Hate to love - *DOKONČENO*

Kapitola 12.

Do soudní síně jsme dorazili s pěti minutovým zpožděním.
,,Doufám, že k vašemu zpoždění máte dobrý důvod." sjela nás soudkyně.
,,Omlouváme se, slečnu Williamsovou postihla náhlá zdravotní indispozice." omlouvala nás Kelly.
,,Jste v pořádku?" ujišťovala se mým směrem.
,,Ano, jsem." přikývla jsem.
,,Zvládnete tedy svůj výslech?" Zeptala se. Vyschlo mi v krku. Přikývla jsem.
,,Tak prosím." ukázala na místo svědka. S tísní na hrudi mi náš právník pomohl nahoru.
,,Představte se nám."
Zhluboka jsem se nadechla.
,,Jmenuji se Caroline Williamsová, je mi 25 let a pracovala jsem jako fotografka pro tým Scuderia Ferrari." polkla jsem. Pohledem jsem hypnotizovala Charlese, který mi dodával odvahu. Na Hughovu stranu jsem se nedokázala podívat.
,,Nyní přečtu lékařskou zprávu slečny Williamsové."
Soudkyně se dala do čtení. Bylo těžké to poslouchat. Zlomená žebra a zápěstí pádem, střelné poranění s tepenným krvácením, ztráta plného vědomí a kóma. Šanci na přežití mi nedávali.
,,To vše z lékařské zprávy nejmenované singapurské klinky. Slečno Williamsová, popište nám vaše začátky." odložila papíry stranou.
,,Práci pro mezinárodní automobilovou asociaci mi nabídla spolužačka." začala jsem. Mluvila jsem pomalu, předem jsem si rozmyslela každé mé slovo.
,,Po užším výběrovém řízení mě přijali do školícího střediska. Během školení jsem ještě studovala. Po příletu do Miami jsem byla přiřazena k týmu Scuderia Ferrari. Večer po nástupu jsem poznala pana Sainze." přeběhla jsem očima po Carlosovi.
,,Ukázal mi prostory Paddocku a představil mě ostatním jezdcům. Všichni se ke mně chovali moc hezky." potili se mi ruce.
,,Pane právní zástupce, můžete pokračovat ve výslechu." předala slovo právníkovi.
,,Caroline, můžete říct plnou pravdu, ano? Nic se vám nestane." připomněl mi. Podívala jsem se mu do očí a vnitřně se uklidnila.
,,Kdy jste poznala pana Birda poprvé?"
,,Poprvé jsme se potkali večer po závodě v Miami." odpověděla jsem stručně.
,,Jak na vás působil?" zeptal se. Vybavila jsem si ten večer.
,,Zaskočil mě jeho způsob seznámení, ale nepřikládala jsem tomu váhu."
,,Jak se s vámi seznámil?" pokračoval.
,,Okamžitě mě objal a dal mi opakovaně pusu na tvář." popsala jsem.
,,To není ale nic divného. Dělám to takhle roky." přerušil mě Hugh. Zamrazilo mě.
,,Pane obžalovaný, k vašemu výslechu se dostaneme." utišila ho soudkyně.
,,Mě to tedy divné přišlo." reagovala jsem.
,,Nevšímejte si ho." uklidňoval mě právník.
,,Kdy jste se potkali znovu?"
,,Potkávali jsme se různě. Nikdy jsme spolu ale nemluvili."
,,Takže žádný kontakt?" ujistil se znovu.
,,Ne. Tedy až do velké ceny Španělska." otevřela jsem další rány. Nervózně jsem si hrála s prsty.
,,Co se stalo ve Španělsku?" zeptal se.
,,Bylo to po kvalifikaci. Volali mi dvě moje kamarádky. Stála jsem před karavanem, on se ke mně přikradl, chytl mě za boky a se slovy ,,čau kočko." mě začal líbat na krku." ta slova se mi zaryla pod kůži. Síní to zašumělo.
,,Jak jste reagovala?"
,,Lekla jsem se. Vynadala mu a zavřela se do karavanu." chtělo se mi brečet a zároveň i zvracet.
,,Řekla jste to někomu?"
,,Ano, svému nadřízenému Stevovi."
,,Jak on reagoval?"
,,Zaskočilo ho to, ale nevím jaké kroky podnikl." přiznala jsem. Právník přešel na druhou stranu stolu.
,,Slečno Williamsová, musíme bohužel přejít k momentu, kvůli kterému tu jsme."
