1.9
Flashback
Naskočila jsem s bratrem do vlaku a vydali jsme se hledat kupé. ,,Izo, najdi si nějaké vhodné kupé, já jdu najít kluky" Řekl Oliver, já přikývla a vydala se dál.
Našla jsem jedno volné kupé, tak jsem tam hned zapadla. Když se vlak rozjel tak jsem zamávala rodičům a vytáhla svůj deník.
Rozhodla jsem se že do něj budu vše zapisovat.
1.9.1989
Dnes jedu do bradavic, doufám že budu řazazená do Nebelvíru jako Oliver.
Deník jsem zastrčila do kufru a koukala z okna. Po chvíli cesty se otevřely dveře od kupé. Stáli v nich dva naprosto totožní kluci. ,,Ahoj, máš tu volno?" Zeptal se jeden a ten druhý ho ihned doplnil ,,Všude jinde je plno".
,, Jasně, sedněte si" usmála jsem se. ,, Jsem George Weasley a tohle je Fred, kdo jsi ty?" Zeptal se jeden z nich. ,, Jmenuji se Izabell Woodová, ale říkejte mi jen Izo" řekla jsem. Dozvěděla jsem se o nich například to, že jsou o den starší jak já, mají tři starší bratry, jednoho mladšího a mladší sestru. Oba by chtěli do nebelvíru.
O mě se dozvěděli to že mám staršího bratra a chtěla bych taky do nebelvíru. Povídali jsme si celou cestu.
Když jsme dorazili do bradavic, tak jsme šli k jednomu chlápkovi, který byk velký jak hora. Řekl nám že se jmenuje Hagrid a že s ním pojedem na loďkách přes jezero.
Nastoupili jsme po trojcích do loděk a jeli k hradu. Všichni si mezi sebou nadšeně šeptali a nebylo tomu jinak ani u nás s klukama. Před Velkou síní na nás čekala profesorka Mcgonaggalová. Znám ji z Oliverova vyprávění. Vysvětlila nám co se bude dít a vešli jsme do síně.
Když jsme tam vešli, tak jsem si nadšeně prohlížela strop a ostatní studenty. Od Nebelvírského stolu na mě zamával Oliver. Usmála jsem se na něj a dál pokračovala v cestě. Před stoličkou jsme se zastavili a profesorka začala vyvolávat jména.
Po asi deseti lidech šel Fred. Všimla jsem si že má na uchu znaménko, už vím podle čeho je poznám. (Pozn.a. Ve filmech ho nehledejte, právě jsem si to vymyslela)
Moudrý klobouk ho poslal do Nebelvíru. Stejně tak i George o malou chvíli později.
,,Izabella Woodová"
Ve velké síni všichni stichli. Asi všichni poznali sestru famfrpálové skorohvězdy Olivera Wooda. Došla jsem ke stoličce a sedla si na ní. Profesorka mi na hlavu položila moudrý klobouk.
Ale, kohopak to tu máme, A ano, Woodová. Jsi stejně statečná jako bratr, ale dřímá v tobě velký vtipálek. Maš nadání na lumpárny, jo ty se budeš protivovi líbit.
Promlouval mi klobouk do hlavy. Potom se na chvíli odmlčel.
,,Nebelvír!" Zvolal na celou síň. Sundala jsem si klobouk z hlavy a utíkala k nebelvíru. Objala jsem se s bratrem a sedla si ke klukům. Seznámili mě s jejich bratry Percym a Charliem. Prý mají ještě jednoho, ale ten minulý rok dostudoval. Moudrý klobouk zařadil ještě pár dalších studentů a na stolech se objevila večeře.
Nandala jsem si smažené brambory a kuřecí řízky. Po večeři jsme šli na kolej. Prefekti nám otevřeli vchod a sdělili heslo. Heslo bylo odvaha.
U schodů do ložnic jsem se s nimi rozloučila. Obcházela jsem pokoje než jsem uviděla jeden s jmenovkou.
Izabell Woodová
Cassiopeia Lupinová
Lilyan Smithová
Otevřela jsem dveře od pokoje. V pokoji už byla blondýnka s očima v barvě čokolády a brunetka s očima v barvě lískového oříšku. Představily se mi jako Lily a Cass nebo Pea, prý jak chci.
Vybalila jsem si věci a zapsla do deníku, že mě zařadili do Nebelvíru a že mám nové kamarády.
S holkama jsme si dlouho do noci povídali. Šli jsme spát až hodně pozdě.
End of flashback
Usmála jsem si při vzpomínce na můj první den v bradavicích. Už je to rok. A moje psaní deníku mi vydrželo! Naučila jsem se jednoduché kouzlo, které do deníku přidá tolik stránek kolik chci, takže budu mít na každý rok jeden.
S klukama i holkama nám přátelství vydrželo. S Oliverem, právě scháníme po baráku nejrůznější věci. Vlak má jet za chvíli a my jsme pořád tady.
Na poslední chvíli jsme se s rodiči přemístili na nádraží. Rozloučili jsme se a naskákali do vlaku. Po chvíli jsem našla kupé s kamarády. Zapadla jsem tam a všechny tím vystrašila.
"Woodová, tohle mi nedělej!" Vykřikl Fred. Opravdu mi moje metoda poznávání vydržela. Oba se ze začátku snažili abych je nepoznala, takže si měnili oblečení a vydávali se za toho druhého. Když ale zjistili že to opravdu nemá smysl tak přestali.
Sedla jsem si a zanedlouho se do kupé přiřítil ještě Lee. Je to taky náš kamarád. ,,Já vás hledám po celým vlaku! I vagón zmijozelu, jsem prošel, jen abych vás našel! Merline! To se rýmuje! Prošel našel!" Vykřikl jako nějaká histerka.
Celou cestu jsme si povídali. S tou cestou myslím od této chvíle až do společenky. Zařazování jsme nevnímali a u večeře, no tam byl jediný čas, kdy jsme si nepovídali. Dala jsem si špagety. Na koleji jsme si sedli do společenky a asi do jedné do rána jsme si povídali. S holkama jsme potom šli na pokoj.
Na pokoji jsme si vybalily a šli spát.
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
❤️
