Štěstí v ohrožení

28. Zachráněné štěstí

Alice v sobotu připravovala oběd, měli přijít Sid s Adamem a ona se na to vážně těšila. Od doby, kdy sem Sid přišla a zůstala spoustu dnů uběhl měsíc a ona si uvědomila, že takhle šťastnou Sid neviděla už hodně dlouho. Úplně teď vypadala jako, když byla s Adamem na začátku, hned po jejím únosu. Občas za ní byla v práci a tu a tam zahlédla v zázemí květiny. Taky se stalo, že přišla a Sid tam nebyla a Eliška se jen usmála a řekla jí, že buď jí Adam vyzvedl na oběd nebo třeba na kávu. Nevěděla přesně co se mezi nimi tehdy stalo, ale bylo to určitě vážné. Sid taky ještě pořád nenosila řetízek od Adama, který jí dal. Na otázku proč, se jí jen dostalo odpovědi, že jeho čas zase přijde. Ať už se mezi nimi, ale stalo cokoliv začali znovu a rozhodně mnohem lépe. Teď přišla do kuchyně Sidonie. "Alice nepotřebuješ s něčím pomoct? Mladí tu budou asi za půl hodiny." "Mám všechno pod kontrolou, což mi připomíná mám tady ty návrhy nových designu na příští rok. Ty co Sid vybrala jsou zvlášť a máme ještě další varianty tak se na to pak podívej." "Víš nechci nic měnit, nechám to jak to vybrala, na tohle má prostě cit." Alice se usmála a přikývla, ona sama byla s výběrem Sid taky strašně spokojená. Vlastně jí trochu mrzelo, že ve firmě není, protože na tohle měla cit po otci.

Sid si užívala cestu do rodinné vily, měli za sebou s Adamem příjemné ráno. Měl paráda tyto dny, kdy nemuseli do práce a užívali si jeden druhého. Dají si oběd a pak si užijí zbytek volného dne spolu. Adam byl rád, že dnes budou ve vile na oběd, rád sem jezdil. Když přijeli naskytl se jim klasický pohled na Alici v kuchyni a Sidonii nad dokumenty z firmy. "Ahoj, koukám babi, že ty tu práci nenecháš ani o víkendu." "Zlatíčko to není práce, ale jen jsem dávala dokupy návrhy na kolekci na příští rok." "Já jí pořád říkám, že se má šetřit, ale neposlouchá." Adam nechal Sid s babičkou a odešel s Alicí do kuchyně. "Nepřepíná se Sidonie moc?" "Vlastně vůbec ne, dokonce nechala všechno tak jak to vybrala Sid." Alice se na Adama usmála, těšila se z toho, že je mezi nimi všechno v pořádku a možná víc než to. "Adame nechci znát podrobnosti, ale všimla jsem si, že Sid zase nosí řetízek od tebe. Takže je mezi vámi už všechno úplně v pořádku? " "Ano je, teď už ano a dal bych Sid tolik času kolik by chtěla. Opravdu to všechno byla moje chyba a jsem si toho vědomý."

Alice ho poslouchala, ale vyptávat se nechtěla, Sid jí jasně řekla, že už je to pryč a tak to tak brala. "Adame ať se stalo cokoliv je to pryč, vidím jak je šťastná a upřímně takhle šťastnou jsem jí neviděla ani po tvém návratu z Amazonie." "Víš Alice já si tu cestu pořád vyčítám, tolik toho musela Sid vytrpět sama a i potom jsem jí nebyl oporou jakou jsem měl být." "Tím se netrap musel jsi jet a ona to chápe. Teď žijte přítomností a budoucností." Adam se nechal od Alice obejmout a pak jí pomohl s věcmi na stůl. Byl to příjemný klidný čas pro rodinu. Sid Adama pozorovala a věděla, že takhle je to správně. Po obědě se omluvili a odjeli si užít odpoledne někde venku v přírodě. Sidonie si před obědem všimla, že Alice s Adamem mluvila. "Chápu správně, že už jsou úplně v pořádku?" "Jsou a já jsem za to ráda, on je pro ní ten správný muž. Bude jí v životě oporou a navíc se opravdu milují. Prostě vztahy nejsou jednoduchá záležitost a vyvíjí se." "S tím souhlasím a přivádí mě to na otázku co ty a Lubor Brázda." Alice se na tchýni zadívala a nevěděla co říct. Lubor jí byl blízký, ale zatím nechtěla dělat další krok i když on by možná chtěl. "Podívej Alice, nechci se do toho plést, ale pokud tomu chceš dát šanci já nejsem proti." "Já nevím, je mi s ním dobře, ale prostě..." "Dej si čas nikdo tě do ničeho nenutí, ale máš právo žít." Alice se na tchyni usmála a objala ji.

Sid si užila krásný den a teď doma postavila akorát na stůl jídlo co si koupili v italských lahůdkach na náměstí. "Přišlo mi, že babička i Alice by tě rády měly ve firmě." "Jo jenže obě vědí, že miluju práci v zoo. Nakonec jim možná občas pomůžu s návrhy skla, ale jinak mám svou práci." "Tak to jsem rád, dost by mi chybělo kdyby jsi tam nebyla." Sid se natáhla na špičky a políbila ho. Věděla přesne na co naráží. "Nikam nejdu, zůstávám v práci a hlavně s tebou. Jsi láska mého života a nic mě nedonutí být bez tebe." "To jsem rád, po tom všem víc než tušíš. Jo Kudrnáč chcete jít příští týden na pivo a vezme přítelkyni. Alena snad taky vezme ten svůj objev." "Hele neutahuj si z ní, je zamilovaná a vypadá šťastně." Sid se usmála, protože ona o nové přítelkyni Aleny věděla docela dost a opravdu jí to přála. "Tak se mi zdá, že se ti svěřila a pokud říkáš, že je v pohodě jsem v klidu." "Neboj můžeš být v klidu, je fajn." Po večeři si Adam přitáhl Sid do náručí a užíval si její blízkost. Jejich štěstí bylo ve velkém ohrožení, ale naštěstí to díky Sid zvládli. "Miluju tě a děkuju, že jsi za nás bojovala, za naši lásku a štěstí." "Taky tě miluju a tohle zachráněné štěstí je naše výhra. Láska nám už vždycky pomůže všechno překonat." Ještě dlouho stáli v objetí a líbali se.

KONEC