,,Jste si jistá, že to zvládnete?" ujistil se.
Opatrně jsem přikývla hlavou.
,,Popište průběh toho dne." vyzval mě. Na sucho jsem polkla.
,,Stalo se to při velké ceně Itálie v Monze." začala jsem. Snažila jsem se zadržet slzy.
,,Ten večer jsem upravovala fotografie z kvalifikace. Ještě ten večer jsem je musela odevzdat. V garáži se mnou byl pan Sainz. Pozval mě jako fotografku na svatbu jeho přítele. Souhlasila jsem. V tu chvíli kolem procházel pan Leclerc." podívala jsem se na Charlese. Ten sklopil oči.
,,A upustil nevhodnou poznámku, který mě urazila. Vyběhla jsem tedy za ním z garáže. Pohádali jsme se, ale když jsem se vrátila do garáže, byla jsem v pořádku." nadechla jsem se.
,,Co se dělo pak?"
,,Byla jsem tam až do pozdních večerních hodin. Když jsem odcházela, už tam nikdo nebyl. Zamkla jsem tedy a vydala se do karavanu." odmlčela jsem se. Jakoby se mi do každé části mého těla zařezával nůž.
,,Jste v pořádku?" ujistil se opět právník.
,,Po cestě jsem zaslechla kroky, když jsem se otočila, nikdo tam nebyl. Pár vteřin na to jsem za zády ucítila rychlý přerývaný dech." rozklepala jsem se. Charles křečovitě svíral oplocení. Jeho klouby byly úplně bílé.
,,Snažila jsem se otočit, ale jeho ruce byly rychlejší. Jednou rukou mi zakryl pusu, takže jsem nemohla křičet. Poté mi do ucha zašeptal, že se nemám bránit, že se mi to bude líbit." navalilo se mi. Polkla jsem.
,,Zatáhl mě mezi karavan a kamion pro převoz monopostů. Z jeho dechu byla cítit směsice alkoholu. Myslela jsem, že umřu." po tváři mi tekly slzy. Sebrala jsem zbytek síly abych dokončila výslech.
,,Začal ze mě strhávat spodní prádlo, a pak..." hluboký nádech. ,,Pak do mě vnikl hrozně tvrdě. Bolestí jsem mu zaryla nehty do rukou."
,,Ty jsi takovej zmrd!" vyskočil Charles z lavice. Začal se drát přes Carlose a Maxe. Do pohybu se dala i ochranka. Soudkyně mlátila kladívkem do stolu.
,,Uklidni se kámo." snažil se ho stáhnout Carlos zpátky. Max si stoupl za něj aby zabránil Charlesovi udělat nějakou blbost.
,,Přeju ti, aby ti ve vězení udělali to samé!" křičel dál a ukazovat na Hugha.
,,Klid! Nebo vás budu muset nechat vyvést!" seřvala ho soudkyně. Charles si sedl.
,,Můžete pokračovat." pokynula našemu právníkovi jakmile se všichni uklidnili.
,,Jste v pořádku?" zeptal se znovu. Věděl, že je to pro mě přílišný šok.
,,Charlesi?" nahnula jsem se abych se ujistila, že je i on v pořádku.
,,Jsem v pořádku." odvětil.
,,Druhý den jsem to šla nahlásit. Policie mě poslala na vyšetření, poté zpátky do práce. Druhý den dostali všichni předvolání k výslechu." pokračovala jsem.
,,Pana Leclerca si ale nechali mezi podezřelými." připomněl.
,,Ano, ale nedopatřením. Jenom díky té hádce."
,,Ještě ten večer ho propustili." dodala jsem.
,,Kdy došlo k dalšímu útoku?" zeptal se na přímo.
,,V Singapuru."
,,Pamatujete si z toho něco?"
,,Pamatuju si všechno. Každý moment."
,,Tak prosím." dal mi prostor. Napila jsem se vody, která stála přede mnou.
,,Ten večer mi Carlos s Charlesem nabídli odvoz na hotel. Bylo pozdě večer. Potřebovala jsem si jenom odskočit na toaletu. Necelých 100 metrů od garáže mě okřikl pan Bird, a jakmile jsem spatřila jeho zbraň, ztuhla jsem na místě."
,,Řekl vám něco?"
,,Že jsem mu zničila život." odpověděla jsem stručně.
,,Kdy se tam objevili vaši kolegové?"
