Getaway Car // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 12

Jsou to čtyři dny, co naposledy viděla nebo mluvila s Harrym.

Poté, co odešel z jejího bytu, stála ztuhlá proti kuchyňské lince s vytřeštěnýma očima na dveřích, které se za ním zabouchly před dobrou minutou plus mínus. Trvalo jí, než si uvědomila, že byla pořád polonahá, odstrčila se od kuchyňského ostrůvku a sbírala své rozházené oblečení. Osprchovala se, převlékla se a lehla si do postele, nic neodtrhlo její mysl od toho, co se stalo. Špatný nápad je myšlenka, kterou si opakuje. On.

Ráda by předstírala, že se snažila odmítnout jeho postup vpřed, když si slíbila, že by to udělala, když se to poprvé stalo, ale neměla sebekontrolu. Bylo to jiné, když tam byl, líbal jí na krku v zoufalém pokusu kleknout si pro ni. Popravdě, nikdy nepřemýšlela o odmítnutí a hluboce uvnitř ví, že příště to taky neudělá.

Pokud bude nějaké příště, připomíná si.

„Hej!" volá Alanis, aby přilákala její pozornost přes autoservis, trhá hlavou z místa, kde se opírá o otevřenou kapotu rozbitého Jeepu.

Formálně skončila ten den po první akci s Harrym, ale souhlasila, že by dneska přišla jako prokázání laskavosti své kamarádce. Je její vina, že mají podstav. Způsob, jakým to viděla, když obdržela hovor, nedala jím dvoutýdenní oznámení a Alanis řekla, že ji dneska potřebovala, než by zítra ráno dorazila její náhrada, takže její ruce byly svázané. Mohli to považovat jako splacení dluhu. Omluva za to, jak věci šly poté, co se potkala a zapletla s Leem a jeho gangem.

Navíc má v bance více peněz. Jen proto, že už zaplatila nájem a těsně se vyhla vystěhování, neznamená, že nemůže ušetřit trošku více. Z principu se odmítá dotknout peněz, které ukradla Harrymu. Kdyby nebo když zjistí, co se stalo, být schopna mu je vrátit by mohlo ušetřit její život.

„Co se děje?" ptá se.

Čelenka drží její tmavé vlasy, aby jí nepadaly při práci do obličeje. Opatrně zavázaná látka jí dovoluje soustředit se na pohupující se ženu stojící mezi dveřmi kanceláře a interiéru dílny, ve které pracuje.

Alanis se opírá o otevřené dveře s mobilem v ruce.

Její ohromující dobrý vzhled vždycky zaskočí Harleyin vlak myšlenek, kdykoliv se na ni podívala. Jsou to roky, kdy ji viděla poprvé, i tak si na to nikdy nezvykla. Kombinace jejích vysokých lícních kostí, očí ve tvaru mandlí a zlatavě hnědé kůže je dost, aby jí vzala dech. Není divu, že každý chlap, který kolem ní projde, se do ní zamiluje. Vtipkovali, že něco muselo být v jejích feromonech, když to zvážíme, jedno léto musely udělat seznam pro a proti u každého zájemce o rande, se kterým by se rozhodla jít.

Dneska její typické vintage oblečení je uvolněné. Během pracovních dnů jako je dneska, nemá čas se zkrášlovat. Místo zvonáčů, trička a vestě ze sekáče, je oblečená v dobře onošené mikině a volných džínách. Na rozdíl od ní, přidává to do odmlky, kterou Harley musela udělat, zatímco si prohlížela její krásu. Nikomu tohle oblečení nevadí. Dress cody jsou laxní pod vedením jejich nedbalého šéfa, nikdo by ji za to nevynadal.

„Musím zvednout hovor od mámy, ale brzy se vrátí zákazník. Můžeš mě zastoupit tak na pět minut? Max sedm. Slibuju,"Alanis škemrá a mává s mobil v ruce, na obrazovce je ztlumený hovor.

Sedm minut.

Jak nahlas říká to číslo, připomíná jí to, jak jí to Harry řekl v kuchyni. Po těle jí přebíhá chlad. Následný otřes od jeho elektrické nabitosti zůstává pod její kůži dny. Reakce ji tlačí ve směru kanceláře bez nějakého nesouhlasu, ráda se postará o klienta, který ji zaměstná od prožívání těch sedmi minut stále dokola.