Pustil jsem Mingiho ruku a natáhl se pro tu květinu. Ta už tam ale nebyla. Za mými zády se ozval smích a já se na Mingiho zmateně podíval. "Co to provádíš?" podíval se na mě a zase se zasmál. "Přísahám, že tady byla růžová květina. Chtěl jsem ti ji utrhnout, ale...no to je jedno." zatřásl jsem hlavou a usmál se na něj.
"Vážně se už cítíš dobře?" zeptal se a já jen přikývnul. On tu kytku neviděl...a teď si nejspíš myslí, že mám jen halucinace. Ale možná má pravdu. Možná je to všechno jen proto, že jsem byl ještě nedávno nemocný.
S tímto "vysvětlením" to nechám být a užívám si chvílí s Mingim. Ty přece nebudou trvat věčně a já se zítra vracím domů. A Mingimu začíná po mém odjezdu práce, takže se mnou jet nemůže.
Po asi hodině se konečně rozhodneme jít domů. To konečně nemyslím tak, že bych se nudil nebo něco takového. Ale začíná se smrákat a slunce za chvíli zapadne, tudíž se i dost ochladí.
Mingi mi podrží dveře a já s úsměvem vstoupím dovnitř. Sundám si boty a otočím se na něj. Zavřel za sebou dveře a s opětovaným úsměvem mě objal. "Miluju tě." zamumlal jsem v jeho objetí a více ho stiskl. "Já tebe taky Yuyu." odpoví a já se usměju víc.
"Nejsi už unavený?" zeptal jsem se a odtáhnul se z jeho sevření. "Jo, trochu jo. Půjdeme si lehnout?" odpověděl a já mu to odsouhlasil. Převlékl jsem se do pyžama - no, vlastně do Mingiho trička a tepláků- a popoběhl za Mingim do postele.
Usmál se a otevřel svou náruč. Vesele jsem skočil za ním a přitulil se k němu. Přikryl nás peřinou a dal mi pusu do vlasů. "Dobrou noc Yuyu."
"Dobrou noc Minmin."
ČTEŠ
Illusion /Yungi/ CZ
FanfictionMingi byl vždy ten, co se ho snažil rozveselit a přimět ho poznat krásu života a jeho smysl. On o to však nestojí. Nakonec se mu to ale podaří. Potkají si v reálném životě? Pokud ano, můžeme si být jistí, že tohle na sto procent nebyla jen iluze. A...