,,Pár vteřin po tom co mě okřikl."
,,Jak reagovali, volali policii?"
,,To nevím, ale odvedli pozornost abych mohla utéct. Bohužel jsem měla málo času. Postřelil mě." vysoukala jsem ze sebe.
,,Děkuji Vám." vrátil se ke stolu a sedl si.
,,Protistrana?" zeptala se soudkyně. Už jsem to chtěla mít za sebou. Přešel se škodolibým výrazem.
,,Slečno Williamsová, pojďme si to shrnout ještě jednou. Tvrdíte, že jste byla mým klientem znásilněna, ale jak vysvětlíte, že můj klient prokazatelně v čas činu nebyl na místě činu."
,,Námitka!" vystřelil okamžitě náš právník.
,,Laboratorní rozbor jasně prokázal pachatele."
,,To sice ano, vážený soude, a sperma skutečně bylo mého klienta, ovšem ze dne před činem." zalapala jsem po dechu.
,,Co to plácáte? Den před znásilněním jsem ho ani nepotkala!" rozkřičela jsem se.
,,Lžete, kamerový záznam mluví jasně. Potkali jste se v jídelně." zaútočil na mě.
,,Ano, ale tam se vždycky potkáváme všichni, a to že stál ve frontě za mnou neznamená, že jsme spolu mluvili."
,,Neříkáte pravdu. Dál. Proč jste celý incident nahlásila až druhý den ráno?"
,,Byl jste někdy znásilněn? Ne, byla jsem rozrušená, a cítila jsem stud za to, že jsem to dopustila." vysvětlila jsem mu.
,,A nebo proto, protože jste se s mým klientem dobrovolně vyspala, ale druhý den jste si uvědomila, že to byla chyba?" zaútočil znovu. Na vteřinu jsem přemýšlela, že bych mu skleničku chrstla do obličeje.
,,Ne." odpověděla jsem suše.
,,Myslím si, že úmyslně lžete. Máme svědky, kteří byli v době incidentu s mým klientem."
,,Zmanipulované tak maximálně." odfoukla jsem si.
,,Vážený soude, poškozená očividně trpí mylnou představou, že byla znásilněna mým klientem."
,,To, že je slečna Williamsová na vozíku je ale způsobeno úmyslně vaším klientem." odpověděla mu soudkyně.
,,To nepopírám, ale stalo se to jen z důvodu křivého obvinění slečny Williamsové."
,,Nemám další otázky." ukončil můj výslech. V hlavě mi okamžitě vyskočila myšlenka, že si za to opravdu mohu sama.
,,Dobře. Slečno WIlliamsová, můžete se vrátit ke svému právnímu zástupci." pokynula mi. Právník mi pomohl. Chvíli bylo v síni ticho.
Když předvolali Hugha, chtělo se mi zvracet při pohledu na něj. Na jeho vyrovnanou tvář a výraz vítězství. Vedli ho v poutech k místu, kde jsem před několika vteřinami seděla já.
,,Uveďte do záznamu vaše jméno." vyzvala ho soudkyně.
,,Jmenuji se Hugh Bird, a byl jsem závodním inženýrem pro Red Bull Racing." představil se. Byl ledově klidný.
,,Nechám teď vést výslech vašeho právního zástupce. Apeluji na vás abyste odpovídal popravdě a v klidu." pokynula k němu hlavou. Vedle něj stál policista v uniformě.
Hughův právník se zvedl ze židle, zapl si sako, a vítězoslavně přešel před něj. Podívala jsem se na své ruce, a klepala se.
,,Pane Birde, kde jste v době incidentu byl?" otočil se významně na mě, a pak na něj.
,,V době incidentu jsem se nacházel na hotelu. Odešel jsem poměrně brzy." odpověděl stručně.
,,Máte na to svědky?" zeptal se.
,,Ano, kolegové mě viděli odcházet, a večer jsem ještě mluvil se svou ženou." přikývl.
,,Jak dlouho jste mluvil se svou ženou?" pokládal další otázky.
,,Poměrně dlouho. Řekl bych že až do noci."
,,Jak to bylo ve skutečnosti s předchozí nocí?" zvážněl. Hughův výraz ztuhnul.
Rozhlédla jsem se po místnosti, zda zde neuvidím jeho ženu. Ta seděla na poslední lavici na jeho straně, na očích měla sluneční brýle a na sobě tmavě modré šaty.
