Štěstí v ohrožení

23. Ranní překvapení

Sidonie nemohla spát a tak si ráno připravovala čaj, bylo těsně po páté ráno a ještě ani nezačalo svítat. Musela uznat, že je spokojená, protože ať se v úterý nebo včera stalo cokoliv tak Sid byla spokojená. Doslova včera zářila štěstím a to už hodně dlouho u ní neviděla. S Alicí doufaly, že to má spojitost s Adamem a že se snad usmíří. Teď zaslechla kroky na schodech a tak vyšla do chodby. Zahlédla Sid jak jde dolů a už je dokonce oblečená a ani jí nevadí, že jí nachytala. "No v tuhle hodinu bych spíš chápala, že se vracíš než, že odcházíš." "Promiň babi, nebudu tě rušit jen chci jít za Adamem." "Mám to chápat tak, že je už u vás zase všechno v pořádku, upřímně doufám, že to tak je." "Zatím ne úplně, ale noboj bude." Sid se rozloučila a vzala si mámy auto a zamířila za Adamem. Chtěla ho nutně vidět, chtěla vědět, že budou večer opatrní. Věděla co chystají, protože Adam jí to včera volal a všechno jí řekl, nezacházel do podrobností, ale Mártyho si dneska chtěli podat. Takže se rozhodla za ním dneska ráno zajet. Věděla moc dobře, že by možná měla počkat a ještě dát jejich vztahu čas na zotavení, ale taky už chtěla být s ním. Večer co spolu strávili ve vile byl jejich nový začátek.

Adam se probudil a zjistil, že je teprve půl šesté. Včera ponocoval, protože nejdřív dávali dohromady plán na dnešní večer a pak si ještě dlouho volal se Sid. Byl šťastný, že jsou tam kde jsou, ten večer pro něj moc znamenal. Věděl, že dostal svoji šanci a teď stačilo uzavřít Mártyho a dál pomalu bojovat o Sid. Musí jí dát čas a nechat ji, aby se vrátila až ona bude chtít. Chyběla mu, lhal by sám sobě, kdyby si to nepříznal. Nejvíc takhle ráno po probuzení, zvykl si jí pozorovat a to i jen tak v posteli, nebo když cvičil. Možná díky tomu všemu i málem všechno zničil. Tak moc si byl jistý její přítomností ve svém životě, že jí začal přehlížet a ona se cítila špatně. Přestala cítit jeho lásku a hlavně v něm přestala mít oporu. Včera volal ještě doktorovi a děkoval mu, že tu pro Sid byl. On ho taky ujistit, že ho moc miluje, ale musí jí dát čas a musí nechat teď na ní, kdy se k němu vrátí. Přemýšlel zrovna, že by si mohl jít možná zaběhat, když uslyšel tiché kroky na schodech a pak otvírání zámku. Najednou tu Sid byla, opravdu byla u nich doma. Rychle si sedl na posteli a nemohl se vynadívat jak krásná byla.

Sid si položila věci na linku a musela uznat, že bez stolu a židlí je to tady dost prázdné. U židle co stála u linky si zula boty a hodila na ní svoji bundu. Pak přešla k Adamovi a sedla si vedle něj. "Anni stalo se něco? Myslel jsem, že sem zatím nechceš chodit." "Já vím, ale chtěla jsem tě vidět a ujistit se, že na sebe dáte pozor. Taky jsi mi chyběl." Adam jí jemně zastrčil za ucho pramen vlasů a díval se na ní. Nechtěl nic uspěchat, ale to, že sama přišla a je u něj mu dávalo další kousek naděje. Přitáhl si jí na klín a políbil jí. Sid si užívala Adamovu blízkost a zároveň cítila, že se drží zpátky, aby jí dopřál pocit bezpečí. Věděla už moc dobře, že možná ještě chvilku bude trvat mu úplně odpustit, ale nemá cenu dál trápit jeho a ani sebe. Takže ho objala kolem krku a prohloubila polibek. Adam se trochu zarazil a odtáhl se, aby na Sid viděl. "Aničko, tak moc tě miluju." "Já tebe taky Adame a vím, že chci být s tebou, tady u nás." Adam se usmál a pak se vlastně tak trochu nechal svést. Později ráno, když už začalo svítat tak držel Aničku v náručí a užíval si její blízkost, tohle ranní překvapení, pro něj moc znamenalo a nikdy na něj nazapomene. Už si jí nikdy nesmí nenechat utéct, protože znovu by její ztrátu nepřežil.

Sid ležela v Adamově náručí a byla šťastná. Ještě, když ráno vstala tak nevěděla jestli dělá dobře, ale teď si byla úplně jistá. Nemá cenu si dál hrát na nedostupnou, protože to není fér. Za ten den kdy ho včera neviděla jí strašně chyběl a láska jim pomůže jít dál a na všechno špatné zapomenout. Za chvilku jí Adam přetočit na záda a díval se jí do očí, to co v nich viděla jí činilo naprosto šťastnou. "Miluju tě a děkuju, nechtěl jsem na tebe spěchat, dal bych ti tolik času o kolik by jsi si řekla." "Já ví Adame, ale je to tak správně, tak moc jsi mi chyběl. Možná ještě budu potřebovat trochu času, ale už to zvládneme spolu. Naše láska nám pomůže." Adam jí znovu políbil a pak si dopřáli společnou sprchu. Sid teď seděla v županu na posteli a sledovala Adama jak se obléká do práce."Víš ten stůl vážně budeme muset pořídit, je to tu teď tak prázdné." "Až nějaký vybereš tak ho koupím, nechtěl jsem to dělat bez tebe. Pojedeš do vily, nebo tu chceš zůstat? Určitě tu budeš v bezpečí, jen možná zůstaň opravdu doma" "Zůstanu tady a nikam nepůjdu, hlavně na sebe dávej pozor ano?" "Neboj se lásko dám, my všichni dáme." Adam si uvědomil, že teď bude na večer ještě víc v pohodě než byl a to je jedině dobře. "Kdyby cokoliv, tak mi zavolej, miluju tě Anni." "Miluju tě." Adam ještě Sid políbil a pak se vydal do práce, už jen pár hodin je dělilo od pomsty Mártymu.