Getaway Car // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 14

Něco není v pořádku.

Náhlá vlna úzkosti ji zasahuje silou vlaku, když se jejich rty chystají dotknout. Nepříjemný pocit v jejím žaludku se dá jednoduše srovnat s tím, který mívá při panickém záchvatu. Tím to začíná, náhlá vlna úzkosti ji nutí dostat se do stavu přežití a zrychluje jí srdeční tlukot do vysoké rychlosti, ale tam to nekončí. Všechno kolem ní začíná zmáhat její smysly. Možná je to proto, že nervy ji popohání, aby si našla bezpečné a tiché místo.

„Co se děje?" ptá se Tate.

Natahuje ruku k jejímu rameno, ale nenechává ho, aby se jí dotkl. Její tělo se vyhýbá jeho doteku, aniž by si uvědomila, že to dělá, chrání sama sebe před neviditelnou hrozbou. Hrozbou, která vychází z její mysli.

„Um." Kroutí hlavou, jako by jí to vyčistilo hlavu, a začíná od něj couvat. Světla ji oslepují, hudba vtrhává do jejího těla a ani jednomu nedokáže uniknout.

„Myslím, že si rychle zajdu na toalety. Promiň. Hned se vrátím."

Je k němu otočená zády tou dobou, když jí slušně nabízí, že půjde s ní, jestli chce. Nabídku ihned odmítá, křičí na něj přes rameno, aby nikam nechodil.

Zaplouvá mezi skákající, tancující a jdoucí těla jako křižující se auta v každém směru.

Tate ani Zayn jí neřekli, kde jsou záchody, když sem dorazili, ale nemůže být těžké je najít. Většina míst má cedule, bedlivě nějakou hledá na cestě po klubu.

Úzkost tlačí její tělo do zmateného stavu, do žaludku se jí vkrádá obava, hrudník se jí stahuje a nevolnost je vytrvalá. Ta změna odvádí její pozornost od hledání záchodů k tomu, co se s ní děje. Je nemocná? Měla zkažený oběd a teď ji zasáhly příznaky? Nebo, co si myslí se stoupající hrůzou, umírá? Takový je infarkt?

Její kroky jsou na schodišti směrem dolů klopýtavé, doufá, že schody ji zavedou k záchodům. Dole světla tolik neblikají jako nahoře, ale to nepotlačuje rozmazané vidění, ze kterého je nemotorná. A i když se vzdálila od beden, ze kterých ječela hudba, stále cítí basy nesoucí se chodbou, když schází po schodech.

Ptá se procházející holky: „Promiň, kde jsou záchody?"

Pokud je brzy nenajde, bojí se, že se jí vyzvrací přímo na šaty. Nevolnost je horší, než jakou kdy zažila.

Holka ukazuje dolů na konec chodby. Taky říká slovní odpověď, ale Harry se nedokáže dostatečně soustředit na nic kromě té perfektní úzkostlivé bouře, nevolnosti a stimulace. Ani nedokáže poděkovat, nechce riskovat, že by ji pozvracela. Všechnu energii a pozornost musí zůstat na tom, aby obsah jejího žaludku zůstal tam, kde má, dokud nenajde záchod.

Její podpatky zasahují podlahu v rychlých krocích, když jde tak rychle, co jí tělo dovolí, nekonečnou chodbou. Bez ohledu na to, kolik kroků udělá, chodba se natahuje směrem pryč, aby nemohla dolít ke dveřím označených „Dámy" a „Páni".

Nakonec rozráží dveře a vtrhává na dámské toalety asi jako šílená pro všechny uvnitř. Je připravená běžet do nejbližší kabinky, aby se vyzvracela. Už se dáví, ale něco ji zastavuje. Na chvíli to nevolnost zahaluje do strachu a šoku, co zažívala před rokem. Tehdy, kdy trávila den ve svém pokoji. Tehdy, kdy našla Petera v koupelně v jejich domě.

Dvě ženy stojí u umyvadla. Jedna z nich je předkloněna a druhá jí drží vlasy za krkem, když ta se sklání a prstem si zacpává jednu nosní dírku a druhou šňupe bílý prášek. V tuto chvíli ji Harley nevidí jako nějakou holku z vysoké. Na jejím místě vidí celé jeho zjevení. Její bratr se sklání nad pultem, přerostlé vlasy mu padají do obličeje a otáčí hlavu, aby se na ni podíval ve dveřích.