,,Předchozí noc jsem strávil s Caroline." vydechl.
Právník mu pokynul aby pokračoval.
,,Večer před tím jsme měli menší sešlost. Ta se ale zvrtla a my se dost opili. S Caroline jsem pak kolem jedné ráno odcházel na hotelový pokoj." vyprávěl, a mě naskočila husí kůže. Tohle mu přece nemůže nikdo věřit. Žádný večírek nebyl. Minimálně jsem o něm nevěděla.
Náš právník vedle mě kroutil hlavou.
,,Byli jsme oba namol opilí, Caroline se po mě začala plazit, a já nebyl schopen ji odolat. Podívejte se na ni." ukázal na mě. ,,Je to krásná holka, který chlap by ji nepodlehl."
Odvrátila jsem pohled.
,,Když jsem jí podlehl, odmítla i to, abych se chránil. Ona byla ta, která to nechtěla." pokračoval. Chtělo se mi opravdu zvracet.
,,Takže ona byla ta, která vyvolala sexuální styk?" ujistil se pro jistotu jeho právník.
,,Ano." přikývl.
,,Přespala u vás až do rána?"
,,Ne." zakroutil hlavou. ,,Ráno když jsem se probudil, už byla pryč."
,,Potkali jste se druhý den?"
,,Viděl jsem ji v Paddocku, ale nemluvili jsme spolu."
Právník přešel na stranu aby na mě Hugh viděl.
,,Jak na vás působila?" vyzval ho opět. Otřela jsem si ruce do kalhot. Snažila jsem se udržet svůj dech na únosné mezi.
,,Nevypadala, že by byla v šoku, nebo že by se jí něco stalo." pokrčil rameny.
,,Takže ani nepůsobila, že by byla nespokojená se zážitkem z předchozí noci."
,,Rozhodně ne. Byla naprosto klidná, dokonce se i smála."
,,Zkoušel jste s ní mluvit?"
,,Stáli jsme za sebou v jídelně, ale ona mě ignorovala."
,,Myslím si, že vaše výpověď byla dostatečná." přikývl a poté se vrátil na své místo.
Náš právník na vyzvání soudkyně přešel k výslechu.
,,Pane Birde, jak chcete dokázat, že jste skutečně měl se slečnou Williamsovou styk předchozí večer?" začal. Můj psychický stav se horšil. Stále jsem se snažila zachovat klid a nepanikařit.
,,Sama by vám to potvrdila." kývnul k mým směrem. Otočila jsem se po Charlesovi.
,,Buďte tak laskav a nemluvte k mojí klientce." vyzval ho ostře.
,,Máte důkazy pro to, že s vámi opravdu byla v hotelovém pokoji, dle vaší výpovědi?"
Hugh mlčel.
,,To bohužel nemám." řekl s nejistým výrazem. Podívala jsem se po Charlesovi. Hledala jsem v jeho očích jistotu. A posunky se mu snažila naznačit, že to nezvládám. Zatímco probíhal Hughův výslech, naklonil se ke mně Stefano.
,,Jsi v pohodě?" zašeptal s obavou v hlase.
,,Ne, potřebuju." začala jsem dýchat přerývaně. ,,potřebuju na vzduch." chytla jsem se za hrudník.
,,Moment pane právní zástupce." umlčela soudkyně rukou našeho právníka.
,,Slečno Williamsová, jste v pořádku?" otočila se ke mně. Tvářila se sice přísně, ale strach jsem z ní neměla.
,,Já, já." koktala jsem. ,,Omlouvám se, ale necítím se zrovna dobře, potřebovala bych na vzduch." otřela jsem si ruce.
,,Dobrá." přikývla. ,,Prosím ochranku, zda by mohla slečnu Williamsovou vyvézt ven ze soudní síně." pokynula rukou k ochrance. Jeden člen ochranky vykročil směrem ke mně. Pomohl mi vyjet z pod stolu. Carlos se za mnou zvedl s bundou v ruce, a následoval nás.
,,Zavoláme vás až skončí výslech obviněného." informoval nás sotva se za námi zavřeli dveře.
,,Děkuju." usmála jsem se na něj. Pak jsem schovala hlavu do dlaní a zhluboka dýchala.
,,Jsi v pohodě?" přiklekl si ke mně.
,,Ne, absolutně ne." snažila jsem se pobrat do plic všechen vzduch. ,,Nemůžu dýchat." chytla jsem ho za rukáv saka. Carlos ruku otočil, a chytl mě za mou ruku.
