Navždycky✅

🐾19.🐾

Theodor
Když mi v noci zavolala, byl jsem moc rád. Vyprávěl jsem jí pohádku co mi vždycky vyprávěla babička, když jsem u ní přespával.

Teď se chystám do školy a budu se snažit, abych neusnul. Cestou jsem vyzvedl Kluky a Evelyn, která teďka bude s námi jezdit místo Lea. Potom, už ji budeme vyzvedávat Oliver sám.

Dojel jsem ke škole a zaparkoval na svoje oblíbené místo. Vystoupil jsem a šel ke škole. Cestou ke skříňkám jsem něco zaslechl.

,,Hele to je ten jak ho ulovila ta nula."
,,Jo ten bohatý maniak co může mít všechny holky, ale vybral si tu nulu."
,,Jo ta holka, tlustá, je strašně hnusná."

Celý den jsem poslouchal pomluvy na princeznu. Po obědě jsem už to nevydržel a na jedno se vrhl.

,,Co děláš ty debile?" zeptal se mě.
,,Opovaž se ještě jednou, takhle hnusně mluvit o Brooklyn a uvidíš co dokážu." zavrčel jsem.

Pustil jsem ho a odešel. Cestou domů jsem se ještě zastavil v obchodě koupit si něco k večeři. Jako něco objednat by bylo jednodušší, ale já se potřebuji zaměstnat.

Brooklyn
Ráno jsem se probudila hodně brzo. Nic jsem nedělala jen ležela. Po chvilce jsem se zvedla a šla do koupelny. Připravila jsem se rovnou na lyžování.

Na snídani jsem toho moc nesnědla. Na svahu jsem byla skoro jediná komu to moc nešlo. Naštěstí nás rozřadili do skupinek a já byla s těmi nejpomalejšími.

• • •

Po sedmi dnech

Stojím nahoře na svahu a čekám až dostanu pokyn, že můžu jet. Celý týden to bylo utrpení. Kluci mi začali nadávat. Holky co se mnou byli na pokoji mě úplně ignorovali a občas mě i pomlouvali. Už se těším domů.

Učitel na mě mávnul, že můžu. Rozjela jsem se a snažila se zajet ten slalom v pohodě. Zbývali mi asi tři tyčky. Zatáčela jsem a jedna noha se mi zasekla a tu horní tyčku. Svalila jsem se a kousek se skutálela.

Zůstala jsem ležet ve sněhu a chvilku nevnímala. Nade mnou se skláněla učitelka.

,,Brooklyn si v pohodě?" ptala se.

Přikývla jsem a pokusila se postavit. Nohou mi projela ostrá bolest a znova jsem se posadila. Zakroutila jsem hlavou a slzy se mi začaly koulet po tvářích.

,,Klid ano. Pomůžeme ti dojet dolů a pak tě vezmu do nemocnice." přikývla jsem.

Theodor
Byl jsem ve sprše, když mi přišla zpráva od princezny. V klidu jsem se dosprachoval, protože jsem v tu chvíli nevěděl, že psala ona.

Princezna: Chci domů...

Cože? Zkusil jsem jí zavolat, ale měla vypnutý mobil. Rychle jsem se oblékl a nasedl do auta. Rozjel jsem se k té chatě. Musím zjistit co se děje. Znova mi zavrněl telefon. Byla to máma.

Máma: Hele synu, táta je na tebe naštvaný. Měl by ses vrátit a ne být s tou tvoji děvkou.

Nic jsem ji na to nenapsal. A dál se soustředil na jízdu. Naštěstí nebyl tak velký provoz a tak jsem tam byl za hodinu a půl.

Došel jsem do té chaty. A potřeboval najit nějakého učitele. Vešel jsem do jídelny. U stolu seděli nějací lidé. Došel jsem k nim.

,,Pardon, chci se jen zeptat, kde bych mohl najít Brooklyn?"

,,Kdo jste?" zeptal se mě jeden chlap.
,,Její kamarád. Napsala mi. Jen jsem chtěl vědět jestli je v pohodě."
,,Je v nemocnici. Má nejspíše vymknutý kotník."
,,A nevíte kdy přijedou?"
,,Asi za dvacet minut."
,,Dobře."