V Útrobách Medvěda

Víc než jen přátelé

Jáchym otevřel oči a první co uviděl byla tvář spícího Matouše. Uvědomil si taky, že kolem pasu má obmotané něčí ruce. Chvíli si tak úplně neuvědomoval, co tam vlastně dělá. Pak si ale vzpomněl. Když včera Matouš přednesl svůj geniální nápad, museli otázku ve které že tří postelí bude Jáchym spát. Jerom s Poklopem se k tomu vyjádřili velmi jasně. Prohlásili, že Matouš si sice do jejich pokoje může přitáhnout kohokoli, ale že je kvůli tomu nesmí okrádat o místo v posteli. A tak bylo jasno. Jáchym šel spát do Matoušovi postele. Byli to oba dost hubení kluci,. takže se tam vešli celkem dobře.
Jáchym si až teď uvědomil, že Matoušovi ruce, pevně ovinuté kolem jeho pasu, jsou vlastně to jediné, co mu zabraňuje sletět z postele a dost ošklivě si natlouct. To zjištení ho poněkud zklamalo. Samozřejmě že byl Matoušovi vděčný, že ho zachránil před pádem, ale jestli to byl jediný důvod, proč ho držel..
Z myšlenek Jáchyma vyrušil náhlý pohyb. Matouš se pohnul. Nejdřív se jen tak zavrtěl, ale pak otevřel oči. Při pohledu na Jáchyma se zářivě usmál. Chvíli si ho jen prohlížel s výrazem naprostého štěstí. Pak se ale jeho obličej přiblížil k tomu Jáchymovu. Dělilo je od sebe už jen pár centimetrů.
"Dobré ráno" zašeptal Matouš a jemně Jáchyma políbil na rty. Ten byl nejdříve překvapený, ale pak začal spolupracovat. Po chvílí se od sebe museli odtáhnout, protože jim oběma došel vzduch.
"To bylo.." začal Jáchym, ale Matouš ho hned přerušil.
"Pssst! Nechceme přece vzbudit ty dva." zašeptal.
"To je pravda. Tak radši jdeme ven, ne?" odpověděl mu Jáchym teď už také šeptem. Vstali tedy a vydali se ven. Dohodli se, že půjdou do klubovny. Bylo teprve šest hodin, tudíž se nemuseli obávat, že by v tam někoho potkali.
Celou cestu byli zticha a když už promluvili, bylo to většinou jen pár nezbytných slov. Rozmluvili se, teprve až dorazili do klubovny. Matouš Jáchymovi odvyprávěl historku z noci, kdy Jáchym začal padat z postele a Matouš ho jen tak tak stihl zachytit. Oba se při tom dost nasmáli, protože Matouš uměl jakýkoliv příběh podat vtipně. Pak už jen tak seděli a mlčeli. Ticho, které v místnosti zavládlo přerušil až Jáchym.
"Takže… jak to teda mezi náma je? Jsme pořád jenom kamarádi, nebo… nebo něco víc?"
"No já…. nevím, ale jestli…jestli by ti to nevadilo, tak bych byl rád, kdyby…kdybychom byli něco víc než jen přátelé." řekl nejistě Matouš a tázavě se podíval na Jáchyma. Ten se k němu místo odpovědi naklonil a políbil ho.