Hate to love - *DOKONČENO*

Kapitola 4.

Týdny plynuly a moje práce se nijak neměnila. Stále bylo ale co zdokonalovat. Strávila jsem dny položená v knihách popisující historii formule. Od jednoho mechanika jsem si propůjčila i plány staré verze monopostu. Studovala jsem to, chtěla jsem to pochopit. Začala jsem mít vyšší cíle než jenom focení. Během letní pauzy jsem se vrátila do Paříže.

,,Jedeme do Monaka, nepřidáš se?" volal mi jednou Carlos v momentě, kdy jsem zrovna uklízela v mém bytě.

,,Co v Monaku?" sedla jsem si na gauč a přejela pohledem po celém bytě. Konečně si pomalu získával svou podobu.

,,Jezdím tam každý rok. Dáváme si sraz s klukama a chodíme do klubů." vysvětlil.

,,To asi raději vynechám." zasmála jsem se. Neměla jsem úplně náladu.

,,Houby, koukej jet s námi. Jsi v tom bytě celé tři týdny zavřená. Zasloužíš si to." snažil se mě zlanařit.

,,Carlosi." přerušila jsem ho. Neměla jsem náladu se s někým družit. Nehledě na to, že jsem moc dobře věděla jaký vztah mají s Charlesem.

,,Pozdě, už jsem ti koupil letenku." přišel mi mail.

,,Jsi blázen." smála jsem se.

Odletěla jsem. S tím, že jsem si zabalila všechny věci, které jsem potřebovala do práce. Carlos mě i s Rebekou vyzvedli na letišti v Nice a společně jsme jeli do Monte Carla. Zde jsme se ubytovali v jednom z hotelů a vyrazili do města. Monte Carlo bylo krásné. Všude drahá auta, majetní lidé, spousta novinářů. Byl to ráj pro smetánku a celebrity. Nikdy jsem to tak nevnímala. Několik večerů jsme strávili v klubu.

,,Dneska máme jiný plán." zazubil se u snídaně. Rebeka měla nadšený výraz.

,,Co je v plánu?" zeptala jsem se zájmem.

,,Dneska jdeme k Charlesovi na jachtu." oznámil vesele. Málem mi zaskočila okurka. Musela jsem se napít.

,,No, tak to nejdu." opřela jsem se do židle. Museli se zbláznit.

,,Neměli byste to vaše neustálé dohadování trochu zmírnit?" podíval se na mě.

,,Co mám zmírnit, to on mě nenávidí." připomněla jsem mu. Mezi mnou a Charlesem stále panovala nevraživost a já ho za to nenáviděla.

,,Už jsem ti jednou říkal.." začal ho opět omlouvat.

,,Že to má těžký, já vím, ale Carlosi, on se mě ani nepokusil poznat. Nepolezu na jeho loď." složila jsem si ruce na prsa.

,,Ani kvůli mně nebo kvůli Bece?" zkoušel to přes city.

,,Jsi můj nejlepší kamarád, ale tohle, to asi nedám." zakroutila jsem hlavou.

,,Prý jsme zvaní všichni." přidala se do hovoru Rebeka.

,,Tak vidíš. Prostě pojď s námi." rozhodl. Protočila jsem oči. Nesnášela jsem být do něčeho tlačena.

......

,,Když jsem psal všichni, myslel jsem všichni, kromě jí." ukázal na mě Charles, když jsem přecházela lávku. Jeho loď byla obrovská, a mě na moment napadlo, jestli si tím náhodou něco nekompenzuje.

,,Vidíš to, říkala jsem ti to." otočila jsem se ke Carlosovi, který šel za mnou.

,,Psal jsi všichni, tak všichni." odpověděl mu Carlos a tlačil mě před sebe.

,,Nemám tady dětskou záchrannou vestu." smál se. Někteří se k němu přidali. Zrudla jsem.

,,Nejsem zase o tolik mladší než ty." prošla jsem kolem něj.