Šťístko | FF Shaw ✅

02.

Londýn
Úkryt

Seděla jsem u stolu v nějakém zapadlém úkrytu. Prsty jsem poklepávala o stůl. Ten notebook byl za trest.  Deckard si naproti stolu opravoval motorku. Jasně, proč ne. No stres.
Konečně mi naběhl program a já začala bezpečně pronikat do armádní databáze. Nevěděla jsem kde začít a kontrola bývalého týmu byl dobrý začátek. Po dalších patnácti minutách mě přešel optimismus. Pro jistotu jsem to zkontrolovala znovu. Bohužel to byly jen špatné zprávy.
,,Všichni členové bývalého týmu kde jsem byla, jsou po smrti."
,,To se  občas stává. Nikdy nevíš kdy tě kdo sejme."
,,Všichni zemřeli následkem výbuchu. Začalo to před sedmi týdny. To nemůže být náhoda."
Deckard vstal a otřel si ruce od šmíru do hadru. Potom se opřel vedle mě.
,,Určitě to spolu souvisí."
,,Sloužila jsem s nima šest let. Jestli mám sestavit seznam. Bude dlouhý."
,,No to, aby ses do toho dala."
,,Co mi takhle pomoct?"
,,Vypadám snad  jako tvoje sekretářka?"
,, Koukám, že s bratrem máte společnou jen krev."
,, Neboj. Nemáme ani společný vkus na ženy."
,,Jestli naznačuješ co si myslím, tak se myslíš. Ale neboj. Ani ty nejsi můj typ. Kretény nemá rád nikdo."
,,Takže podle tebe jsem kreten jo? Páni. Kretén. Ten poslední co mě takhle nazval, skončil pod drnem." Deckard se dal na odchod.
,, Jestli někam jdeš šiklo by se něco k jídlu. Ideálně kuře po sečuánsku s dvojitou porcí rýže a taky jarní závitky jo a nezapomeň na sušenku s přáním."
,, Promiň, tenhle kretén má na práci něco lepšího než ti dělat donáškovou službu."
,,Pak by jsi měl vědět, že hladová jsem ještě příjemnější než teď."

Osaměla jsem. Uvolnila jsem se a opřela v židli. Konečně jsem se mohla v klidu rozhlédnout.
Dost prostoru tady zabírali auta. Většina z nich byla sportovního typu. Maserati a jinačí. Mě auta nikdy nic nebrali. Bylo to prostě auto. Za mnou podél celé stěny, byly pověšené samé zbraně a granáty. Vstala jsem a pomalu a nenápadně šla ke stolu v rohu. Sedla jsem si do koženého křesla. Přede mnou byly tři obrovské obrazovky. Když jsem přejela očima po všem to vybavení neodolala jsem. Cvrknutim do myši jsem probudila počítač z úsporného režimu. Když mě sem Deckard přivedl moje nohy mě nesli rovnou sem. Deckard byl jiného názoru a dal mi notebook. Jo s tímhle zlatíčkem to půjde rychleji. V mžiku jsem překonala zabezpečení počítače. Chtěla jsem se dát do práce, ale zarazila mě má fotografie přes celou obrazovku. O to mě více překvapilo, že nebyla aktuální. Když jsem skočila s armádou mohla jsem dát průchod barvám a tak jsem si hlavu obarvila na blond s modrými konečky na jedné straně a s růžovými na druhé. Jo jsem milovník Harley Quinn. Vina. Fotografií jsem z minimalizovala a naskytl se mi pohled na složku s dalšíma fotkama. I složku jsem minimalizovala a dala se do práce.

