Illusion /Yungi/ CZ

18

"Chceš mi říct, že sis v tomhle počasí nechal mikinu doma? Jsi normální?" nad jeho reakcí jsem se zasmál. "Přísahám, že když jsem vycházel, bylo teplo a nepršelo. " bránil jsem se a objal ho kolem ramen.

Kcon skončil a my jsme se teď po třech hodinách dostali na čerstvý vzduch. "That's it. Dneska spíš u mě. Je to kousek, pořád lepší, než abys šel v dešti sám těch 15 km k tobě. " oznámil mi Mingi. "Počkej, ale to přece-" skočil mi do řeči. "Nejde? Jasně že jde. Bydlím sám, nikomu překážet nebudeš. Věci ti půjčím a spát máš kde. Takže nechci nic slyšet." řekl a já se přestal snažit dál vzpírat.

"Fajn." řekl jsem a slabě se na něj usmál. "Tak pojď, je pozdě." chytil mě za ruku a mnou zase projel ten známý pocit. Cítíl jsem, jak se mi hromadí krev ve tvářích a byl neskutečně rád za to, že je všude tma.

_

"Můžeš spát u mě v posteli, já si lehnu na gauč." řekl Mingi když jsme společně seděli v jeho pokoji. "Co? Ne, nenechám tě přece spát na gauči. Nemůžeme... spát spolu tady? Nebo půjdu na gauč já. " navrhl jsem a Mingi vypadal, že nad tím fakt přemýšlí.

"Tak jo, můžeme spát spolu." odpověděl po chvilce a usmál se. Úsměv jsem mu vrátil a chytil ho za ruku. "Mingi.. budeš se mnou chodit?" zeptal jsem se a cítil, jak mi znovu červenají tváře. 

"Já...jasně, že ano, Yuyu!" odpověděl a se zasmáním mě objal. Pro sebe jsem se usmál a přitáhnul si ho ještě blíž. "Miluju tě, Minmin." zašeptal jsem a zavřel oči. "Já tebe taky, Yuyu."

Trochu jsem popotáhnul a objal ho pevněji. "Ty brečíš?" zeptal se a vzdálil se, aby mi viděl do obličeje. "Ne, jen mám asi menší rýmu." odpověděl jsem a usmál se.

Abych byl upřímný, byl jsem i unavený, což u mě nebývalo úplně normální, ale nic jsem neříkal. "Neříkej mi, že jsi tam venku onemocněl. Pokud ti nebude do rána lépe zůstáváš tu, dokud nebudeš ok, jasný? Domů tě nepustím." řekne Mingi a dál si mě prohlíží. "Mám snad na výběr?" zasměju se.

Mingi se lehce usměje a zavrtí hlavou na nesouhlas. "Ani ne." dodá a prohrábne mi vlasy. "Úplně jsi zmokl.." řekne a já se zasměju. "To nic není, zmokl bych tak či tak. " řeknu a pokrčím rameny. Jemu ale úsměv trochu spadne. "Budeš nemocný Yuyu.." řekne a zavrtí spíše pro sebe opět hlavou.