,,Klid ano? Budeme počítat spolu." vyzval mě.
Nahlas jsme spolu počítali, dokud jsem se neuklidnila. Dívala jsem se mu do očí a odkývala každé číslo.
Po nějaké době jsme se mohli vrátit do síně. Zajela jsem zpátky na své místo. Hugh už seděl na svém místě, a měl posměšný výraz.
,,Vážení, tímto končím dnešní jednání. Další stání odročuji na 5. ledna. Pan Hugh bude mezitím odveden do své cely, kde setrvá do dalšího jednání." klepla 3x do stolu. Všichni se postavili. Jakmile odešla, roznesl se síní šum rozhovorů.
,,Sejdeme se tedy 2. ledna." rozloučil se s námi právník. Potřásla jsem mu rukou.
,,Zvládla jsi to dobře." chlácholil mě Stefano.
,,Díky." podívala jsem se mu do očí.
,,Kdyby cokoliv, ozvi se, ano?" ujistil se.
,,Neboj."
Stefano mě pohladil po rameni. Jakmile upustil síň i se svým právníkem, schovala jsem hlavu do dlaní.
,,Jsi v pořádku?" objevil se vedle mě Charles.
,,Odvez mě prosím domů." brečela jsem.
,,Dobře." narovnal se. Dali jsme se do pohybu.
,,Carrie?" promluvila na mě Bella. Nereagovala jsem.
,,Raději ne Bello, ozveme se až bude lépe." přerušil ji Charles.
Odvezl mě ven ze síně. Procházeli jsme dlouhou chodbou ven na dvůr, kde jsme parkovali.
Po cestě domů jsme mlčeli.
,,Budeš chtít něco jíst?" zeptal se před domem.
,,Ne,děkuju." odpověděla jsem stručně.
,,Potřeboval bych odjet. Zvládneš to doma sama?" ujišťoval se.
,,Já, asi si půjdu lehnout."
,,Doprovodím tě nahoru, počkám až usneš, a pak pojedu." vysvětlil mi svůj plán. Vyjeli jsme výtahem nahoru do bytu. Charles mi pomohl převléct. Když jsem si lehla do postele, padla na mě okamžitě únava.
,,Mám si lehnout k tobě?"
,,Ano prosím."
Zaujal místo vedle mě a přitáhl si mě do náruče.
,,Dneska jsi to zvládla bravurně." hladil mě po vlasech
,,To nevím, totálně mě rozložil." přiznala jsem.
,,Z toho si nic nedělej, je to jejich úděl."
,,Třeba si za to opravdu můžu sama." začala jsem opět natahovat.
,,Tohle neříkej, jak by sis za to mohla sama? Šla jsi z práce. Nemohla jsi tušit, že se tohle stane." uklidňoval mě. Poslouchala jsem jak mu bije srdce a jak je klidný jejich dech.
,,Asi jsem měla mlčet."
,,Ne, Carrie, je dobře, že jsi to nahlásila, a víš, že za tebou všichni stojí. Christian řekl, že bude vypovídat pro tebe, taky za tebou stojí. Hugh nemá šanci se z toho dostat bez trestu. Jen to bude hodně těžký."
,,Nejsem si jistá."
,,Uvidíš, dobře to dopadne." stiskl mě pevně.
Když jsem se probudila, v bytě panoval klid. Venku už se smrákalo. Otočila jsem se pro telefon, abych se podívala na čas. Bylo půl 7 večer. Napsala jsem rychle Charlesovi zprávu, že už jsem vzhůru. Ještě nějakou dobu jsem se převalovala a přemýšlela nad dnešním soudním stáním. Za 20 minut jsem se rozhodla, že se podívám do kuchyně. Dosedla jsem na vozík a dojela do obýváku. V rohu vedle televize stál obrovský vánoční stromeček, který ale nebyl ozdoben. Přijela jsem k němu a zkusila jsem, zda je živý nebo umělý. Byl umělý, ale na jeho zdobení jsem se těšila. V tu chvíli mi došlo, že nemám dárek pro nikoho z nich. Vytáhla jsem tedy telefon, a zkoušela najít něco, co by Charlesovi udělalo radost. Myslela jsem i na ostatní. Charles přišel domů kolem 8 večer s hromadou tašek neidentifikovatelného původu.
