Getaway Car // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 10

Harry si všiml změny v jejím chování v jeho přítomnosti, od okamžiku, kdy se setkala se zbytkem kluků v baráku.

Je noc. Mraky zabraňují vidět hvězdy a měsíc ubývá, takže není moc světla na cestě k jejímu bytu.

Dneska v noci byla Harleyina druhá práce.

Mohl říct, že ji překvapilo, jak brzy byla zase potřebná po poslední práci, před týdnem je skoro nechala chytit, ale raději se setkal s tichem než jejím spratkovským dováděním. Řídila lépe než někdo z jeho předešlých řidičů. Když položila ruce na volant, bylo to, jako by hranice, která rozdělovala ji a auto, zmizela. Počítala s každou nezbytnou zatáčkou a během vteřin zrychlila, než vůbec o zatáčce přemýšlel. Byla bezchybná, ale nebyla sama sebou.

Než dorazili, neobtěžovala ho otázkami. Bylo to něco, za co byl nejdříve vděčný, že ho přemohlo přirozené podezřené. To, jak se chovala, plaše, tiše a za každou cenu se vyhýbala interakcemi s nám, to byl opak toho, jak se chovala posledně. A není to tak, že mu to chybí, bůh ví, jak moc nesnášel poslouchat, jak jí pusa jela, ale byl více pozorný.

Teď řídí on jako normálně na cestě k jejímu bytu.

Poté, co vyměnili auta v garáži, seděla otočená k okýnku celou dobu. Jeho první odhad byl ten, že to mělo něco společného s tím, co udělali. Byl to špatný nápad, jasně, ale nebylo to hrozné. Nebylo za co se stydět, alespoň on si to nemyslel. Bylo horko, dostali to ze sebe a teď mohli pokračovat v práci s čistými hlavami, tak co je za problém?

No, je rozhodnutý na to přijít.

Druhý odhad dělá, zatímco se dívá kradmými pohledy na její zkroucené tělo na sedadle spolujezdce, je, že něco udělala. Něco, co ji nutilo, aby se mu vyhýbala, aby to neprozradila, něco, jako že lidem o něm, Leovi a dalších lidech řekla. Nemůže přijít na to, jestli jde o sex nebo něco daleko horšího, ale nenechá to být, dokud to nebude vědět.

„Dneska jsi odporně potichu," říká Harry, přerušuje ticho. Koutkem oka se dívá, jestli se její pozornost přesunula k němu. „Nejsem zvyklý, že se chováš tak dobře."

Ve zpětném zrcátku na její straně se připravuje odhalit její tvář křivící se znechucením, ale jen prázdně zírá do noci. Sval v její tváři cuká. Bojuje s potřebou, která v ní je, aby mu věnovala pozornost, po které jasně touží, ale nedělá to. Bojí se, že pokud se s ním zaplete, mohla by se ztratit svoje myšlenky a říct něco o těch penězích.

Harley nic neříká.

Po pár minutách ticha přijíždějí k jejímu domovu. Na rozdíl od posledka nezastavuje před hlavním vchodem. Nachází prázdné místo na druhé straně ulice, kde parkuje většina sousedů, a vypíná motor, což ji nutí, aby se otočila a podívala se na něj.

„Proč jsi vypnul motor?"

Krčí rameny.

„Šetřím benzín."

Odpověď, kterou dostává, není přetočení očí nebo drzá poznámka, odepíná si pás a vystupuje z auta bez dalšího slova. Tak on dělá to samé. S cvaknutím si odepíná pás a setkává se s nočním chladem, který mu způsobuje husí kůži pod bavlněnou mikinou.

Když poprvé přijel do New Orleans, nikdy mu nebyla v listopadu zima. Jeho tělo bylo aklimatizované na teploty běžné na severu za mořem, kde byl vychován, než se sem přestěhoval, i tak začal být citlivý. Trvalo to roky. S hlavou tvrdší než litinový hrnec, popíral, že mu byla zima, i když měl ruce založené na hrudi kvůli teplu. Nikdy tady nechtěl zůstat dlouho, aby se stal jedním z těch lidí, odfrknul si, když teploty klesly k šestnácti stupňům.