🐾10.🐾

175 3 0
                                    

Brooklyn
Už je to týden. Týden je v kómatu. Celý týden jsem chodila do školy. Sice jsem noc neměla, ale alespoň se tam musím ukázat. Většinou si beru jídlo z jídelny a nechávám si ho na celý zbytek dne. A jelikož se to nedá moc jíst tak moc nejím.

Každé odpoledne jsem byla u něj. A večer buď jsem usnula v nemocnici na židly nebo chodila někam do parku na lavičku. Nemám nic. Ani domov. Ani rodinu.

Všechny věci odvezli rodiče. Celý ten týden mám na sobě to stejné oblečení. Triko a tepláky od Thea. Mikinu od Thea a to je všechno. Jsem prostě bezdomovec.

Zrovna je odpoledne a já sedím na židly v nemocnici na chodbě. Přišla ke mě doktorka, která mě tady znala.

,,Brooklyn, váš kamarád se probral. Pták se po vás. Rád by vás viděl."
,,Dobře." řekla jsem. Ano s lidmi, kterým věřím začínám mluvit normálně. Třeba s tou doktorkou nebo občas s klukama od Thea.

Zvedla jsem se a šla za ní. Dovedla mě k pokoji, který už jsem moc dobře znala. Vešla jsem dovnitř. Ležel jako každý den, jen měl otevřený oči a zase ten svůj úsměv.

,,Theo." hlesla jsem a běžela ho obejmout. Pevně mě sevřel a začal hladit po zádech.

,,Tak strašně si mi chyběla. Myslel jsem, že si odjela a nechala mě tady. Nechtěl jsem to. Chci, aby si tady zůstala."

Odtáhl se. Po tvářích mu tekly slzy stejně tak mě. Pořádně si mě prohlédl a zamračil se.

,,Zhubla si." řekl. Jen jsem se usmála a sedla si k nohám jeho postele.
,,Jsem v pohodě a navíc tady nejde o mě, ale o tebe. Ty si týden byl v kómatu."

Rozzářil se. ,,Ty mluvíš normálně. Co se stalo?" rychle si sedl a znova mě obejmul. Zasmála jsem se a odtáhla se.
,,Mluvím no. Ale jen s lidmi, kterým věřím."
,,A mě věříš?"
,,Ano."
,,A teď mi vysvětli proč si zhubla? Kde si ten týden byla?"
,,To není důležité, kdy půjdeš domů?"
,,Pokud se to bude dobře vyvíjet tak za tři dny. Můžu jít i dřív. Ale ty si mi teď řekla, že mi věříš, tak proč mi nechceš odpovědět na otázky?"

Nadechla jsem se a sklopila hlavu, aby neviděl, že zase brečím. Už jsem brečela tolikrát, že už se před ním stydím. Chytl mi rukou ruce, které jsem měla složené v klíně. Druhou rukou mi zvednul hlavu.

Podíval se mi do očí. Palcem setřel slzu.
,,Princezno." řekl jemně. ,,Kde si byla? Co si dělala?"

,,Já...no..." vzlykla jsem.
,,Princezno neboj se. Já ti neublížím."
,,Já byla jsem v parku tady. Podle toho jak jsem chtěla. Nic jsem nedělala, každé odpoledne jsem byla tady."

,,Ty nemáš kde být? Takže jsi v podstatě bezdomovec?" přikývla jsem a nechtěla se mu koukat do očí. Zvedla jsem se a chystala se odejít. Je trapně. Žila jsem v podstatě pod mostem.

,,Princezno kam jdeš. Počkej já nechtěl, jen mě to zajímalo. Nechoď pryč. Prosím."

Vrátila jsem se a znova si sedla. Chytil mě za ruce a donutil mě podívat se na něj.

,,Princezno. Budeš bydlet u mě a je mi jedno co si o tobě máma myslí, já tě tam chci a nenechám tě žít na ulici. Takže si zbal věcí co máš a stěhuješ se. Ještě dneska. Zavolej mi doktora."

,,Já nemám nic kromě tohohle co mám na sobě. A já nechci být tvoje koule u nohy zvládnu to. Najdu si práci a taky si najdu nějaké bydlení a ty máš ležet v posteli. Takže ne doktora ti nezavolám."

,,Brooklyn nebudeš moje koule u nohy. Nemusíš si hledat práci. Já se o tebe postarám. Princezno zavolej mi doktora a já už se o tebe postarám."

Zvedla jsem se a došla pro doktora. Theo podepsal revers a šel se mnou domů. Teda k němu domů. Budu mu do smrti vděčná. Vzal mě za ruku a vedl pryč z nemocnice.

