Čtyřiadvacet způsobů lásky...

2. prosince - Make a wish. Time for magic. ||Dramione

Romantika / Smutek / Slzy / Štěstí / Cigarety / Alkohol

Kapky deště bubnovaly o okenice, bylo sychravo. Já seděla schoulena do klubíčka na svém gauči, v ruce třímala hrnek horké čokolády s marschmellows a na klíně mi ležela kniha Pýcha a předsudek, která byla zavřena a založena barevnou záložkou s motivy malých roztomilých zvířátek.
Chvíli jsem si četla, ale vůbec se nemohla soustředit. Nevěděla jsem, jestli to přijmout, anebo ne. Přeci jen. Ministerstvo kouzel v Americe je větší, lepší a vaše slovo je tam více slyšet, než v tom britském. Ano, hádáte správně. Byla mi nabídnuta práce v USA. Avšak nic není jisté, jen mě ministr kouzel napsal na vývěsku potencionálních zaměstnanců, kteří by mohli na neurčitě dlouhou stáž do již zmíněného amerického ministerstva.
Byla jsem na přední příčce, a tudíž jsem dostala nabídku a pokud bych nepřijala, práci by dostala druhá příčka. A to tedy můj kolega a největší pracovní sok Thomas Karekes. Nesnáší mě už od doby, co jsem sem přišla. Nadřízení mě vždy chválí a on žárlí. Myslí si, že mi jen vydržují, jelikož jsem na lepší pozici než on, a to tu jsem jen pět let, on něco přes osm.

Možná je to způsobeno tím,

Z přemýšlení mě už rozbolela hlava, takže jsem se rozhodla, že skočím někam do baru a opiju se. Potřebuju po dlouhé době cítit líh v mé krvi. Normálně si dám sklenku dvě vína na povzbuzení myšlení po těžkém dni v práci, ale dnes se chci nejlépe opít do němoty. Na plech jsem byla naposledy půl roku zpět, poté co jsem načapala tehdy svého přítele Ronalda Weaslyho v posteli s neznámou blondýnou. Vím, že bych asi měla trávit Vánoce jinak, ale co už? V Doupěti jsem nebyla od našeho rozchodu, stejně tak dlouho jsem neviděla Rona, ani ho už nechci vidět, to mi vězte. Taktéž se zvládám Ginny a Harrymu vyhýbat přes dva měsíce. Nechci to dělat, ale tak moc mi ublížil.
Dost přemýšlení, jde se pít!
Oblékla jsem si černé silonky, stejně barevnou sukni ke kolenům a tílko s hlubokým výstřihem tatáž barvy. Vše jsem doplnila jak jinak než černými lodičkami na vysokém podpatku a psaníčkem na řetízku. Nijak moc výrazný make-up a tmavě šedý rolákový svetr. Kabát jsem si nechtěla brát, jelikož se mi nechce tahat, čehož asi nejspíše budu litovat.

doufám, že jen tebe uzřím,
stát na konci uličky v šatech bílých,

°°°
Právě jsem na cestě do jednoho místního klubu, o němž vím, že má otevřeno nonstop každý den v roce, ať jsou Vánoce či co.
Podpatky klapaly o chodník a křupaly o sníh na něm. Já si rukama třela ramena ve svetru. Já věděla, že mi bude zima, byla mi už když jsem vyšla z bytu, ale nechtěla jsem se pro něj vracet. Jedna z mála chyb dnešního skoro bezchybného večera.
Mé kroky nabraly větší spád, jelikož začalo hustěji sněžit a bylo vidět sotva na krok. Na nose mi přistála jedna nezbedná sněhová vločka, která pomaličku tála a mrazila mou odhalenou tvář. Mé, na škole neposedné, dnes poklidné, vlasy mi lemovaly tvář a líce byly červené od mrazu. Vločky se rozpouštěly ve vlasech, ale předtím než roztály, se zablýskly jako perly na samotném dně oceánu. Celá dnešní noc působila půvabně a kouzelně. Byla zahalena do sněhového oparu a tmavá jako vraní koně vplouvající do noci. Sníh křupal pod nohama a tvořil zvuk, jenž se rozléhal celou ulicí. Miluju tohle roční období...

jednou možná budeš nosit prsten
tohle, doufám, není jen sen.

°°°
Šel jsem tmavou ulicí, sníh křupal pod nohama a já naslouchal zvukům nočního Londýna. Nesnášel jsem tohle období. Byly Vánoce - tudíž prakticky žádný ruch velkoměsta. Jo, Vánoce... Dříve jsem bývával s matkou, otcem a mou perfektní tetičkou Bellatrix na Malfoy Manoru, ale od té doby, co otce s Bellou zavřeli do Azkabanu, jsem tam ani jedním krokem nevstoupil. Za těch dlouhých osm let od války jsem se jen tak potuloval světem, dost přemýšlel, zmoudřel. Nemám už takové odměřené pohledy vůči nečarům, dokonce jsem se do jedné mudlorozené dívky zamiloval, ale tak rychle, jak ten pocit přišel, mě i opustil. Udělala neodpustitelnou věc, ale nemám jí to za zlé. Nikdy jsem nebyl, ni nebudu dokonalý partner, který bude doma čekat na svou ženu, uvaří jí horký bylinkový čaj a zeptá se jí, jak se má po těžkém dni v práci. Nejsem takový. Sice mě už otcovy názory neovlivňují, ale jsem pořád přece jenom Malfoy. Stále mi v krvi koluje tahle čistá, avšak tak moc špinavá krev. Krev. Té mám na rukou více než dost. Nikdy si neopustím jejich smrt, ne do té doby, dokud nebudou naplněny mé dnové. A možná ani poté ne!