Getaway Car // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 15

Harley se pomalu probouzí.

V teple příjemné postele se jí spánek ubíral v jemných dávkách. Začíná to se vzdáleným zvukem otevření a zavření dveří. To je první věc, ze které se vrtí ze spaní. Její těžká oční víčka se otevírají, někdo v druhém pokoji ji ruší, pak ji probouzí vůně z polštáře.

Vanilka, tabák a čerstvý prací prášek na jemně bílé látce, do které si schovává obličej. Je to něco, co ji uklidňuje. Značí to Harryho a překvapivě pomalé uvědomění, čí postel to je, ji neděsí. Navzdory tomu, jak se včera v klubu chovala, Harryho přítomnost ji uklidňovala a není překvapení, že se probouzí v jeho posteli. Ví, že by raději šla domu s ním, než s tím chlapem, co ji z drogoval, dochází jí to, když mrká a otevírá oči do tmavého pokoje.

Tmavé stíny se táhnou od podlahy ke stropu, na pravé straně vedle postele je okno. Skrze něj prochází denní světlo, zvyká si na tmu kolem sebe a prohlíží si jeho ložnici.

Je osekaná na minimum toho, co je potřebné k přežití. Postel, dva noční stolky, šatník, skříň a žádné dekorace na zdech, které by vedly k jeho dobře strážené mysli. Měla to čekat od někoho, jako je on. Vnitřní svatyně jeho mysli by nevypadala příliš jinak od zdánlivě nedotčené ložnice, myslí si. Často se od všeho distancuje. Od reality, aby ospravedlnil své činy, od světa, od ní, dává smysl, že jeho domov by to odrážel.

Protahuje se pod těžkou peřinou na jejím těle a potěšeně skuhrá, když peřina sjíždí po jejích holých nohách.

Tehdy si uvědomuje, co má na sobě.

S rychlým pohledem pod přikrývku vidí, že má na sobě jeho triko a čisté spodní prádlo. Poté, co uviděla své holé nohy proti bílé posteli, zvedla hlavu, aby pohledala svoje oblečení. Trvá to déle, než je pyšnější, mohla by to být vina drog, pak nachází svoje šaty a spodní prádlo poskládané na jeho komodě.

A samozřejmě myšlenka na drogy ji vede k nevyhnutelnému.

Včerejší noc. Navzdory tomu, že nikdy pořádně neodešla, vrací se jí to najednou. Zasahuje jí to tak rychle jako ty drogy v chodbě.

Vzpomínky začínají tím, jak tam jela, a končí tím, jak ji Harry nesl v náručí. Co ji překvapuje nejvíce, je, jak se jí vrací všechny traumatizující vzpomínky z té nehody, že nebrečí. Necítí mokré slzy na tvářích. Místo toho, než se může hystericky rozbrečet, si všímá známého svědění. Svědění, které slíbila, že už znovu nepoškrábe.

Nutí se vstát, když to cítí, soustředí se na okolí než na zvrácenou potřebu si ublížit, aby ulevila včerejší bolesti. Nedokáže myslet na fakt, že byla zdrgována, že viděla Petera, že se chce řezat, nebo možná na nejšílenější věc ze všech, to, jak Harry reagoval.

Její kroky jsou tiché, když stojí u nočního stolku vedle postele. Krátká cesta po ložnici potvrzuje, co už předpokládala po rychlé analýze: tohle musí být nejčistší pokoj, do kterého kdy vstoupila. Ani jeden kousek oblečení není na podlaze, ani molekula prachu neleží na povrchu. Je to tady skoro sterilní a nikdy neviděla ložnici takhle znepokojující. Nemá tady plakáty nebo fotky nebo oblíbené věci, na které by se díval? Je pro ni těžké představit, že tady někdo bydlí, ale z celé populace to k němu sedí nejvíce.

Vytahuje šuplík, není v něm nic jiného než zbraň a jeho peněženka. Nejvýznamnější známka lidstva, kterou nachází na stejném nočním stolku, je nabíječka na mobil, všechno je jinak buď jinde, nebo skryto v druhém nočním stolku.

Cesta na druhou stranu postele toho moc nemění. Uvnitř šuplíku je pár rozmanitých věcí a nemůže tomu uvěřit, Bible.

„Co to, kurva?" mumlá si pro sebe a zavírá horní šuplík.