Noční iluze /Roger Taylor, QUEEN fanfiction/

2.

Děkuju všem za přečtení první části! Jste bomboví ♥ A navnadím vás dnes rovnou částí druhou =D =)

* * * * * * * * * * * * * * * *

„Co tu děláš?" vykročil přes místnost směrem ke mně. „Děje se něco?"

Potřásla jsem hlavou a znovu se zahleděla do zahrady. Po celou dobu, co jsem se párty účastnila, jsem si záměrně nepřipouštěla, že se koná v jeho domě.

Ano. Patřil Rogerovi. Koupil jej teprve před měsícem. Hledal dlouho. Měl vysněné sídlo, svou ideální představu. A nevzdal se, dokud ji v reálu nenašel.

„Cos přišla, jsem tě neviděl," pokračoval, když se dostal do mé těsné blízkosti. Musela jsem se hodně snažit, abych se nerozběhla pryč. Do temné chladné noci... „Mám pocit, jako by ses mi vyhýbala." Ano, poslední větu pronesl žertem, nicméně já přesto ztuhla šokem. Kdyby věděl...

„Jenom nejsem právě večírkový typ," pousmála jsem se do země. „Jak sám víš." Po vyslovení oněch slov jsem se cítila málem trapně. Většina žen, které potkával, se v divokých párty přímo vyžívala. Strojila se, hodiny zkoušela nejlepší make-up a neváhala ochutnat všechen alkohol, jenž se nabízel. A já zatím... Všemu jsem se vymykala. Pracovala jsem v knihovně, hodně četla, psala nebo vyrážela ven se svým pejskem. Patřila jsem mezi ohrožený druh zvaný „abstinenti" a občas mi to společnost dávala pěkně sežrat.

„Vím," vydechl. „A právě to se mi na tobě líbí..."

Potlačila jsem úšklebek. Ano, za všech okolností okouzlující... Ať už byl Rog jakýkoli, vždycky se ke mně choval báječně. Mohla jsem se na něj spolehnout. Jako na bližšího známého, snad dokonce přítele. Ovšem... Mé srdce toužilo po něčem víc.

„Mimochodem," mlaskl a založil paže na prsou, jeho oči mě vysloveně propalovaly skrz naskrz, cítila jsem onen žár v každém nervovém zakončení, „cos to s sebou přivedla za šaška?"

Má hlava vystřelila nahoru, obočí vyjelo až ke kořínkům vlasů. „Šaška?"

Zapřel se ramenem o prosklené dveře a ruce pro změnu vrazil do kapes džínů. Ano, sledoval mě. Skoro jako by se ve mně snažil číst... Hrozně mě to znervózňovalo. Vždycky jsem jeho pozornost špatně snášela. V hlavě se mi pokaždé rozezněl poplašný alarm. Co si o mně asi musí myslet?

„A co jinýho je zač?" opáčil ironicky. „Vypráví trapný historky, řehtá se jako kůň a na tebe kouká jak na kus masa."

Oči mi div nevypadly z důlků. „P-promiň?"

„Netvrď, že sis toho nevšimla..."

„To fakt nevšimla!"

Roger zavrtěl hlavou. „Děvče, kdy se začneš koukat kolem sebe..."

„Hele," zvedla jsem dlaň, „promiň, ale na podobný rozhovory zrovna nejsem v tom správným rozpoložení." Chtěl mě kritizovat? Vyčítat? Tak to si mohl strčit za klobouk!

„Sorry," zvedl na znamení míru dlaně do vzduchu. „Mám o tebe jen starost. Ten chlápek se mi prostě nezamlouvá! Oči mu šmejdí po tvém těle, ve tváři má divnej výraz." Abych pravdu řekla, nelíbil se mi tón, jímž ke mně promlouval. Cosi mi na něm nesedělo. I když jsem své pocity nedokázala dost dobře vysvětlit. Jako by se zastavil v defenzivě. Přímo proti mně...

„No," zasmála jsem se a nervózně si prohrábla vlasy, „já si tvé péče fakt vážím, ale myslím, že se o sebe dokážu postarat. Ostatně," zahleděla jsem se na něj a nechala žilami prostoupit veškerý hněv spolu s frustrací, jež jsem cítila, „neměl by ses odporoučet zpět na párty? Jsem si docela jistá, že jsi před chvílí nějaké slečně brzký návrat sliboval."