Štěstí v ohrožení

1. Přišla zrada

Sid seděla na lavičce u hyen a byla naprosto vytočená. Adam jí lhal, lhal jí přímo do očí. Včera večer jí řekl, že tu Márty nebude a teď zjistila jaká je pravda. Nejen, že tu ve městě bude dál, ale on mu přímo za jejími zády dohodil místo v marketingu. Naprosto nebral v potaz to jak se ona cítí, že z něj má doslova hrůzu a běhá jí z něj mráz po zádech. Jak jen mohl po tom všem kdy se mu se vším svěřila. Naprosto ignoroval její city a to jí vehnalo slzy do očí. Potom jak odporně se zachoval, když myslel, že je těhotná tohle nečekala. Jeho vize byli nad vším ostatním a ona mu to jak jí chtěl kvůli jedné z nich poslat na potrat odpustila. Odpouštěla mu v poslední době spoustu věcí. Věci, které by ve vztahu být neměli a jí to jen ubližovalo, jenže pořád ho hluboce milovala a tak mu pořád opouštěla. Poslední týdny jako by byla pro něj až ta poslední, skoro nikam nechodili, byli buď doma nebo v práci. Když už se konečně všechno uklidnilo a jakž takž srovnalo po tátově smrti tak jí prostě začal přehlížet. Neustále jí připomínal jak je naivní a dětinská. Možná opravdu byla, protože každá jiná žena, by po tom co by jí partner poslal na potrat, odešla a už se nikdy nevrátila a bylo by fuk, že to bylo kvůli nějaké vizi.

Zvedla se a vydala se zpátky k sobě, chuť k jídlu jí vážně přešla. Byla si jistá, že Márty něco hodně ošklivého tají. Ten muž co se přihlásil jako jeho oběť, nebyl ten, kterého viděla. Ten měl totiž dost výrazné tetování na krku, jenže komu to měla říct? Možná zkusí ještě jednou Břéťu, protože Adamovi teď už neřekne vůbec nic. Tak strašně jí zklamal a jí se najednou vybavila ošklivá vzpomínka stará skoro rok. Na to jak jí naposledy nevěřil, přehlížel její intuici a ona se musela spolehnout sama na sebe. Tehdy jí to málem stálo život, pak sice mohla být s Adamem, ale možná to všechno uspěchali. Teď zpětně by tolik věcí udělala jinak, hlavně by ho nikdy nepustila do Amazonie. Ta změnila úplně všechno, protože co by dala u Adama za malárii místo těch šílených vizí. Ničí jim to život a ona se mu pořád snaží být v tom oporou a on je před ní buď tají, nebo jí říká je část pravdy. Nevěděla proč Mártymu tak moc důvěřuje. Jasně byli spolu v Afghánistánu, ale to už je tolik let, kde sakra byl, když ho Adam potřeboval. Za skoro rok co jsou spolu tu nikdy nebyl a Adam o něm ani nemluvil a přesto ho okamžitě staví na první místo.

Musela se teď rozhodnout co dál a zatím to nevěděla. Sedla si k počítači a hrála si s přívěskem na řetízku a to byla další věc, která jí dost trápila. Doba kolem času kdy byl Albert ředitelem. Všichni tady jí odsoudili, dávali jí to za vinu, všem byla ukradená. Dokonce i Eliška s Anežkou na ní byli hnusné a ona jim všechno odpustila a nevracela se k tomu. Jenže bylo to dobře? Všichni si prostě zvykli, že každému hned odpustí a nebude se vracet k minulosti. To jak Adam za ní Mártyho poslal jí děsilo do teď, jak jen mohl po tom co mu řekla. Byla z něj doslova vyděšená k smrti a vlastně jí bylo jedno co říká. Taky to jak se včera měl k její mámě se jí hodně nelíbilo, protože z toho doslova cítila faleš. Jenže Adam nic z toho neviděl a co bylo horší tak Alena stála na jeho straně a Márty byl pro ní taky bůh a tak neměla zástání ani u ní. Musí teď mít čas si všechno promyslet a jediné co teď věděla, že prostě asi nedokáže pracovat v zoo s Mártym. Napsala tedy mámě, že večer přijede, protože by s ní ještě něco ráda probrala.

Eliška přišla do zázemí a všimla si, že Anča asi brečela a byla vůbec úplně mimo. Od toho co viděla tu rádoby vraždu se chovala divně. Sice se všechno vysvětlilo, ale ona se pořád chovala zvláštně. Teď se od mámy dozvěděla, že Márty tu bude pracovat místo Alberta, až ten odjede na stáž. "Ančo jsi v pohodě?" "Nejsem a nechci o tom mluvit, protože i podle tebe jsem blázen co se chová iracionálně." "To je zase kvůli Mártymu? Proboha vždyť se to celé vysvětlilo tak o co ti jde, vzpamatuj se sakra. Je to fajn příjemný chlap a jen ty s ním máš problémy." "Jasně všichni jste úplně v pohodě s tím, že někoho zmlátil a je vám úplně fuk jak se cítím já po tom co jsem viděla. Jenže už ani u tebe mě to nepřekvapuje. Co byl Albert ředitelem dávala jsi mi to sežrat jako všichni ostatní, neměla jsem v tobě zástaní. Ty nejsi kamarádka, ale jde ti jen o sebe a řešíš jen svoje problémy a moje tě vlastně vůbec nazajímají. Všechno jsem to hodila za hlavu a nechal minulost být a ty už mě zase jen poučuješ a jsi na mě hnusná." Eliška naprosto v šoku sledovala jak Anna v slzách utekla. Sakra tak tohle nezvládla a to opravdu hodně, protože měla pravdu. V té době za ní opravdu nestála a dávala jí to za vinu a teď po smrti jejího táty jí taky zrovna oporou nebyla. Jenže nevěděla jak to celé změnit a zkusit jí nějak pomoct.