, ale....nejsem blázen.
,,Už víš co si dáš? Přemýšlím nad nějakou  delikatesou. Jako je ten uzený jazyk nebo býčí koule."  Číšník se vrátil s úsměvem.
,,Tak máte vybráno, dámy?" Magdaléna se na mě podívala. To si mám jako objednat první?  Sice jsem chtěla udělat dojem, ale svůj žaludek a jeho obsah mám ráda tam kde je. S odhodláním jsem se nadechla.
,,Chci dvojitý hamburger bez rajčete a k tomu kupu hranolek s cibulovými kroužky." Číšník na mě zíral jako bych se zbláznila. Chtěl něco namítnout, ale v tom promluvila Magdaléna.
,,To z ní dobře. Dám si to taky, takže to přineste celkem třikrát a nezapomeňte k tomu pořádnou porci barbecue omáčky." To už číšník zavřel ústa.
,,Ovšem, paní Shawová. Hned to bude."
,,A  k pití nám dej to co si dávám obvykle."  Když číšník odešel Magdaléna se napila sklenice vody co už byla na stole. Přimouřila jsem oči.
,,To byla zkouška?" Usmála se.
,,Ne tak docela. Jen jsem chtěla vidět tvůj výraz až uvidíš ten příšerný jídelní lístek. Tady bych nejedla ani za mák."
,,Tak proč jsme sem šli na oběd?"
,,Co by to potom bylo za zábavu?" Potom mi něco docvaklo.
,,Proč jste objednala tři porce?" Na to mi neodpověděla a usmála se na někoho za mnou.
,,Á konečně. Jako vždy pozdě." Ohlédla jsem se a překvapeně jsem zamrkala. Owen.
,,Promiň, mami."  Sehnul se k ní a políbil ji na tvář. Potom se sehl ke mě.
,,Nazdar, Šťístko." Jeho ústa na tváři setrvali déle než bylo nutné. Usadil se vedle mě. Potom se usmál.
,,Jak se máte dámy?"

Ten oběd byl peklo a to doslova.Jedli jsme v tichu.  Připadalo mi, že se Magdaléna o něco pokouší. Když se ihned  po jídle zvedla, že odchází přišlo mi to hodně divné.
Jen co odešla, zvedla jsem se taky.
,,Už odcházíš?" Nuceně jsem se usmála.
,,Venku to vypadá zase na déšť. Nemám sebou deštník ani kabát. Chytnu si taxi než začne pršet." Zaplatil účet a zvedl se taky.
,,Co bych to byl za gentlemana kdybych dámu neodvezl."
Nepřekvapilo mě drahé auto co bylo přistaveno.  Otevřel mi galantně dveře a poté sám nastoupil na sedadlo řidiče.
Sotva jsme vyjeli začal mluvit.
,,Je to dlouhá doba co jsme se neviděli."
,,Pár let určitě." Přikývla jsem.
,,Vyrostla jsi." Všimla jsem si, že jeho pohled směroval do mého výstřihu než se vrátil očima k silnici.
,,Nejsem už ta malá holka."
,,To rozhodně ne."
,,Jak ti je?"
,, Žiju a to je důležitý."
,,Není to tak hrozný." Zasmál se.
,,Díky. Kam chceš vůbec hodit? Nemám páru ve, kterém hotelu bydlíš." Zkousla jsem si ret.
,,Nebydlím v hotelu." Nadzvedl obočí.
,,Koupila sis tady byt nebo dům?"
,, Momentálně jsem u tvého bratra." Na semaforu skočila červená a on na brzdu šlápl prudčeji než by musel. Koutkem úst se usmál.
,,Asi by mě to nemělo překvapit."
,, Víš, že jsem tě vždycky brala jako staršího bratra."
,,To potěší slyšet."
,,Owene."
,,Jasný."
,,Jsme v pohodě, že jo?"
,,Jako vždycky."   Zastavil u chodníku.
,,Jsme na místě, slečno." Políbila jsem ho na tvář.
,, Nebuď nabručenej. Jednou poznáš ženu, která ti padne k nohám a ty pak budeš štěstím bez sebe."
,,Nějak tomu nevěřím."  Povzbudivě jsem ho poplácala po koleni.
,, Musíš být pozitivní."
,,Raději už padej."
,,Nechceš jít dovnitř na skleničku?"
,,Raději ne. Nemám náladu na šťastný páreček."
,,Nech toho."
,, Měj se, Štístko."

Odjel dřív než jsem vešla do domu. Ani jsem nestihla otevřít dveře, když mi přes hlavu někdo přehodil pytel.