,,Ahoj, promiň, zdržel jsem se pro večeři." omlouval se. Tašky mezitím odnesl do své ložnice. Dveře zavřel.
,,Co jsi koupil?" vyzvídala jsem. Jen se potutelně usmál.
,,Něco na vánoce." oznámil mi, prošel kolem mě do kuchyně. Složitě jsem se s vozíkem otáčela, nakonec se mi to podařilo. Dojela jsem za ním do kuchyně, kde už vybaloval hotové jídlo.
,,Stavil jsem se u mámy, a ta nám přichystala taštičky barbagiuan." vytahoval další a další krabičky.
Nějak jsem nechápala o čem mluví.
,,To jsou taštičky plněné sýrem, šunkou, pórkem a tady mám i dýňové." otevřel jednu z krabiček. Kuchyní se rozlila vůně čerstvě upečeného pečiva.
,,Kterou si dáš?" zeptal se s úsměvem a otevřel další krabičky.
,,Zkusila bych tu dýňovou. V životě jsem to neměla, takže nevím, jak to chutná."
Charles mi dal na talířek 2 malé dýňové taštičky. Byly upečené tak akorát dozlatova.
Kousla jsem si. Listové těsto bylo vláčné a měkké. Taštičky byly ještě trochu teplé a chuť dýně byla akorát vyvážená. V puse jsem měla explozi chutí.
,,Chutná?" přeměřil si mě pohledem. Bylo na něm poznat, že by se nejraději začal smát.
,,Jsou výborné." pochválila jsem.
,,To jsem rád, že ti chutná." rozesmál se a vytáhnul telefon aby si mě vyfotil. Měla jsem plnou pusu taštičky.
,,Hej!" hodila jsem po něm tácek.
,,No co, vypadalas vtipně." smál se dál.
,,Tak mi chutná, no. Byl bys radši kdybych nejedla?" nadzvedla jsem obočí.
,,Ne, to vůbec ne, jen jez." kývl na souhlas.
,,Máma píše, že jsi roztomilá." zazubil se po chvíli.
,,Charlesi Marcu Hervé Per něco.. Děláš si srandu?" sjela jsem ho pohledem.
,,Ty si to pamatuješ?"
,,Ne." rozesmála jsem se.
,,Já už se lekl, že mám problém." přidal se se smíchem.
,,Máš. Poslal jsi to svojí mamce." vynadala jsem mu na oko.
,,Jsem ji chtěl udělat radost." sedl si na židli naproti mě.
,,Ukaž mi tu fotku."
,,Ne. Dám si jí hezky k tvému kontaktu, až mi budeš volat." vyplázl na mě jazyk. Jak dětinské.
,,Dělej." natáhla jsem se po jeho telefonu.
,,Ne." uhnul mi. Věděl moc dobře, že tam nedosáhnu.
,,Charlesi." oslovila jsem ho jménem a doufala, že ho zlomím.
,,Ne, neukážu." zašklebil.
,,No, jak myslíš, nechť válka započne." nadzvedla jsem obočí. Společně jsme se najedli.
,,Nepůjdeme ven?" zeptal se mě, když po večeři myl nádobí.
,,Chceš?"
,,Klidně bych někam zašel, ale chci abys šla se mnou." opřel se o linku a sušil si ruce do utěrky.
,,Já nevím, nechci se moc ukazovat někde."
,,Obávám se, že na to už je stejně pozdě. Asi jsi nečetla co je v dnešních novinách?" přehodil utěrku přes topení.
,,Ne, co tam je?" hrábla jsem po telefonu. Ihned jsem najela na sportovní deník. Naše fotka v autě po cestě k soudu a můj vyděšený výraz byl zase přes celou titulní stránku.
,,Soudní líčení Williamsová vs. Hugh." přečetla jsem nahlas a podívala se na Charlese. Ten jen stiskl rty do úzké linky a pokrčil rameny.
,,Dnes v 10 hodin dopoledne bylo zahájeno soudní líčení ve věci znásilnění a těžkého ublížení na zdraví. K soudu byli předvoláni jezdci Formule 1, Charles Leclerc, Carlos Sainz a Max Verstappen. Nového mistra světa přijela podpořit i jeho přítelkyně Kelly Piquet. Obžalovaného Hugha Birda převezla k soudnímu líčení policejní eskorta. Podle naši zdrojů se během soudního líčení Caroline Williamsová zhroutila." stálo zde. Telefon jsem zamkla a odhodila na stůl.