Došli jsme před jeho dům. Odemkl a šel si sednout do obýváku.
,,Jsem tak utahaný. Hele dej mi tak dvacet minut a půjdeme nakupovat." řekl. Sedla jsem si k němu.

,,To máš z toho že neležíš. A proč jdeme nakupovat? Jídlo tady asi je ne?"
,,To asi jo, ale mi jdeme nakupovat pro tebe. Říkala si, že nemáš nic kromě tohohle. Teď už máš domov, tak budeš mít i oblečení a věci co budeš chtít. Takže teď utíkej do svého pokoje a koukni se tam co by si chtěla změnit a vylepšit."

,,Theo já nic nechci. Udělal si toho pro mě už dost." ,,Princezno já, ale chci a taky to můžeš brát jako dárek k Vánocům co se blíží."

,,Ne a jestli uděláš něco co nechci tak půjdu radši bydlet na ulici než s někým kdo dělá věci co nechci. Takže ani nezkoušej něco kupovat nebo objednat. Já si teď jdu dát sprchu a pořádně se vyspat." zvýšila jsem trochu hlas.

Odešla jsem nahoru do pokoje a zamkla se v koupelně. Sotva jsem se vysvlékla tak někdo ťukal na dveře.

,,Princezno. Já tě nechtěl naštvat. Jen jsem ti chtěl pomoct. Nechci, aby si trpěla. Proto tě prosím pojď se mnou nakupovat. Budeš mít takový svůj den. Koupím ti všechno co budeš chtít a pokud nebudeš nic chtít dneska půjdeme jindy. Já jen chci, aby si se tady cítila dobře."

,,Theo děkuji, že se snažíš, ale já nic nepotřebuji. Klidně s tebou půjdu, aby si byl spokojený, ale stejně nic nebudu chtít. Jen mi dej takových dvacet minut."

• • •

Stojím před výlohou jednoho drahého obchodu s oblečením. Jo mají tady hezké oblečení, ale všechno je to strašně drahé. Jen si povzdychnu a jdu dál. Už aspoň půl hodiny jsem tady a já mu nedovolila nic koupit.

,,Princezno pokud se ti něco líbí tak si to vem. Já to na tobě vidím."
,,Theo já jen hledám obchod, kde jsem si vždycky dokázala koupit něco za svoje kapesné a bylo to hezké." promluvila jsem potichu.

Rozhlížela jsem a viděla ho. Došla jsem tam a šla si vybrat nějaký nějaký trička a kalhoty.

,,Princezno tak to ne. Tohle nosit nebudeš. Jako možná by ti to slušelo. Ale vyber si něco jiného. Někde jinde."
,,Theo já chci, ale tohle." vzala jsem si do ruky jedno triko. Bylo obyčejné, ale nebylo úplně z letošní kolekce. Bylo ve výprodeji. Vždycky jsem chodila do tohohle obchodu, když už jsem akutně potřebovala něco jiného na sebe.

,,Brooklyn nevzal jsem tě na nákupy, aby si si vybrala něco hezkého." vzal mě za ruku a táhl k tomu obchodu kde se mi líbilo pár věcí. Povdechla jsem si a šla si teda něco vybrat.

• • •

Teď sedíme v kavárně a smějeme se. Jo nakonec jsem se nechala dokopat něco koupit. No něco. Asi pět tašek.

,,Takže chtěla by si ještě někam ještě zajít?"
,,Můžu ještě někam?"
,,Jasně že můžeš."

Zvedla jsem se a vyrazila směr knihkupectví. Vždycky jsem tady jen tak bloumala. Nikdy jsem neměla dost peněz na to, abych si mohla něco koupit.
Theo byl hned za mnou. Otočila jsem se koukala na něj.

,,Budeš mi muset dát limit nebo jim to tady vykoupím." usmál se.
,,Dobře tak teda můžeš...pět."
,,Cože? Tolik? Víš kolik ty knížky stojí?"
,,Ne, ale to nevadí. Dneska ti koupím co jen chceš."

Odběhla jsem a našla si vážně těch pět knížek. Zaplatil to a šly jsme pryč. Po cestě jsme potkali hračkářství. Jen jsem tam prohlédla a viděla takového velkého bílého plyšového medvěda. Vždycky jsem takového chtěla, ale dneska ne.

Nedala jsem na sobě nic znát a šla jsem dál. Nasedli jsme do auta a jeli jsme směr jeho dům. Zapadla jsem do pokoje a hned usnula.

Navždycky✅Kde žijí příběhy. Začni objevovat