Štěstí v ohrožení

21. Miluju Tě

Sid seděla na židli a dívala se na Adama, tak moc mu chtěla všechno odpustit, ale pořád to bolelo. Měla strach, že pokud to teď nevezmou pěkně od začátku tak je další vize, nebo jakékoliv nedorozumění zase srazí na kolena. "Já tě odháněl a ty jsi si o mě dělala starosti, omlouvám se Anni, tak moc mě mrzí co jsem udělal. Slíbil jsem ti, že budeme všechno řešit společně i když to nebude lehké a při první příležitosti jsem selhal. Ani nevíš jak moc si teď vyčítám tu Amazonii, protože ta moje cesta nepřinesla nic dobrého." Sid vymanila jednu ruku z Adamova sevření a pohladila ho po tváři. On se na ní zadíval s takovou naději a láskou jakou u něj neviděla už dlouho. "Adame přinesla hodně věcí, zjistil jsi pravdu. Konečně jsi to mohl uzavřít a mohl jsi se s rodiči rozloučit. Když jsi předělal byt já konečně zase získala tu jistotu, že se mnou chceš být a myslíš na naši budoucnost. Víš když táta zemřel poprvé jsem cítila, že je mezi námi něco špatně. Byl jsi tu pro mě, ale jakoby jsi nebyl. Jednou jsi pro mě byl oporou a pomáhal mi se vším a pak jsi mě odstrkoval a já nevěděla proč. Tehdy jsem se začala v našem vztahu cítit nejistá. Pak přišli další věci a jeho příjezd a já už nemohla."

Adam pozorně poslouchal Sid a uvědomil si, že má ve všem pravdu i kolem smrti jejího otce. Teď dokonce věděla, že měl u jeho pátrání vizi a nevyčetla mu to. Kupil jednu chybu za druhou a Mártyho příjezd zasadil jejich vztahu málem poslední úder. "Anni mrzí mě to, víš tak nějak jsem chvílemi nevěděl jak ti pomoct a místo toho, abych ti to řekl na rovinu jsem tě odstrčil. To jak jsi ode mě odešla a chtěla náš vztah zachránit, když se odstěhuješ jsem nechápal a vadilo mi to. Jenže zase si za náš vztah bojovala ty a já byl jen naštvaný a nebyl si tehdy ochotný přiznat, že máš pravdu. Tolik jsem ti ublížil a pak jsi se mnou nechtěla mluvit, když jsem vyměnil ten zámek a já si poprvé začal uvědomovat, že tě opravdu můžu ztratit. Jsem idiot, že jsem to pak zase nechal zklouznout do starých kolejí. Máš i pravdu v tom, že vlastně nikam nechodíme." "Adame já nepotřebuju chodit do restaurací, nebo kina pořád, ale chci mít pocit, že ti na mě záleží. Ten pocit prostě zmizel a vrací se až teď. Mě stačí jet třeba k rybníku, ty se stavíš za dědou a pak si můžeme udělat procházku, ale chci tam být s tebou."

Sid konečně po dlouhých týdnech cítila, že jí Adam opravdu naslouchá a mají skutečnou šanci svůj vztah zachránit a znovu ho vybudovat. "Mě chybí i takové maličkosti, jako společný oběd, nebo jen to, že za mnou přijdeš do zázemí. Prostě, že tě to napadne samo od sebe, aby jsi mi udělal radost a mohli jsme být i přes den chvilku spolu." Adam si musel přiznat, že tohle podcenil už od návratu z Amazonie, protože to ona plánovala společné obědy, to ona většinou chodila za ním a on jí nebyl v tomhle rovnocenný partner. "Slibuju, že to změním, že to bude jako dřív. Přesně jako v době kdy jsme spolu začali chodit a já si moc přeju, aby se to vrátilo. Tak moc tě miluju a nechci, vlastně nemůžu tě ztratit. Jsi láska mého života a bez tebe nejsem nic, když jsi mi nebrala telefon ani neodpovídala na zprávy byl jsem úplně ztracený. Tak moc jsem ti ublížil a ty se mnou přesto mluvíš, vím moc dobře, že si to nezasloužím." Sid ho poslouchala a konečně měla jistotu, že ji pochopil, že pochopil jak moc jí ublížil. Adam sledoval jak se na něj Sid usmála a poprvé po těch pár posledních hrozných dnech cítil, že má naději. "Adame, já tě miluju a opravdu jsem nikdy nepřestala. Konečně teď znáš pravdu a konečně mě posloucháš, vy si teď vyřidte co máte a pak začneme úplně od začátku dobře?" "Máš pravdu, teď asi v pátek se to rozhodne a skončíme to. Nejen kvůli tobě, ale i kvůli Láďovi, zaslouží si spravedlnost i když po tolika letech."

Adam nakonec vstal a pomalu zvedl na nohy i Annu. Dál jí držel za to ruce a bál se udělat další krok, tak moc si přál jí políbit, ale tohle musí rozhodnout ona. Nakonec se zeptal na něco, co jediného ho ještě trápilo. "Aničko, proč ten řetízek nenosíš?" "Sundala jsem ho hned ten den co jsme spolu mluvili v zázemí, byl připomínkou doby, kdy jsme byli šťastní a zároveň, byl připomínkou tebe a já se tak moc zlobila. Sundala jsem ho a uložila. Slibuju ti, že ho zase začnu nosit, ale dej mi prosím čas." Adamovi to došlo ještě než domluvila, začne ho nosit v momentě, kdy mu úplně odpustí a získá k němu ztracenou důvěru. "Rozumím tomu a máš tolik času kolik budeš potřebovat. Slibuju ti, že se všechno změní a už nikdy tě nebudu odstrkovat. Tak moc tě miluju." Sid byla šťastná, že to pochopil a chápe její city. "Anni měl bych jít, ale zároveň bych si přál zůstat." "Já vím Adame, ale ne dneska a já ti děkuju, že to chápeš. Miluju tě a vím, že tohle překonáme." Adam se nechal vyprovodit ke dveřím, ale pak ho Anna vyvedla z míry, když se natáhla na špičky a políbila ho. Sid věděla, že musí dát Adamovi tu jistotu, že budou spolu a tak ho u dveří políbila. Adam byl absolutně šťastný stáli u dveří a líbali se, konečně po tolika dnech jí zase držel v náručí. Pak jí ještě jednou políbil než opravdu odešel.