Když se Deckard vrátil asi o hodinu a půl později položil přede mě na stůl tašku s čínské restaurace.
,,Aby si neřekla, že jsem pes. Váš oběd, princezno." Sám si sedl se stejnou taškou naproti mě. Začala jsem prohrabávat obsah tašky. Hmmm přinesl mi všechno co jsem chtěla, včetně sušenek s přáním.
Otevřela jsem krabičku s jídlem a začala jíst.
,,Žádné díky? To je teda vychování."
,,Sledoval si mě." Zarazil se s hůlkami na cestě k ústům. Potom se jen ohlédl ke svému počítači.
,,Řekl jsem ti, že ten komp je pro tebe tabu."
,,Proč si mě sledoval? Ty fotky jsou staré. Takže je to pár let zpátky."
,,Chtěl jsem na tobě vykonat svou pomstu a vyrovnat tak účet."
,,Na mě? Proč proboha?"
,,Jak jsem už jednou říkal a mohla sis toho i všimnout. Owen už na tom byl hůře. Měl popálenou většinu část těla. A to né svojí vinou. Toretta zajisté znáš a jeho věrného parťáka O'Connera taky, pokud se nemýlím."
,,Ten chlap pro mě umřel v momentě, kdy mě opustil. Nemám s ním nic společného."
,,A taky ti to zachránilo krk."
,,Owen by ti nakopal prdel kdyby si mi něco udělal." Na to se jen usmál a my potlačovali v jídle.
,,Máš už něco?" Zeptal se po chvíli.
,, Možná. Nemám tucha jestli to s tím souvisí."
,, Povídej." Jenže já jsem mlčela.
,,Cože ty teď budeš mlčet?"
,,Tenkrát jsme všichni přísahali, že o tom mluvit nikdy nebudeme. Nedostalo se to ani do hlášení."
,,Mluv."
,,Stalo se to v Káhiře."
,,A dál?"
,,Dostali jsme hlášení, že tamní teroristická skupina tam shromážďuje zbraně a hlavně výbušniny k sestavení bomb. Měla jsem čekat v autě."
,,Budu hádat. Nečekala jsi."
,,Ale jo. V tomhle jsem Owena rozhodně poslouchala. Ten chlap mě překvapil. Prováděla jsem analýzu počítače v autě. Vytáhl mě z auta a nebýt Owena, podřízl by mi hrdlo. Fuj. Jen si to zase vybavím a je mi zle. Části jeho mozku jsem si musela vyndat z vlasů. Fakt nechutný."
,,A co s tím má společného ten co rád umisťuje bomby do domů?"
,,Ten chlap co  ho Owen odrovnal byl jediný syn tehdejší hlavy indické mafie. Asi chápeš proč to ani jeden z členu týmu neuvedl do hlášení.  Přísahali jsme, že o tom nikdy nebudeme mluvit, natož to někomu říct. Ten chlap by nás všechny zabil."
,,No jestli je to on, tak se mu to celkem i skoro povedlo. Jak se ten chlap jmenuje?"
,,Reyansh Kocchar." Deckard se na mě prudce podíval.
,, Jseš si jistá, že se tak jmenuje?"
,,Věř mi. Jsem. Proč? Znáš ho?"
,,Dá se to tak říct." Deckard se zvedl a šel ke svému počítači. Zvědavě jsem šla za ním.
,,Co chceš dělat? Poslat mu e-mail?"
,, Ač si myslíš, že jsi vtipná tak nejsi."Podívala jsem se mu přes rameno.  Bukoval letenky.
,,My letíme do Indie? To mě chceš tomu parchantovi naservírovat jako svačinku?"
,,Já letím. Ty zůstáváš."
,,To v žádném případě." Narovnal se do své plné výšky.  Přiblížil se k mému obličeji.
,,Chystám se toho chlapa dostat pod drn. A nepočítám s tím, že tam půjde jen on. Nepotřebuju tam někoho kdo mě bude zdržovat."
,,Aha. Takže já bych tě zdržovala. No pěkný. Jako vážně."
,, Uklízím Owenův svinčík stejně jako tvůj. Mohla by jsi být aspoň trochu vděčná."
,,Víš co. Ty jsi fakt kretén. Fakt velkej britskej kretén." Otočila jsem se na podpatku a zamířila jsem si to ke dveřím.
,,Kam si myslíš, že jdeš?"
,, Pryč. Přece jen tě nechci zdržovat." Otevřela jsem dveře a zarazila jsem se v nich. Přede mnou stál zahalený muž ve vestě a s namířenou zbraní na mou hruď. Zezadu jsem byla chycená za bundu a odhozená na stranu. Do místnosti byl vyhozený kouřový granát. Dým se mi dostal do plic a já začala kašlat. Střelba byla slyšet všude. Někdo mě chytl pod loktem a já se ohnala. Má pěst narazila do tvrdé brady.  Pěkně to bolelo.  Deckard si protřel bradu.