,,Tuhle slušku keců číst nebudu."
,,Tak ji nečti, a nic si z toho nedělej." líbnul mě na čelo.
,,Sere mě to, už takhle je to pro mě náročný, a pak si nějaký pisálkové ještě smlsnou na mě." otočila jsem se za ním.
,,Já vím, takže předpokládám, že nepůjdeš?" zeptal se opatrně.
,,Šla bych, ale je pravda, že to dneska byl hnus, takže se asi jen přesunu na gauč, a strávím večer sledováním filmů." informovala jsem ho o svém záměru.
,,Tak já taky nikam nepůjdu."
,,Hloupost, běž, já to zvládnu."
,,Tos tvrdila i minule, a pak jsem tě našel v koupelně na zemi totálně zhroucenou."
,,Neboj, je mi fajn, zalezu si do deky, pustím film, a u toho budu nakupovat vánoční dárky, a modlit se aby dorazili včas." zazubila jsem se. Je pravda, že na dárky jsem neměla ani pomyšlení. V podstatě jsem ani nevěděla do čeho jdu a kde vlastně budu.
,,Jak myslíš, ale čekám, že když ti napíšu, že se ozveš, jasný?" vztyčil výstražně prst.
,,Přísahám." odkývala jsem.
Charles odešel asi za hodinu. Ještě než se vytratil, přidal mě do další skupiny na Whatsappu abych měla přehled co se kde děje a kde se zrovna pohybuje. Než dojel vůbec dolů, psal mi hned dvě zprávy, ve kterých mi nabízel, že se mnou zůstane doma. To je rezolutně odmítla, jelikož jsem nechtěla aby kvůli mě musel sedět doma.
Bylo mi fajn, doma bylo teplo, k jídlu mi připravil salát s masem a výborným dresinkem. Stihl mi ještě připravit popcorn a něco k pití. Pustila jsem si první komedii na kterou jsem narazila a poslušně odpovídala na jeho zprávy, zda jsem v pořádku.
S přibývající hodinou se jeho zprávy stávaly těžko rozluštitelnými. Ve skupině pak přistálo Charlesovo video jak tančí na stole. Málem jsem pukla smíchy.
Kolem půl 2 ráno jsem ho informovala, že si půjdu lehnout, tak aby neměl obavu, že se nehlásím. Na tuto zprávu mi ale neodpověděl. Napsala jsem ji pro jistotu ještě Carlosovi, ale ani tam jsem se nedočkala odpovědi. Vyčistila jsem si zuby a zalezla si.
Probudila mě rána.
,,Kurva." následovalo chvíli po oné ráně. Sedla jsem si. Bylo mi jasné, že je to Charles.
,,Ticho, nesmíme ji vzbudit." prohlásil poté značně opileckým hlasem.
,,No jediný kdo ji vzbudí, budeš ty brácho." ozvalo se. Po hlase jsem poznala Carlose a obrovsky se mi ulevilo.
,,Ne, to ty ji určitě vzbudíš, protože máš pocit, že... že bych se domů nedostal sám." přerušil ho Charles. Zadržovala jsem smích.
,,Ty vole a dostal? Kámo já jsem taky na sračky, ale do zámku se trefit umím." Kousla jsem se do jazyka. Když se kroky přibližovali do mé ložnice, rychle jsem si lehla. Pruh světla ode dveří se na zdi zvětšil.
,,Počkej, ty spíš tady naproti." tahal ho ze dveří Carlos.
,,Ale houby, je to moje holka, budu spát s ní." přetahoval se s ním Charles.
,,Co že to je tvoje?" zasmál se potichu Carlos.
,,Holka, víš, líbání se, dotýkání, nějakej ten sex a podobně, tak nevím, proč bych s ní nemohl spát v posteli a pšššššt, nechci ji vzbudit." pokračoval Charles. Myslela jsem, že se počůrám.
,,To je sice hrozně hezký, ale víš, že ji 100% vzbudíme, když se svalíš k ní do postele." upozornil ho Carlos.
,,Neee, já budu jako myška." škytl. To už jsem fakt nevydržela, a promluvila jsem.
,,Já to svalení zvládnu, v pohodě." rozesmála jsem se.
,,A kurva." prohlásili oba shodně. Charles se pokoušel mít výraz absolutně střízlivého člověka, ale moc mu to nešlo. Sedla jsem si.
,,Promiň lásko, my tě nechtěli vzbudit, to Carlos." ukázal prstem na Carlose.
