Hate to love - *DOKONČENO*

Kapitola 55.

Na party jsme měli jenom nealkoholické nápoje. Nikdo z nás by neriskoval případnou pokutu od asociace.
,,No kde jste?" svěsila jsem ruce, když jsem je viděla běžet od brány Paddocku.
,,Byla hrozná doprava." omluvil je Carlos. Protočila jsem oči.
,,To je taky dost." strčila do něj Rebeka.
,,Určitě se ani jeden z nich nemůže dočkat až zjistí, co se jim narodí, a ty to takhle zdržuješ." sepsula ho. On se tomu zasmál.
,,Můžu vás všechny poprosit na dráhu?" vyzvala ostatní Kelly. Někteří členové týmů se zvedli, jiní zůstali sedět. Nakonec na její naléhání ale odešli všichni. Koukala jsem na ní jako na blázna. Podle restrikcí FIA se na dráhu po jednotlivých trénincích nebo závodech nesmělo.
,,Máme výjimku." uklidňoval mě Christian. Tohle mě zarazilo. Málokdy udělali výjimku. Byl to spíš svátek než pravidlo.
,,Tady se postavte." odvedla nás na druhou stranu naproti nim pod tribunu. Stáli jsme na dráze, sami. Zbytek osazenstva stálo naproti.
,,Nemyslím si, že je to bezpečné." chtěl ji zastavit Charles. Trochu jsem se bála.
,,Neboj, dodržíme dostatečný odstup." usmála se, a vrátila se k ostatním. Otočila jsem se na pravou stranu. Viděla jsem, jak na dráhu vyjíždí Safety Car. Už v tu chvíli jsem věděla, že z toho bude ještě mega průser. FIA byla v dost věcech shovívavá, ale aby ji z tohohle šampionátu udělala kůlničku na dříví parta mladých lidí, to těžko mohla respektovat.
,,Mě by stačil i balonek s konfetami." křikla jsem na ní na druhou stranu. Ona nesouhlasně zakroutila hlavou a mávla na řidiče. Ten zacouval, až k první zatáčce. Slyšela jsem pískání pneumatik na dráze a poté šílené zrychlení vozu. Charles mě postrčil za sebe až k zídce. Teď už jsem měla opravdu strach, i když jsem věděla, že rychlost auta nemůže být vysoká. Když se prořítil kolem nás, z výfuku se mu linula růžová barva.
,,Je to holčička!" zakřičeli všichni pro jistotu, kdybychom to nepochopili.
,,Budeme mít holčičku." zvedl mě do náruče Charles a políbil mě. Srdce mi stále bušilo vší silou.
,,Holčičku." vydechla jsem se slzami v očích. Po chvíli mě postavil na nohy.
,,Ale Kelly přetrhnu." stiskl mě pevně. Neměla jsem v tu chvíli slov. Jednak jsem stále byla v šoku, druhak jsem měla radost, že budeme mít malou princeznu.
Pomalu jsme přešli k ostatním na druhou stranu, přijali několik gratulací. Z Charlesova výrazu jsem poznala, že je ale opravdu naštvaný.
Vzal si Kelly s Maxem stranou, když se všichni ostatní odešli bavit do stanu.
,,Jsi normální?" vyjel na ni. Stáhla jsem ho zpátky. Nebezpečné to bylo, v tom měl pravdu.
,,Myslela to jenom dobře." hájil ji Max. Na Kelly bylo vidět, že ji to zpětně mrzí, protože si neuvědomovala možné následky.
,,Sám víš, jak je tohle nebezpečný sport. Mohlo se cokoliv posrat, mohl dostat smyk, mohl od kola odletět kámen a trefit jí." ukázal na mě.
,,Už jsme si prošli dost sračkama, nechci zažít nic z toho znovu!" vyjížděl stále dál.
,,Uklidni se. Myslela to dobře." táhla jsem ho dál. Věnovala jsem Kelly konejšivý úsměv. Ona tam stála jako pokáraná žačka.
,,Omlouvám se, to opravdu nebylo rozumné." špitla po chvíli.
,,Příště si své jednání pořádně rozmysli." vychladl za několik minut.
,,Běžte se bavit. My za chvíli přijdeme." kývla jsem na Maxe. On chytl Kelly za ruku, a odváděl ji k ostatním.
,,Pojď, půjdeme se projít." vyzvala jsem Charlese. On je ještě chvíli pozoroval, a pak se ke mně přidal. Vrátili jsme se na začátek boxové uličky, a šli pomalu zpátky.
,,Myslela to jenom dobře. Víš, že je horká hlava a na těhle věcech se ráda vyřádí." promluvila jsem do ticha po chvilce.
,,Bylo to pěkně pitomé a nebezpečné." připomněl mi.
,,Bylo, ale nic se díky bohu nestalo, tak na to zkus zapomenout, a vezmi si z toho jen to nejlepší." chytla jsem ho za ruku, a opřela si hlavu o jeho rameno.
,,Už to nechci zažít znovu. Tu bezmoc, když se ti něco stane." stiskl mě pevně k sobě.
,,Já vím, ale teď už nás do konce života čekají jenom dobré věci." usmála jsem se. Oklepala jsem se z prvotního šoku, a konečně byla připravená pořádně oslavit naši holčičku.
Když jsme se vrátili do stanu, oslava byla v plném proudu. Zhroutila jsem se na první gauč, který jsem našla. Byla jsem unavená, bolavá a celá oteklá a to teprve za 4 a půl měsíce těhotenství. Byla jsem téměř v půlce.
,,Koukej se napít." donesl mi velkou sklenici vody. Vypila jsem ji až do dna. Charles se otočil, a pro jistotu došel ještě pro jednu. Tu pak položil na stolek vedle gauče. Natáhla jsem si nohy před sebe. Připadala jsem si jako slon. Charles si sedl za mě. Pravou ruku přehodil přes moje rameno, a položil ji na bříško. Takhle jsem byla spokojená. S Carlosem probírali jaký bude otec, my s Kelly, Rebekou, Carmen a Bellou zase to, jak vybavit dětský pokojíček.
V nestřeženém okamžiku se mi podařilo vytuhnout. Probudilo mě, až když mě Charles zvedal do náruče, aby mě odnesl do auta. Neměla jsem energii na protest jakéhokoliv charakteru.