Hate to love - *DOKONČENO*

Kapitola 53.

,,Mluvím s panem Charlesem Leclercem?" ozvala se sestra.
,,U telefonu." svezl jsem se na židli.
,,Volám vám abych vás požádala, zda byste se mohl dostavit. Přivezli k nám vaši manželku Caroline." vyslovila její jméno zřetelně.
,,Doprdele, co se stalo?" vydechl jsem. Srdce se mi sevřelo, špatně se mi dýchalo, a mozek vypovídal službu.
,,Vaše žena měla vážnou autonehodu na dálnici, leží v kritickém stavu na jednotce intenzivní péče. Přijeďte, a přivezte i její rodinu." snažila se aby se ji nezlomil hlas.
,,Jsem na cestě, děkuju." ukončil jsem hovor. Zmocnila se mě panika. Vystřelil jsem z kuchyně do herny, abych v rychlosti zabalil svoje věci.
,,Caroline měla autonehodu." vyjel jsem na mámu, která stála u dveří stále ještě vytočená. Oba dva byli hned na nohou.
,,Proboha, co se stalo?!" přikryla si rukama ústa.
,,Nevím, ale je v kritickém stavu, letím do Anglie." házel jsem zuřivě do tašky oblečení.
,,Letíme s tebou." rozhodl Arthur okamžitě. Ignoroval jsem jeho rozhodnutí. Musel jsem se tam dostat co v nejkratší době. Máma stála jako opařená v obýváku, a nezmohla se na jediné slovo. Zaslechl jsem Arthura, jak volá Fredovi s žádostí o letadlo. Fred pro nás udělal už takových věcí, že kdybych od nich odešel, neodpustil by mi to.

Nemohl jsem najít pas. Tohle měla vždycky na starosti Carrie. S máminou pomocí jsem obrátil celý byt vzhůru nohama, když se mi ho konečně podařilo najít v polici pod televizí. Celou dobu jsem si nadával jakej jsem kretén. A to i v letadle. Na mě letadlo letělo příliš pomalu. Nervózně jsem klepal nohou, a doufal, že vydrží než přiletím.

,,Bude to dobrý, uvidíš." stiskla mi ruku máma. Měla sice vyděšený, ale zároveň klidný výraz.
,,Já nevím." zakroutil jsem hlavou snažíc se zadržet slzy.
,,Určitě ano." pousmála se lehce.
,,Musí být oba v pořádku. Nezvládneme to, jestli ne." sklopil jsem hlavu.
Neskutečně mě hryzalo svědomí. Vyčítal jsem si úplně všechno co se kdy mezi námi stalo. Každou hádku, každou prkotinu, každý špatný pohled.
Když jsme po přistání rolovali po ranveji, chtěl jsem ven. Byl jsem odpoutaný a neustále chodil dokola.
Mámu i s Arthurem jsem nechal na letišti. I s mými kufry. Stopl jsem si první taxík, který jsem viděl.
,,Královská nemocnice, a prosím rychle!" seřval jsem řidiče, který očividně věděl, kdo jsem, stejně tak věděl, že kdybych chtěl, pojedu mnohem rychleji, než by mi dovolili místní předpisy.

Vtrhl jsem do nemocnice jako uragán. Naproti hlavnímu vchodu se nacházela recepce.
,,Jsem Charles Leclerc, přivezli sem mojí manželku před několika hodinami." vyjel jsem na recepční. Ta se podívala do počítače a s klidným hlasem mi oznámila, že Caroline leží na 4. patře, přesně tam, kde jsem ležel i já. Vyběhl jsem do čtvrtého patra, kde jsem zvonil na dveře jednotky intenzivní péče.
,,Proboha, tady nemůžete takhle." otevřel naštvaně dveře lékař. Naráz se zarazil.
,,Pane Leclercu." vtáhl mě dovnitř šokovaně. Byl to mladý lékař, který tu byl, když jsem tady ležel já.
,,Kde je?" dokázal jsem ze sebe vydolovat.
,,Leží na šestce." podal mi do ruky nemocniční mundur z regálu vedle dveří.
Sundal jsem si mikinu, a urychleně se začal oblékat.
,,Jak je na tom?" vyptával jsem se za pochodu.
,,Nehoda způsobila zlomeninu ruky, vnitřní krvácení, které zapříčinila natržená slezina."
,,A dítě?" přerušil jsem ho. Chvíli mlčel.
,,Jak je na tom dítě?!" zvýšil jsem hlas.
,,Zpočátku krvácela, ale podali jsme léky na podporu těhotenství, a miminku se tak v rámci možností daří dobře." uklidnil mě. Malý část kamene spadl z mého srdce. Natáhl jsem si na boty návleky, a pak se nechal odvést ke Caroline.

Když jsem vstoupil do místnosti, zamrazilo mě. Přesně takhle se musela cítit ona.
Ležela na posteli, kolem ní spousta pípajících přístroju, ruku v sádře, ale spala. Spala tak klidně. Přitáhl jsem si k ní židli a chytil ji za levou ruku. Neměla prstýnky ani náramek. Prošel mnou chlad. Modlil jsem se aby se probudila.
Máma s Arthurem mi několikrát psali, Lorenzo dokonce volal. Když jsem se vracel k jejímu pokoji, odchytla si mě sestra, aby mi předala její šperky.
,,Všichni víme, že jste její manžel, jenom mi to tady podepište." ukázala na místo na papíře. Rychle jsem se podepsal, a vrátil se do jejího pokoje.
Ta samá sestra mě musela večer vyhazovat, abych se šel vyspat na hotel. S těžkým srdcem jsem ji opouštěl.