Marky one shots

Pačinky

Jirka POV:

Probudil jsem se u Markét v pokoji a malinko pootevřel oči. Markét už byla asi vzhůru, protože jsem místo ní držel nějakého plyšáka. Zavřel jsem znovu oči a zmáčknul daného plyšáka. "Hm!" ozvalo se pod peřinou. Plyšák na mě promluvil. Počkat... od kdy umí plyšáci mluvit?

Rychle jsem se napřímil a odhrnula peřinu, kde jsem viděla malinkou postavu se světle hnědými vlasy. Ta osoba se zvedla a podívala se na mě. Byla to malá holčička a naštvaně se na mě mračila. Připadala mi nějak povědomá.

"Hele, ty troubo! Ty si myslíš, že je normální takhle někoho mačkat? Málem si mě rozmáčknul!" urazila se ta holčička a otočila hlavu ode mě. Podrbal jsem se na hlavě: "Eh promiň. My se známe? Co tady děláš?" "Ty se ptáš mě? To ty jsi v mém pokoji, ty ničemo!" vyplázla na mě jazyk.

Ne, to nemůže být pravda. "Markét?" zeptal jsem se opatrně, neboť jsem se sám bál odpovědi. Holčička vyskočila: "Žádný Markét! Pro tebe jsem Princezna Markétka!" Vykulil jsem na ni oči. To je fakt Markét, ale jak se z ní stala malá holčička?

"O můj bože! Jak se z tebe stala takhle malá holka? Kolik ti je? 6?" zeptal jsem se ji. Markét uraženě složila ruce: "Co já vím. A není mi 6! Je mi 6 a tři čtvrtě!" Neudržel jsem se a zasmál jsem se. "Čemu se směješ?! Radši mi pomoc dolů z postele!" natáhla ke mně ruce a já ji sundal z postele. Na tohle bych si dokázal zvyknout. Je poměrně roztomilá.

"Tak, teď je čas se převléknout, Markét." podíval jsem se na ni a ona se naštvaně podívala na mě. "Co jsem ti řekla? Je to PRINCEZNA MARKÉTKA a ne, nebudu se převlíkat!" sedla si na zem uraženě. Snažil jsem se ji zvednout, ale ona se nedala. Beru to zpátky. Tohle bude ještě peklo.

Po chvíli přemlouvání a menší rvačce jsem konečně dokopal Markét k tomu, aby se převlékla. Sice to trvalo tak 10 minut, ale aspoň jsem to dokázal. Když se vrátila zpátky, postavila se přede mě a jenom na mě zírala. "Eh, je všechno v pořádku?" zeptal jsem se zmateně. Markét se na mě podívala ještě víc zmateně: "Ty mi neuděláš culíčky?"

"Nooo..." chtěl jsem odmítnout, ale ona na mě použila tu nejsilnější zbraň, kterou má ve svém arsenálu. Psí oči. Snažil jsem se odolat, ale nešlo to. Vzdechl jsem: "Tak si sedni..." "Děkujuuu." usmála se na mě a sedla si na židli. Na stole jsem našel hřeben a dvě gumičky. Tak teď nebo nikdy.

Začal jsem jí česat vlasy a rozdělil je na dvě části. Díky bohu tak mám už nějakou praxi díky ségře. Pomalu jsem udělal jeden culík, potom druhý a pak se na svůj výtvor podíval. Jeden culík byl níž a druhý výš, ale jinak byly poměrně v pohodě. Markét se podíval do zrcadla a prohlédla se: "No jde to."

Podíval jsem se na ni unaveně a ona se uchichtla. "Počkej tady. Půjdu se převléknout." řekl jsem a zmizel do koupelny. Rychle jsem se převlékl, vyčistil si zuby a učesal se. Když jsem vylezl z koupelny, bylo v pokoji nějaké ticho. Až moc podezřelé ticho. Rychle jsem vyběhl do pokoje a rozhlédl se kolem sebe.

Moje oči padly na postavu Markét, která klečela na zemi a něco tam dělala. Myslel jsem si, že si jenom maluje, ale děti nejsou tak potichu, když dělají normální věci. Přistoupil jsem blíž a najednou jsem to spatřil. Markét čmárala po obrazech, které dospělá Markét dělala už pár měsíců. O ne! To jsou Markéty klauzury!

"MARKÉTO! NECH TO!" rychle jsem za ní přiběhl a zvedl ji ze země. Markéta sebou začala třást a kopat kolem sebe: "Nech mě! Já je jenom vylepšuju!" "Tohle nesmíš dělat Markét! Nesmíš lidem ničit jejich práce!" snažil jsem se jí domluvit, ale ona mě vůbec neposlouchala. Jakoby to nebylo málo, z ničeho nic mě Markét kousla do ruky a já ji upustil na zem.