OMYL (STEREK)

NÁKUP

STILLES POV

Cora k hromádce oblečení, které držím v ruce přihodí další triko. Protočím očima. To myslíš vážně? Chtěl jsem jen aby pomohl vybrat pár kousků, které bych mohl nosit do práce a klienta při pohledu na mě neměl pocit, že mluví s dítětem. I když nechápu, co je špatné na trikách s veselými citáty nebo na mých oblíbených kostkovaných košilích. 

 Oblečení přece nikomu neřekne jak dobrý člověk je ve své práci. A já jsem ve svém oboru jeden z nejlepších. Jinak by o mě neměla zájem vláda, pro kterou občas něco udělám. Nabídli mi místo už v prvním ročníku na vysoké, ale příliš si cením svou nezávislost, takže jsem odmítl a zůstal na volné noze.

Vybírám si zakázky podle vlastního uvážení. Jediný s kým se dělám o práci je můj bratr Scott. Většinou jedná s klienty právě on ale občas se stane, že nemůže a pak nastoupím já. Nesnáším to. Nebaví mě zdvořilostní řeči o ničem. To a moje oblečení podle něj nedělá dobrý první dojem, jak mi minulý týden vytknul.

Být to někdo jiný, tak ho pošlu někam, ale vím, že mě mám rád a myslím to dobře, takže slíbím, že zapracuji na svém šatníku, protože své chování měnit nehodlám. Zavolal jsem své nejlepší kamarádce Coře a požádal ji o pomoc. Křičela nadšením. Miluje nakupování a snaží se vylepšit můj styl oblékání od té doby co se známe. To znamená sedm let.

„Coro, uklidni se. Domluva zněla dva kousky kalhot a trik. Už teď mám na rukách pětkrát tolik" naštvaně ji okřiknu. Blýskne po mně očima. "Fajn, teď si to jdi vyzkoušet a ukaž se mi. Je důležité, aby to spolu ladilo" propustí mě. Rychle odcházím do kabinky a otráveně si prohlížím hromadu, kterou musím zkoušet.

Po hodině toho mám dost. Připadám si jako kus masa jak procházím sem a tam v jiném oblečení a ona si mě kriticky prohlíží. "Mám hlad. Nepůjdeme na oběd?" zeptám se. "Až to vyzkoušíš" odpoví jednoznačně. Naštěstí už je tam jen triko a dvoje kalhoty. Pak si všimnu malého kousku.

Zvednu to a nedůvěřivě si dívám na dva kousky spodního prádla. Jedny jsou červené, upnuté boxerky a druhé černé tanga. "A tohle je co?" vystrčím ruku z kabinky. „Nezlob. Až najdeš pana pravého, určitě to oceníš. Nezapomeň se mi ukázat" nakáže mi. Nasoukám se do boxerek.

 Obepínají mě jako druhá kůže a nechávají vyniknout můj penis. Takhle ven nevyjdu. Udělám si fotku a pak zkusím tanga. Ty toho zakrývají ještě míň. Látka sotva udrží mé koule a při pohledu do zrcadla vidím celý zadek. Udělám další fotku. "Kde to vázne Stillesi?" křikne Cora. Rychleji nahraji fotky a pošlu ji je. 

Pak se převleču a odhrnu závěs. Podám ji hromádku oblečení, které se jí líbilo a odnáším tu, kterou nechci. "Co to má být? Co to prádlo?" mrská po mě očima. "Beru ho, poslal jsem ti fotky" snažím se ji uklidnit. "Nic mi nedošlo, nekecej" není spokojená. "Tak se podívejte" dám ji svůj telefon. 

Netrpělivě čekám až pokladní namarkuje můj nákup, když mě překvapí Cory smích. "Stillesi, vypadáš k sežrání. Ale nevím co na to řekne Derek" směje se. "Proč Derek?" zmateně na ni civím. "Protože ty fotky pro mě si poslal omylem jemu" odpoví pobaveně. V tu chvíli chci umřít. Jak se to mohlo stát? Panebože už nikdy nemůžu přijít na oči.