I Hate You... No U Don't

1. kapitola

Sluníčko svítí. Obloha je celá modrá bez jakéhokoliv mraku. Počasí je krásné a já tvrdnu (dvojsmysl hehe) tady ve vězení kterému se říká škola. Sice mám dost dobré známky a ráda se učím teda až na matiku ale rozhodně nemám ráda školu. Dneska máme naštěstí jen 7 hodin, ale teď teprve začla druhá a já už chci domů.

Máme matematiku, ta jediná mi nejde. Naše učitelka píše nějaké blbosti na tabuli. Kdo spojil písmena a čísla ten člověk musel být inteligent. *Crrrr* akorát zazvonilo na přestávku. Mířím si to na wc a hned zase do jiné učebny na další hodinu, v tom do někoho omylem vrazim. Byl to Felix největší playboy na naší škole, a je to vážně kretén. „ co děláš ty krávo koukej kam jdeš!" Zakřičí. „ promiň a vůbec komu říkáš krávo ty kreténe" zamračím se. Přibližuje se ke mně a namáčkne mě na skříňky. „ co děláš, pusť mě!!"

„ ještě jednou mi tak řekneš tak.." zasekne se. “Tak co??" Syknu po něm. Ještě víc mě natiskne na skříňky dost to bolelo, tlačil mu hruď. „ tak ti naplácám " řekne jakoby nic. S vykulenýma oči na něj hledím a nevím slov. Odsune se a už si to kráčí pryč „ takhle se bav se svýma kurvičkama ne semnou " ještě na něj stihnu zakřičet. Jen se s úšklebkem otočí a vykračuje si to dál.

Co to doprdele bylo kdo si myslí že je omylem do něj vrazim a on z toho dělá bůh ví co, ale že se vůbec divím je to přeci Lee Felix.

Už zazvonilo po poslední hodině a já si to vykračuju směr moje skříňka, ale najednou mě někdo chytil za zápěstí. Já se otočila směrem k dotyčnému a setkala jsem se s tmavě hnědýma očima které ovšem patřili jemu... Felixovi. “ co to zas děláš pusť mě! " zaječím. " zítra po škole u parku.. ne abych čekal dlouho " a hned uteče.

Co že? Zítra po škole u parku? Co ON po mně chce. Já ho tak nenávidím je to arogantní aaaa egoistický, ale zároveň zatraceně krásný debil. Ani se nedivím že po něm tolik holek jede, ale rozhodně jeho krása neomlouvá jeho chování, vždyť se chová jako kretén! Zajímalo by mě co po mně vážně chce, ani nevím jestli tam mám jít.

Konečně dojdu domů. „ už jsem doma" zakřičím. „ ahoj zlato" ozve se z obýváku. Chvíli se dívám s rodičema a s bratrem na televizi, a pak jsi jdu udělat úkoly a podívám se na učivo z kterého máme ve čtvrtek tedy za dva dny psát.

Po hodině učení se rozhodnu jít najíst. Sejdu schody a kráčím si to do kuchyně kde už mamka nandavá na stůl pro všechny rizeto. Přisednu si a dám se do jídla. „ Co ve škole? " Zeptá se otec. „ ale fajn jako vždy" Chvíli si tam povídáme a když už mám dojezeno, tak jdu zpátky do pokoje.

*Cink*
Evelyn-
Ahoj nechceš jít zítra po škole ven?

  Já-
 Po škole mám jít k parku něco mi chce pan dokonalý .

Evelyn-
Felix ? Bože můj co on by mohl chtít.
A potom až po setkání s panem dokonalým?

                                                                        Já-
 Nevím taky by mě zajímalo, a jo potom klidně.

                                 ★

Doufám že se vám první kapitola líbila je to teprve můj druhý příběh a to ještě první nemám dokončeny takže jsem tak trochu začátečník tak se omlouvám za chyby a ostatní. Děkuji za přečtení budu ráda za hvězdičku