Hate to love - *DOKONČENO*

Kapitola 58.

Druhý den ráno jsme s Cha šli na další kontrolu. Zde jsme se dozvěděli, že se stále nic nechystá. Chvíli jsme ho s doktorkou Rossi museli přemlouvat, aby odjel do Monzy.
,,Ty mi ale nezavoláš." obával se po cestě domů.
,,Proč bych ti neměla volat, řekli jsme si, že u toho budeš." připomněla jsem mu.
,,Já tě znám, nebudeš chtít abych stresoval, tak mi to neřekneš."
,,Charlesi, říkám ti, že jakmile to přijde, budeš první, kdo se to dozví. Ještě dřív než vůbec já." rýpla jsem si se smíchem. Smála jsem se dost často, i přestože jsem měla šílený strach z bolesti a komplikací.
,,Nech si tyhle blbé poznámky." otočil se na mě.
,,Slyšel jsi to sám. Není vidět, že by se něco mělo dít." připomněla jsem mu slova doktorky.
,,V tvém případě to pak může být ale rychlý."
,,Odkdy jsi znalec v porodnictví?"
,,Nejsem, ale máme na to štěstí." odbočil k domu. Parkoviště bylo téměř prázdné, až na pár děsně nenápadných novinářů v kavárně naproti. Ironicky jsem jim zamávala, abych zjistila, že se snímek objevil druhý den v novinách.
,,Nevíš, kde mám to žluté týmové tričko?" pobíhal po bytě.
,,Posledně bylo v koši na žehlení, takže si ho budeš muset vyžehlit." ukázala jsem na koš, který stál vedle gauče. On vzal koš, a začal se v něm přehrabovat. Nakonec ho našel, natáhl ho na gauč, a rukama srovnal. Sledovala jsem co dělá.
,,Proč.."
,,Protože se mi nechce." přerušil mě hned. Zakroutila jsem hlavou, natáhla se po knize a začala si číst.

Charles přece jen do té Monzy málem neodjel. Vstala jsem ve středu ráno už značně rozmrzelá. Bylo mi blbě, motala se mi hlava, a bolesti v kříži se stupňovali.
,,Dobré ráno." hrnul se ke mně, aby mě objal.
,,Ne, nech mě prosím." natáhla jsem před sebe ruce.
,,A jéje, tady někdo vstal špatnou nohou." zasmál se.
,,Je mi blbě." opřela jsem se o kuchyňskou linku.
,,Jak blbě?" odložil pánev, na které smažil vajíčka. Rychle ke mně přišel, aby mi pomohl na židli.
,,Prostě blbě, divně, nevím, jak to mám popsat." vzdychla jsem. Za celou dobu těhotenství se mi tohle nestalo.
,,Nemůže to být?" nadzvedl obočí.
,,Ne." zakroutila jsem hlavou. ,,Nic mě nebolí, žádný střídavý bolesti, jsem jenom nerudná prostě." praštila jsem do stolu. Něco mě štvalo, ale já to nedokázala pojmenovat.
,,Dobře no." vrátil se k vaření.

Odpoledne už se přidala bolest v podbřišku, a mě zachvátila panika. Chodila jsem po bytě, ruce opřené o kříž a snažila se tvářit normálně.
,,Mě se to ale vůbec nelíbí." zvedl oči od papírů.
,,Co se ti nelíbí?" otočila jsem se zpátky, a šla ke dveřím.
,,Co se děje Caroline? Proč mám pocit, že máš bolesti, ale neřekneš to, protože víš, že bych neodjel?" odložil papíry vedle sebe.
,,Proč si myslíš, že se všechno točí jenom kolem tebe?" vyštěkla jsem na něj.
,,Aha, takže jo. Máš bolesti, a nejsi schopná ani pípnout." zvedl se z gauče. Zachoval chladnou hlavu, a pomohl mi do chodby.
,,Já jsem v pohodě." tvrdila jsem si stále. Potřebovala jsem aby odjel.
,,Jo, to si povíme, až bude na světě." natáhl ruku s mou levou teniskou.
,,Myslíš si, že rodím?" zašeptala jsem do ticha.
,,Nevím, ale nebudu to riskovat." hrábl po klíčích z misky. V kříži mě bolelo stále, ale bolesti v podbřišku ustupovali.

Po cestě do porodnice jsem na něm poznala, že vnitřně panikaří. V tomhle jsme byli stejní. Do poslední chvíle jsme se snažili skrývat co koho z nás zrovna trápí. Po cestě jsme zavolali doktorce Rossi, že jsme na cestě.
,,Caroline." otevřela dveře ordinace. Vytáhla jsem se na nohy, a vešla dovnitř. Charles, nervózně pochodující po chodbě, čekal venku.
,,Natočíme si monitor, já vás pak vyšetřím, a uvidíme, jak jsme na tom." instruovala mě k lehátku, kde mi přes břicho dala pásy s monitorem. Nabrala mi krev. Ležela jsem tam asi hodinu, a pozorovala křivky pohybující se po papíře.
,,Teď to bude nepříjemné." varovala mě před vyšetřením. To bylo opravdu nepříjemné, až jsem sykla bolestí. Ona se pak podívala na záznamy z papírů.
,,Tak vás zklamu. Je to jenom příprava na porod. Nejste otevřená ani na půl centimetrů. Máte ještě čas." odpásala mě. Oddychla jsem si.
,,Prostě jenom odpočívejte, případě teplá sprcha a zmírnit bolesti v kříži pomocí teplé vody." doporučila mi.
,,Jak to poznám?" zeptala jsem se ji ve dveřích při odchodu.
,,Bude to mnohem silnější a intenzivnější než teď. Bezpečně to poznáte podle toho, že vám praskne voda, případně se budou bolesti opakovat ve stejných intervalech." instruovala mě. Charles k nám hned přiběhl.
,,Nic to není pane Leclercu. Je to jenom příprava na porod. Klidně můžete odletět, dřív jak příští týden neporodí." uklidňovala ho. Jemu se výrazně ulevilo.