OMYL (STEREK)

STŘELBA

STILLES POV

Dnes jsme s Mattem a Corou na výstavě fotek jeho kamaráda z Londýna. Jde o umělecké akty a i když toho o umění moc nevím, musím uznat, že jsou opravdu dobré. Jsem vděčný za naše přátelství. Stále se vzpamatovávám z toho jak to dopadlo mezi mnou a Derekem. Sakra v jedné minutě jsem si ochutnal ráj abych pak spadl do toho největšího pekla.

Večery probrečím a v noci mě pronásledují sny na naše milování, protože tak vnímám naše spojení. Nebyl to jen obyčejný sex aspoň z mé strany. Od té noci se mu snažím vyhýbat, ale když na sebe občas narazíme, mám chuť na něj křičet, za to že mi nedal šanci mu dokázat jak moc by nám to spolu klapalo.

Matt i Cora jsou jediní lidé, kterým jsem řekl k čemu došlo. Cora mi prozradila, že o mém zájmu o jejího bratra už několik let, jen ji mrzí jak to dopadlo. To k tomu jak jsem nenápadný. Chtěla Derekovi vynadat, ale zakázal jsem ji to. Derek nic neudělal, nemůže za to, že mě taky nemiluje. Takže teď mi dělají společnost a snažím se se rozptýlit.

Prohlížím si fotku krásného muže a nevědomky ho porovnávám s jiným tělem. Jako vždy je pro mě vítěz Derek. Otočím se a setkám se s pohledem muže na kterého nemůžu přestat myslet. Nevím jak dlouho si hledíme do očí než mě z transu vytrhne Matt "Potřebuji si odskočit". "Půjdu s tebou, taky musím" řeknu mu a cestou se vyhýbáme lidem, kterých je tu plno.

Najednou si všimnu chlápka co nás pozoruje s nenávistí v očích. Nevím kdo to je, ale po zádech mi přejede mráz. Chci se na něj upozornit Boyda s Ericou, jsou jen kousek od nás, když ten muž dosáhne kapsy a pak se v jeho ruce objeví zbraň. Bez přemýšlení skočím před Matta a pak uslyším výstřel. 

Lidé kolem nás začnou křičet a zmateně pobíhat. Ležím na Mattovi a válíme se na podlaze. "Jsi v pořádku? Nestřelil tě?" ptám se ho se obavou v hlase. "Ne, jsem v pořádku. Děkuji, vůbec jsem si ničeho nevšiml. Jsi dobrý?" zeptá se mě. Přikývnu, odvalím se z něj a opřu se o zeď. Najednou se mi zatočí hlava, tělem se mi šíří bolest až se mi chce omdlít. To bude vyprchávající adrenalin myslím si.

"Pane bože Stillesi ty krvácíš. Pomoc, potřebujeme tady pomoc. Zavolejte někdo záchranku" křičí zděšeně Matt. Chci ho uklidnit, že je to jen škrábnutí ale je mi tak špatně. Vidím jak se k nám řítí Derek se strachem v očích. Klekne si a prohlíží si moje záda. "Budeš v pořádku Stillesi, záchranka už jede" Chce mě utěšit a jemně mě položí na jemný povrch. 

"Kurva, kde je ten lékař?" křičí vztekle na někoho a při tom mě jemně hladí po vlasech. Natáhnu se po jeho ruce a stisknu ji, abych ho uklidnil. Drží mě pevně a říká mi slova, kterým nerozumím. Jsem unavený. "Nezavírej oči Stillesi" poručí mi. Snažím se, ale je to čím dál těžší až nakonec nevydržím a propadám se do temnoty.