,,To nebylo špatný, princezno, jen si ty rány nech pro padouchy. Jdeme." Pod několikanásobnou palbou mě dotáhl k jednomu z aut černé barvy a otevřel dveře. Popostrčil mě a já se ocitla za volantem. Dveře zaklaply. Deckard si vyměnil zásobník ve své zbrani.
,,Tak na co čekáš? Umíš řídit, že jo?"
,,Fakt blbá otázka."
,,Tak na to pořádně šlápni."
,,A co vrata?"
,,Jasně. Počkej. Dojdu pro klíče." Pronesl ironicky a já se zamračila . Ukázal před nás.
,,Přestaň si dělat starosti s blbostma a šlápni na to."
Oživila jsem motor a pořádně šlápla na plyn. Auto vystřelilo kupředu. Zaťala jsem zuby, když se přibližovali vrata. Auto jimi proletělo a my se ocitli v uličce. Za námi jsem zaslechla vzdalující střelbu. Prudce jsem odbočila doleva na silnici a zařadila se do provozu.
,,Nepolevuj a přidej. Ti nás nenechají jen tak jít."
,,Dělám co můžu, ale nemám páru kam jet." Deckard obhlídl situaci za námi a potom sáhl do přihrádky a vytáhl malý notebooky.
,, Drž se na šestapadesátý a na křižovatce potom doprava. Dovede nás to k letišti. Budeme doufat, že tam na nás tihle chlápci nebudou čekat."
Na letiště jsme dorazili o deset minut později. Chtěla jsem zajet na letištní parkoviště, ale Deckard mě navedl jinam."
,,Jeť k zadní bráně k přistávací rampě."
,, Cože?"
,,Prostě mě poslechni." Řekl mi z ostra.
,,Vždyť už jedu ne."  Zajela jsem o několik metrů dál a tam jsem zastavila před zavřenou bránou.
,,Fajn co teď?"
,,Jsi příliš netrpělivá."
,,Máme za zády zabijáky. Vážně se mi divíš?" Udělal několik úkonů na notebooku a brána se začala otevírat.  Když se plně otevřela vjela jsem dovnitř.
,,Ke kterými hangáru?"
,,K žádnému. Vezeme to k támhle tomu letadlu." Pohlédla jsem dál. Bylo tam nákladové obrovské letadlo.
,,Vždyť zrovna startuje."
,,Tak to by jsi na to měla šlápnout než nám uletí."
,,Děláš si srandu."
,, Jeď k nákladovému prostoru. Musíme se tam dostat než z vlétne a to jakože hned."
Poslechla jsem ho. V plné rychlosti jsem se dostala za letadlo. Světla v nákladovém prostoru začali blikat.
,,Vjeď tam. Než se vrata začnou zavírat." Šlápla jsem na plnyl a vjela dovnitř. Zastavila jsem až před chlapem jak hora. Byl tmavší pleti, holohlavý s narostlou bradkou a svaly větší než moje stehno. 
Jakmile jsem vypla motor, Deckard vystoupil. Udělala jsem to taky.
,,To myslíš vážně? Luke Hobbs ? Předáš mě  federálnímu agentovi DSS?"  Deckard se ušklíbl.
,,Vidím, že toho víš spousta, princezno, až na to, že je to bývalý agent DSS. Viď, bezmozku.'
,, Upřímně tvůj hlas přiškrcenýho Harry Pottera mi fakt nechyběl." Zamračila jsem se, když si oba podali ruce.
,,Myslel jsem, že mojí nabídku nepříjmeš."
,, Nastali komplikace. Navíc. Tady naše, princezna, očividně ještě něco tají."
,,Já? Nemám páru o čem to mluvíš. Řekla jsem ti o Káhiře. Co vic chceš?" Deckard obešel auto a zamířil ke mě.
,, Dobře. Dejme tomu, že je to pravda. Otázka tedy zní. Když tě Reyansh Kocchar chce mrtvou, proč jeho muži, které na tebe poslal stříleli tímhle." Hodil mi malý gumový projektil.
,, Tímhle nevyzbrojíš někoho kdo má někoho zabít. Takže jsem došel k závěru, že tě chtějí živou. Má otázka z ní... proč tomu tak je?"
,,Třeba proto, že jsem fakt kočka."
,,To nepopírám, ale to nebude ten hlavní  důvod."
,,Shawe, mám tu složku. Bude tě to rozhodně zajímat." Deckard se ohlédl a vydal se k Hobbsovi ten mu dal celkem tlustou složku. Zahlédla jsem na deskách moje jméno.  Tohle mělo být zahrabané hodně hluboko.