V Útrobách Medvěda

Zpráva století

Čas běžel rychle. Najednou byla středa. Spiklenci, kteří se těšili na romantickou večeři, si skoro ani nestačili všimnout, že už je úterý, natož středa. Matouš s Jáchymem si ale všimli. Skoro každou vteřinu trávili spolu. Stali se z nich snad ještě lepší přátelé, než jakými byli předtím, pokud to vůbec šlo. Jáchym i Matouš byli šťastní, ale to jen proto, že ještě netušili co na ně jejich přátelé chystají. Dozvědět se to měli teprve až bude moc pozdě.

V klubovně bylo ve středu dopoledne opravdu rušno. Běta s Prokopem pořád odbíhali pro něco, co by se prý mohlo hodit, Jeroným se snažil ukuchtit něco, co by bylo alespoň částečně poživatelné, což nebyl lehký úkol, když jedinými jeho přísadami byli ostružiny a cukr a Eliška uprostřed toho všeho přesouvala každý kus nábytku, který jí přišel pod ruku. Najednou do místnosti vtrhla Betty.
"Oni to povolili!" zvolala.
"Kdo? Co?" nechápala Eliška. Betty se tedy pustila do vysvětlování:
"Jáchymovy rodiče a jeho starší sestra odjíždějí a vrátí se až ke konci, aby vyzvedly Jáchyma a jeho mladšího bratra Fíka. Fík chce spát s Josefem v jednom pokoji. Což znamená, že by musel odejít jeden jiný obyvatel Josefova pokoje. Nebo klidně dva. Markéta a Běta. Kam by ale šli, že? No, to je jednoduché, protože v pokoji pro pět lidí, kde původně pět lidí opravdu bylo, teď zbyl jenom Jáchym. Přece ho tam nenecháme samotného, ne? Takže tam budou už tři. Aby se tam ovšem neděli nějaké nepěkně věci, budeme je tam bohužel muset s Eliškou jít hlídat. No a přesně tenhle můj ďábelský plán dospělí povolili." dokončila Betty svůj monolog, který zanechal ne tvářích jejích kamarádů užaslé výrazy.
"No to je dokonalý" zvolala Běta
"No jo, ale co Jerom, Prokop a Matouš?" prerušila prvotní nadšení Markéta. "Ti se k nám už nevejdou."
"To nevadí." uklidnil jí Jerom. "Víš, my bychom se docela rádi vyspali. A ve vašem pokoji by to asi nebylo tak úplně možné, protože vy asi nebude chodit spát moc brzo. Takže pro nás bude mnohem lepší spát u nás, než u vás."
"Pak je to tedy vše v pořádku." oddechla si Markéta.
Ještě chvíli si vyprávěli o tom jak to bude úžasné, když v tom je najednou přerušil zvuk zvonu svolávajícího lidi k obědu.
"To už je tolik?" vyděsila se Běta. "Musíme toho ještě tolik stihnout!"
Vydali se tedy na oběd a cestou ještě pro jistotu počítali, co jim zbývá nachystat. Když došli do jídelny, čekalo je nemilé překvapení. Jáchym si od jejich stolu, kde vždycky společně sedávali, odseděl ke stolu kde seděl Matouš!
"Tak to teda ne!" rozohnila se Eliška. "Jsou sice moc roztomilý pár, ale jestli od nás Matouš bude Jáchyma odtahávat, tak to ode mě pěkně schytá!"
Než ji kdokoli stačil zastavit, vydala se ke stolu kde seděli oba kluci.
"Buď budete u nás sedět oba, nebo jenom Jáchym. Ale v žádném případě to nebude takhle" vychrlila ze sebe.
"Matouši, měli bychom Elišku poslechnout, pokud se chceme dožít příštího rána." prohlásil Jáchym, zatímco vstával. Matouš tedy vstal také a společně s Eliškou se vydali ke stolu, kde už na ně čekal zbytek party.
U oběda vyložili Jáchymovi a Matoušovi tu věc s pokojem ve kterém budou spát. Nikdo kromě Betty si nevšiml posmutnělěho výrazu, který se objevil na Matoušově tváři, když jim tu novinu oznamovali.