,,Já jsem v tom absolutně nevinně." bránil se a upustil Charlese, kterého doteď podpíral. Ten se málem svalil na zem.
,,Přestaňte vymýšlet bejkárny. Carlosi, posaď ho sem, já už se o něj postarám." posunula jsem se kousek.
,,Jsi si jistá?" ujišťoval se.
,,Naprosto. Však je absolutně neškodný." smála jsem se dál.
,,Dobře no, ale hele, jak je to s tím, že jsi jako jeho holka, to snad jako tvůj nejlepší kamarád mám právo vědět ne?" vynadal mi zatím co posazoval Charlese ke mně do postele.
,,Jo, kámo, očividně už nejsi." ukázal na něj Charles se svěšenou hlavou.
,,Není to ani 24 hodin, tak mě nech si to užít."
,,Dobře, ale zítra si o tom promluvíme."
,,No jo." souhlasila jsem. Carlos se vypakoval z mojí, teď už naší ložnice, a zabouchnul dveře.
Opřela jsem se o Fredyho abych na něj mohla nasednout a pomoct Charlesovi z vozíku. Ten vypadal, že každou chvíli usne.
,,Co blbneš?" vynadal mi, když mě viděl opět na vozíku.
,,Nemel sebou, ať ti můžu pomoct." mírnila jsem ho. Měla jsem trochu obavu, že přepadne na vozík.
Sundala jsem mu boty, ponožky a mikinu.
,,Zvedni ruce." Charles poslušně zvedl ruce abych mu mohla přetáhnout tričko. Byl hubený, ale svaly měl. Málem mi vypadli oči. Ještě že byl v podnapilém stavu, a nemohl si toho všimnout. Odhodila jsem tričko na zem. Dala jsem se do rozepínání jeho kalhot, i když jsem stále neměla představu, jak je z něj dostanu.
,,Hou, ty na to jdeš nějak rychle." začal mě brzdit.
,,Charlesi, nech si tyhle debilní poznámky jo?" odstrčila jsem ho. On si lehnul na postel.
,,Ale líbit si to nechám." ležel tam spokojeně.
Protočila jsem panenky, rozepla mu knoflíky, odjela s vozíkem, chytla jeho kalhoty za nohavice, a snažila se je z něj stáhnout. Když se mi to podařilo, musela jsem si otřít pot z těla. Charles teď ležel na posteli polonahý. Po hodně, hodně dlouhé době polonahý chlap u mě v posteli.
Přejela jsem tedy k posteli abych se do ní mohla zase dostat. Charles tam stále ležel jak dlouhý, tak široký.
,,Můžeš se pohnout na svou polovinu, když už sis tedy přivlastnil mou postel?"
,,Já jsem se rozhodl." sedl si. ,,že spolu budeme spát na jedné polovině." zazubil se.
,,Ježiš to bude zase noc." odfoukla jsem si vlasy z obličeje.
,,To si piš." políbil mě. Byl to dlouhý a intenzivní polibek.
,,Charlesi, já nemůžu." odtáhla jsem se.
,,Promiň." odtáhl se také. ,,Neuvědomil jsem si to." poškrábal se na zátylku.
,,Mrzí mě to." chytla jsem ho za ruce. Charles se otočil, a sedl si naproti mě.
,,Ty za to nemůžeš, to já jsem ocas, že mi to nedošlo, půjdu do své ložnice." zvedl se.
,,Ne, zůstaň." zatáhla jsem ho za ruku.
,,Prosím." dodala jsem.
,,Neměli bychom Carrie." varoval mě.
,,Na to kašlu, jak jsi řekl Carlosovi, jsem teď tvoje holka." připomněla jsem mu.
,,To máš pravdu." přikývl.
,,No a partneři spolu spí v jedné posteli, tak toho nech, a pojď si lehnout." zatáhla jsem ho.
,,Ale zítra to probereme ano?" usmál se na mě.
,,Mlč, a pojď sem."
Charles obešel postel, a vlezl si pod velkou francouzskou deku ke mně. Lehla jsem si k němu.
To, co jsme spolu zažili v noci, bylo něco, co by mě v životě nenapadlo, že zažiju. 

Uf, tak vám teda povím, že držet se striktně vydávání kapitoly týdně, vždy v sobotu, je občas dost náročné. 
Dneska pozdě, ale jenom přece.. ;)

C.